ZÁMEK HRŮZY
Visáč
Hned v první větě se bezoztyšně přiznám k neobjektivnosti. Původní klasická černobílá duchařina The Haunting Roberta Wisea z roku 1963, jíž je Zámek hrůzy remakem, je totiž jedním z hororů, který mě fakt vyděsil. Podivná halucinační atmosféra plná náznaků, zvuků a divných situací, kde nic není vidět a nic není (ani v závěru) vysvětleno, těží z klasického hororového trumfu "neukázat to zapůsobí víc než ukázat to" (této taktiky využívají s úspěchem také muži s extrémně malým pohlavním pérem) - koncept, který nezestárnul, jak ukazuje masivní úspěch filmu Záhada Blair Witch. A i když mám o Janu De Bontovi, bývalém kmenovém kameramanovi Johna McTiernana a Paula Verhoevena a režisérovi snímků Nebezpečná rychlost, Twister a Nebezpečná rychlost 2: Zásah, poměrně vysoké mínění, především jako o hi-tech profíkovi, tohle mi nepřipadalo jako jeho parketa. A taky nebyla. Naštěstí jsem byl srovnávání původní předlohy a nového klonu ušetřen, protože Zámek hrůzy je úplně něco jiného. De Bont si sice podržel děj, ale totálně přeformátoval atmosféru. V jeho podání je Zámek hrůzy postavený na neskutečné, obludné, dechberoucí, opulentní architektuře domu, ve kterém se celá story odehrává (tedy kde doktor Marrow v podání Liama Neesona zkoumá vliv strachu na své pokusné objekty Lili Taylorovou, Catherinu Zeta-Jonesovou a Owena Wilsona), v první fázi a na počítačových efektech ve fázi druhé. Práce, kterou architekti na Zámku hrůzy odvedli, je jedním slovem ohromující (dvěma slovy ohromující ohromující) a první třičtvrtě hodinu vám ani nevadí, že se tam nic neděje, protože pořád zíráte na ten dům. Nicméně, pak se toho přežerete a to, že se tam nic neděje, vám vadit začne. Respektive: ono se tam děje to samé, co v originále, ale tam, kde vás Wise dokázal upnout do gigantického svěráku do nekonečna stupňovaného napětí, úzkosti a nejistoty (jestli si myslíte, že přeháním, tak si The Haunting od nějakého tradicionalisty půjčte, asi před dvěma roky šel v TV), tam se na vás De Bont vrhá s louskáčkem na ořechy. Jeho technicistní styl, který tak přesně sedl k suše strhující Nebezpečné rychlosti a k trikovému Twisteru (a sedl by i k Nebezpečné rychlosti 2, kdyby měla rozumný scénář), je pro hororový žánr absolutně nevhodné - De Bont nedokáže navodit ani elementární pocit napětí, který vám každý režisér jakéhokoliv Pátku třináctého vystřihne o půlnoci ze sna. No a po "vytváření atmosféry" následuje invaze počítačových triků. Tady starý trikový mazák De Bont kupodivu chvílemi selhává i realizačně - herci v některých reagují na digitální příšery silně nedostatečně, což působí docela rušivě. Speciální efekty, i když na solidní úrovni, jsou použity tím nejjednodušším způsobem, přímočaře až primitivně, a završují devastaci nálady celého filmu.
Už dlouho jsem neviděl film, kde by ostřílený filmař tak totálně vyhořel. Zámek hrůzy není jako horor zmršený, hůř než to - vůbec nefunguje. A jen tak mimochodem usvědčuje z omylu všechny, kteří si myslí, že vytvoření tísnivého pocitu na plátně je ve své podstatě machanická záležitost, otázka správného systému řazení záběrů, a ohrnují proto svým áčkovým koksem rozleptaným raťafákem nad hororovou B-produkcí. Většina z těchto brakových masakrů je totiž daleko děsivějších než Zámek hrůzy. Čistě jenom proto, že lidi, kteří je točí, své práci rozumí.
THE HAUNTING, USA 1999. Režie: Jan De Bont. Hrají: Lili Taylorová, Catherin ¨Zeta-Jonesová, Owen Wilson, Liam Neeson.
Štěpán Kopřiva