Vypadalo to jako jasná tutovka: tohle bude akční nářez a možná nejen to. Jména tvůrců hovořila natolik jasnou řečí, že všem scifistům už předem tekly sliny po bradě čtyřiadvacet hodin denně a díky tomu jste je (scifisty, ne ty sliny) v davu na ulici snadno odlišili od kojenců (mléko po bradě) a orálních specialistek (sperma po bradě).
Režisér Paul Anderson má za sebou minulost britského brutalisty (jeho televizní dokument Speed vybudil volání, aby byl jeho tvůrce postaven před soud, celovečerní debut Shopping byl na videokazetách zakázán pro přílišnou násilnost) a svou hollywoodskou karéru zahájil oslnivou, přiznaně nedějovou řezačkou Mortal Kombat. Andersonův druhý americký film, satanistický kosmický horor Horizont události sice působil poněkud kriplodiním dojmem, ale tak by asi dopadl každý snímek, ze kterého by producent vystřihl cca dvacet minut budování tísnivé atmosféry. K slinopuzení navíc přispělo, že Anderson chtěl Žoldáka: legii zkázy točit ještě před Horizontem událostí.
Takže teď, když projekt konečně dostal zelenou, se čekalo, že to bude bomba. Tomu napovídalo i jméno scenáristy: David Web Peoples. Stačí nahodit jen pár scénářů, pod nimiž je podepsán, jako třeba Blade Runner, Nesmiřitelní nebo 12 opic a je jasno -- ano, tenhle člověk je třída. Když se navíc proslechlo, že roli supertuhého žoldáka Todda dostal Kurt Russell, jehož Snake Plissken z Útěků z New Yorku a L. A. je jedním z nejtvrdších klaďáků akční kinematografie, intenzita scifistického kemrochrličství začala v obyvatelích Troubek vyvolávat nepříjemné vzpomínky.
Hráz této vazce se táhnoucí Amazonce z nadrženecky se třpytících chrchlů a smaragdově blýskavých flusů postavila až premiéra Žoldáka: Legie zkázy v našich kinech. Po shlédnutí filmu je jasná pouze jedna věc: Tvůrci zešíleli. Zřejmě všichni a zřejmě kompletně. Jediný, kdo si uchoval zdravý rozum, je Kurt Russell, který si za svůj výkon nechal vyplatit patnáct miliónů dolarů, což při rozsahu jeho hreckého partu (z něhož je patrně nejdelší věta "I wanna kill them all, sir") dělá zhruba čtvrt miliónu na slovo. David Webb Peoples vyhřezl scénář, který je sbírkou těch nejtrapnějších klišé z westernu i SF a navíc v sobě má zakódované vážné systémové chyby (přehnaná úvodní mýtizace záporáků je kontraproduktivní vůči pozdější rambovské likvidačce, atd.). Dějové posuny jsou na úrovni absolventa scenáristické mateřské školky, o pokusech o nějakou elementární psychologii raději milosrdně pomlčím. Nikde žádný nadhled, tisíckrát provařené formule jsou vám cpány se smrtelnou vážností. Nedostatek žánrové sebereflexe, jeden z nejhnisavějších běčkových vředů, bohužel ještě umocňuje režie Paula Andersona a jeho záběry typu "kamenná tvář ultradrsného žoldáka Todda, který právě poznal Pravý Cit a po které se kutálí Slza Poznání". Navíc Andersonova práce s kamerou a střihem je sice na první pohled efektní, ale záhy jí dochází dech a přesto, že se ze všech sil snaží působit nabušeným klipovým dojmem, začíná se opakovat (stále znovu a znovu křížové nájezdy a středová kompozice).
Jako by se Anderson režijně vypálil a coby svou základní metodu zvolil recyklaci. Totální zklamání -- to jsou slova, kterými by se asi dal nejlép charakterizovat pocit z Žoldáka: Legie zkázy (dal by se charakterizovat ještě slovy hruškový kompot, ale o tom až někdy jindy). Dva bezesporu talentovaní tvůrci položili svou nejnovější výrobek způsobem, který svědčí o vážně narušené soudnosti. Dávejte si bacha. Může se to stát i vám. Tohle je nemoc jako každá jiná a přenáší se tak, že si sednete na špinavé záchodové prkýnko. Stejně jako AIDS.
ŽOLDÁK: LEGIE ZKÁZY, USA 1998. Režie: Paul Anderson. Hrají: Kurt Russell
Štěpán Kopřiva