ROZHOVOR S JIŘÍM KULHÁNKEM - 1. část
Tohle by měl být první ze série z rozhovorů s českými autory. Jako prvního jsem zvolil čerstvého (ještě nezaschlého) dvojnásobného vítěze Ceny Akademie SF&F&H - Jiřího Kulhánka. Tudíž se ptám za vás:
Ahoj Jirko, blahopřeju Ti k CA2. Asi kromě obligátní otázky, jak se cítíš jako vyznamenaný, se naskýtá otázka, jestli tohle dublované vítězství, přičemž jedno bylo naprosto neadekvátně v kategorii Nováček roku, nevypadá spíš jako omluva hodnotitelů typu: "Hele sorry Jirko za minule, dostaneš to teď a dvakrát"?
Vyhrát je vždycky příjemné, pokud to zrovna není soutěž o to, kdo bude sněděn první. Ani výhra v kategorii Nováček roku mi nepřipadá neadekvátní - vem si, pro kolik jen lidí jsem nový a jak je to vidět na prodejnosti. A dvojité vítězství nevnímám jako omluvu, ale spíš jako poplácání po zádech, po kterém bude následovat, že to přece jenom bylo o tom, koho sežerou nejdřív.
Pokud bych měl začít popořádku, tak se chvílemi zdá, že se chováš víceméně macešsky ke svým povídkovým textům, jako byl třeba Bleskový kretén s.r.n. z CKČ 95, Je 7. 00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta z IKARIE 4/94 nebo Instant z CKČ 94, který vyšel ve sbírkové knize MLOK. Opravdu zavrhuješ díla, která jsi napsal před Vládci strachu?
Macešsky se ke svým povídkám rozhodně nechovám, protože všechno, co o nich tvrdím, je pravda. Jsou to experimenty, a snad až na Instanta ne právě dobře napsané. Ale v žádném případě je nezavrhuju - jen už nemají právo na život.
Přece jenom každá povídka má něco do sebe, něco, co se ti povedlo a něco nepovedlo. Můžeš tak trochu zhodnotit, která věc se ti v povídkách povedla, na co seš hrdý a co bys v nich teď napsal úplně jinak?
Já už si ty povídky moc nepamatuju. Radši.
No a teď na Vládce strachu. S nimi jsi razantně rozčísl pečlivě načesanou pěšinku dění v české SF a uvedl na scénu typ literatury, který by se klidně mohl jmenovat GRENADE PARADE. Co myslíš, že přinutilo lidi totálně skoupit celý náklad autora, kterému chyběli předchozí předskokani úspěšných povídek nebo mohutná Kožená kampaň?
Jedna povídka jako předskokan byla. (Nechce se mi o ní říkat, že byla úspěšná - ale když to neřeknu, řeknou, že jsem to neřekl; když řeknu, řeknou, že jsem náfuka (a to teda jsem).) Takže jeden úspěšný povídkový předskokan byl, jinak sis odpověděl sám.
Jirko, nechci si odpovídat sám, tak to řekni hezky za mě.
Hezká obálka?
Jen tak naokraj, chceš odpovědět těm rejpalům, kteří ti vytýkají všelijaké drobnosti (třeba jako I. Adamovič v recenzi na VS, že jsi kryptoskinhead)?
Kryptoskinhead nejsem, nemám baseballovou pálku. Ale rejpalové pozor, přemýšlím o motorové pile.
(Pozn. IA: Takhle to vypadá, když někdo cituje a neověří si to. V
Interkomu jsem doslova napsal "Nepokládám Jiřího Kulhánka za nějakého
kryptoskinheada...", což se nějak v paměti našeho kolegy pootočilo do
opačného významu.)
V hudbě se říká, že druhá deska po úspěšném debutu určuje, jestli interpret na to má. Jak z tohodle pohledu šacuješ Cestu krve? Zdála se ti úspěšnější než VS, v čem se podle tebe tyto romány hlavně liší a máš vůbec na to?
Nemám hlavně na tuhle otázku. Snad leda kdybys mi chtěl vydat nějakou desku.
Nejvíc důležitý v tomhle typu literatury (jasně slyším cvakání vystřelováků v rukách intelektuálů) je kvalitní a tuhý protivník, který se dá kosit po tisících, aniž by to nechalo na čtenářích nějakou závažnou újmu (jako Rambo má své Vietnamce, Ripleyová vetřelce, Neff
dropauty a tak bych mohl pokračovat). Ve Vládcích strachu protivníci byli alchymisté a v Cestě krve vesmírní upíři + zombie. Dá dnes problém vymyslet asepticky nezávadné protivníky (nebudu se ptát na tvé budoucí předem mrtvé adepty) a co tě inspirovalo k vymyšlení protivníků ve VS a CK?
Vidíš, já jsem si vždycky myslel, že nejdůležitější je étericky průzračná drobnokresba lidského nitra, nadčasové myšlenky chvějící se na hranici samého Poznání, a hlavně Poselství Zanechané Budoucím Generacím. Ale na druhou stranu, když už se ptáš, pokud se najde dostatečně věrohodný důvod, může být vyvražděna i mateřská školka. (Výhradně v knize. V reálném světě (nebo nedejbůh ve filmu!) takový důvod neexistuje.) A co inspirovalo protivníky mých hrdinů? Ani ti nevím - prostě přišli. Přišli, aby zemřeli.
Na okraj: mrtvák není zombie, proto je to mrtvák. Jinak bych oblíbené a osvědčené slovo nikdy neměnil.
Stejně jsi mi opět bravurně sesedl z lopaty. Tím co tě inspirovalo k vymyšlení protivníků ve VS a CK jsem myslel, jestli bys nám nemohl říct, jak u tebe probíhá - slovy páně Neffa - myšlenkové pnutí před napsáním románu. Jako třeba: "Viděl jsem Den nezávislosti. To dokážu napsat stokrát líp." (Já vím, že se to s CK časově nekryje, ale pro názornost to stačí.)
Skvělá otázka. Teď už mi nikdo neodpáře, že jsem CK psal podle Dne nezávislosti (NEPSAL, a navíc se mi ten film srdečně nelíbí).
Vládce jsem vymyslel v autě. Myšlenka byla náhlá a následující: proč by jednou upír nemohl být hodný, roztomilý a veskrze sympatický? A když jsem večer zapínal počítač, než se nabootoval, napadlo mne to nejlepší, co mne zatím vůbec kdy napadlo - jméno Slizoun Salazar. Toť veškeré vstupy k Vládcům.
A neměl bys nějaký dostatečně věrohodný důvod, proč vyhladit mateřskou školku?
Měl. Ale neřeknu.
A hned na druhou část...