IKARIE.net3...2...1...Books.czBooks.netCinemascopeTechnologieTexty + cenyIkarioTKMýty

ROZHOVOR S JIŘÍM KULHÁNKEM - 2. část

Zpět na první část...
  • Co nejspíš všechny čtenáře nejvíc drtí je, že tě prakticky vůbec neznají. Můžeš se krátce zmínit, jak vlastně píšeš, čím se odreagováváš, co při psaní posloucháš za hudbu, které filmy, knihy, autory a tak máš nejradši, jestli pozorně sleduješ nějaký seriál nebo sitcom; a které pasáže jsi z nich použil (je třeba oblíkací scéna v závěru CK opsaná z Komanda?

    • Při psaní poslouchám zásadně hudbu ostrou (Dead Kennedys například). Filmy se mi líbí od Forresta Gumpa po Braindead. Knihy poslední dobou moc nečtu, přestože je stále kupuju. Kinga například. A českou SF+F. Na televizi se dívám co možná nejméně, snad jen Akta X si nechám ujít málokdy, taky S.O.S. bývá dost fajn a dokumenťáky na dvojce mám asi nejraději.
    Oblíkací scéna ze závěru CK je Komandem (oblíbený to film) inspirována zcela rozhodně. Vždycky mi - přestože je tak efektní - připadala dost směšná. Na co sebou vláčet půl metráku železa, když stejně můžeš pálit jen ze dvou bouchaček naráz?
    Ještě k inspiraci (vykrádačkám), protože k nim tvůj dotaz zřetelně směřuje (a samozřejmě mi neušel vyzmizíkovaný řádek u předminulé otázky): Když mi bylo asi patnáct, mé nejoblíbenější filmy byly druhý díl Mad Maxe a Romerův Dawn of the Dead. Tehdy jsem se na ně díval tak obden. Z těchto filmů jednoznačně vychází Cesta Krve a také jsem je tam oba citoval.

  • Dead Kennedys - no, je to na tvých románech dost znát. To ale znamená, že jsi, podobně jako JWP, vyrůstal na punku, tedy číra, řetězy, spaní po kanálech a tak?

    • Pravda, jednou, za hlubokého mládí, jsem měl vyholené půl hlavy, nosil kanady a tvářil se drsně. To drsně mi vydrželo asi týden, vlasy dorůstaly déle, obliba punkové hudby zůstala dodnes.

  • Co říkáš české SF+F (kterou jak říkáš sleduješ)? Je něco, co tě dost zaujalo, u čeho sis řekl, že bys to chtěl takhle skvěle napsat, co tě dopálilo?

    • Jistě chápeš, že na tohle si nemohu dovolit odpovědět.

  • Ne. Vždycky se za každým úspěšným počinem vyrojí houf xeroxářů, kteří produkt zblajzli a pak trousili nepodařené kopie. Máš nějaké zprávy, že se za tebou tahle smečka valí, nebo se cítíš jako osamělý sprinter lámající rekordy?

    • Nechť každý píše, co chce.
    Jak se jako Kulhánek můžu cítit jako sprinter?

  • No, želva taky předhonila zajíce a Pavlovský sehnal holku.
    Nejvíc mě zajímá, co se právě teď děje na tvém papíře doma? Vím, že máš zásadu, nic neprozrazovat, ale můžeš alespoň něco naznačit? Kolik máš napsáno stran, kolik asi procent z nového románu tvoří, kdy bude dopsaný a kdy si ho budeme moci přečíst, kdo bude hlavním hrdinou - prostě cokoliv?

    • Naznačit? Jsem kolem strany pět set něco. To ale neznamená, že toho kolem strany pět set něco deset nenechám. Třeba. Takže ta kniha zatím neexistuje, takže ani řeči o ní nemají smysl.

  • Jasně, nic z tebe nevypáčím. Tudíž chceš říct něco bez konkrétní otázky?

    • Proč ses nezeptal na oblíbenou barvu? A jídlo? To už celkem umím.

  • Pokud nejíš děti... To mě tak nějak vrací k těm dékáčkům. Kam jedeš na prázdniny (viděl bys je spíš jako ´Holiday in Cambodia´ nebo ´Viva Las Vegas´)?

    • One-Way Ticket to Pluto. Nebo ještě spíš Ticket to Shit.

  • Aha. Na závěr poslední kontrolní otázka. Co tě v poslední době nejvíc vzalo?

    • Pulp Fiction. Pravděpodobný život na Marsu. Knihy Michala Viewegha. Irský krém. CREW.

  • Díky za rozhovor.

    • Jiřího Kulhánka se ptal David HorákRM