Kontrolní otázka: Kdo z našich autorů měl nejraketovější start? Čí kniha nám vybuchla přímo před očima a zprávy o její kvalitě se šířily jako řetězová reakce? Kdo se najednou stal guru domácí akce? Ano, Jiří Kulhánek, spisovatel, který poprvé dostal smlouvu na knihy, které ještě nevydal.
Takže teď tu máme Cestu krve, první díl tohoto dvoujediného románu. Kdo čekal něco jiného, než pořádnou dávku akce, bude zklamán. Stejně jako ve Vládcích strachu se JK opřel do děje s vervou sobě vlastní. Hlavní hrdina je muž, Čech, který nemá rád pavouky, se základní průpravou v bojových uměních, s odkroucenou základní vojenskou službou u tankové brigády (v rámci NATO) a schizofrenní osobností. Žije v postkatastrofickém světě ekoterorismu, který však ze dne na den změní tvář. Přes noc přiletí mimozemšťané a všichny větší teplokrevné tvory (tudíž i lidi) změní v něco, co velmi nápadně připomíná zombie - hlavní hrdina jim říká mrtváci. A celý příběh začíná na chalupě v šumavských hvozdech, kde hrdina vyzbrojen pouze brokovnicí potkává své první mrtváky-vlky.
Kdo si říká, že základní myšlenka románu je velmi chudá, má asi nepochybně pravdu. JK totiž nejde o filozofii, ale o pobavení čtenáře. A že se mu to daří, je více než jasné. A kdo už z mých náznaků pochopil, o co v románu půjde, toho nepřekvapím, když řeknu, že proti stále většímu a nebezpečnějšímu počtu nepřátel náš hrdina používá stále větší a nebezpečnější zbraňové systémy. Hlavní rozdíl oproti Vládcům strachu je ale v tom, že zatímco ve Vládcích byl hero upír, prakticky nezranitelný týpek, v Cestě krve si toho hrdina vytrpí víc než dost. Není neprůstřelný, je to přece jenom obyčejný Čech, takže kromě dvakrát sežehnutým vlasům, několikanásobnému popálení kůže, průstřelům všech možných částí těla, natrženým uším, bezvědomí, zlomeninám končetin a nosu a dalším patáliím, se spřátelí s dalším nemrtváckým člověkem - devítiletým klukem Jonášem. Spolu podniknou velmi nebezpečnou pouť Plzeň - Mullhausen za nejlepší zbraní, kterou do roku 2060 armáda stačila vyvinout - neviditelný 300-tunový obojživelný obrněný transportér zvaný Saladin, schopný odolat atomovému granátu, poháněný motorem na studenou fúzi s parainteligentními pneumatikami, trojím palebným systémem (kombinace rotační kulomet-granátomet-napalmomet), řízený třemi počítači s až šestinásobným jištěním, slepovaným pancéřováním a vysokým komfortem. Abych řekl pravdu, transportér se stává bezpochyby třetím hrdinou románu (pouze popisu jeho vymožeností se JK věnuje na třech stranách - po usilovném proškrtávání Egona Čierneho). Co mne ale na románu nejvíce překvapilo, je luxus s jakým si JK vyráží trumfy z ruky. Přestože je román vyprávěn v ich-formě, tak hlavní hrdina je ze začátku sám a moc toho tedy nenamluví. Proto si pomohl JK ještě Tím druhým (schizofrenním) dvojčetem, ale když se mu naskytne možnost dalšího partnera pro dialog, je to chlapec, který oněměl. Na druhou stranu jsem došel k závěru, že obrněný transportér nemůže být neviditelný (neviditelnost je zajištěna krycími krystaly, které mezi sebou přenášejí světlo tak, že co dopadá na transportér třeba zezadu, je zobrazováno vepředu - tudíž generovaný obraz pro dva lidi, kteří se dívají z různých úhlů, nemůže minimálně pro jednoho nikdy sedět), ale vzal jsem to jako skutečnost a opravdu příjemně jsem se bavil.
Trochu mě zamrzelo, že v Cestě krve nenastává okamžik naprosté frenetičnosti děje, jako je tomu u Vládců. Přesto je děj nadupaný akčními pasážemi, které jsou tu a tam proloženy krátkým odpočinkem, aby se po krátké chvíli ukázalo, že to bylo jen ticho před ještě větší bouří. Je to po dlouhé době opět akční nářez té největší kvality a dravosti. Příběh se řítí předem daným směrem jako tsunami, které vás strhne a nepustí. Jiří Kulhánek pro čtenáře opět vytáhl královský fleš, sice má jinou barvu než ve Vládcích, ale je to ta nejvyšší karta, která se dá sehnat. Závěrem lze snad jen říci, že Cesta krve je ještě o něco lepší než Vládci strachu (ikdyž se tam nevyskytuje tolik hlášek), je sice škoda, že je utnuta uprostřed románu, ale druhá dorážečka už je v tiskárně, takže nikdo nebude muset čekat dlouho na to, až hrdina vykope všechny nepřátele ze Sluneční soustavy. Každý, kdo má rád profesionálně napsaný příběh, který pěkně odsypává, 100%-ně nesmí Cestu krve vynechat.
Jiří Kulhánek - Cesta krve I. - Dobrák, vydalo United Fans a.s. ve spolupráci s Klubem Julese Vernea Praha 1996, první vydání, 345 stran, obálka Martin Zhouf, náklad neuveden, cena 120,- Kč.
David Horák RM