A natočil tak svůj nejlepší film od 12 opic.
Naprosto neznámý devětadvacetiletý indický filmař M. Night Shyamalan napsal a natočil snímek, ve kterém se vrátil ke kořenům duchařského hororu: důležité nejsou poloprůhledné počítačové efekty (jako třeba v Zámku hrůzy), důležitá je atmosféra a ta se dá navodit i bez triků, pokud člověk ví, jak na to. A to M. Night Shyamalan evidentně ví. A hrůza pak vůbec nemusí být z toho, jak duchové vypadají, ale z toho, že tam vůbec jsou, že stojí a dívají se a kromě malého Colea (hraje ho Haley Joel Osment a hraje ho výborně) je nikdo nevidí. A malý Cole s tím má problémy. Už se sice naučil neříkat matce a ve škole všechno, co vidí, aby neměl problémy, už se naučil nekreslit při hodinách výtvarné výchovy pány s krky probodanými šroubovákem, už kreslí jenom duhy a veselé usmívající se postavy, ale problémy s tím má pořád. A tak přichází dětský psychiatr Crowe, aby mu píchnul. Nikoli drogu, jak to tak dětší psychiatři dělají (předtím než vás zneužijí), ale s problémem.
Šestý smysl je film s pointou. Ta pointa je víceméně drtivého rázu a naprosto zásadního významu, jedna z těch point, které převrátí všechno, na co jste se do té chvíle dívali a ukáže vám, že jste se dívali nesprávně, že všechno je vlastně úplně jinak. Problém je v tom, že když víte, že tam ta pointa je (což pochopitelně vědět budete, taková věc se prostě utajit nedá, vždycky vám to nějaký přiblblý recenzent vyklopí), nebude vám dělat potíže ji zhruba asi od poloviny filmu uhádnout. To je daň informačnímu věku, době internetu a dalekonosných sterofonních tamtamů. Naštěstí to Šestému smyslu na jeho působivosti neubírá zas až tak moc.
Šestý smysl není přímočaře děsivý jako třeba Záhada Blair Witch. Je temný, mrazivý, atmosférický, pracuje geniálním způsobem s náladou a pocitem. Je podaný způsobem, který má zatraceně blízko k dokonalosti. A jen tak mimochodem: Bruce Willis tu podává svůj nejlepší herecký výkon za poslední tři, čtyři roky.
SIXTH SENSE, USA 1999. Režie: M. Night Shyamalan. Hrají: Bruce Willis, Haley Joel Osment.
Štěpán Kopřiva