Příklad, kdy Spielberg nejdřív natočil Jurův park a z utržených peněz pak natočil nekomerční Šindlerův seznam, který (no jo, ten mu taky vydělal spoustu peněz, tak znovu a jinak) nebo natočil juráč 2 – Ztracený čas a z utržených peněz potom natočil nekomerční Amistadt (to je mnohem lepší), asi v současné době na českou knižní produkci nasadit nelze, takže je asi nesmysl podezřívat Jaroslava A. Poláka (J. A. Poloni), že se naprosto vychytrale přidružil k Janu Šimůnkovi (A. S. Pergill) a pomáhal mu vyprodukovat další román s Conanem jen proto, aby si vydělal na svojí sbírku hororových povídek. Tudíž se přidal dobrovolně. A potom, co jsem si přečetl recenzi Pavla Hausera na Conana a nefritový amulet (pouze od Pergilla) a začal číst Cimmeřana a ohňodárce, jeho příchod byl minimálně minimálním přínosem. Zase aby to nevypadalo, že se jedná o nějakou geniální a přelomovou knihu musím předpodotknout, že moje očekávání od knihy bylo o trochu větší než nulové. To se pak nikdo nemůže divit, že jsem byl překvapený pozitivně.
Příběh knihy je opravdu prostý. Conan ukradne velký a řácky magický drahokam a zbytek knihy se ho snaží někde zpeněžit, aby se mu to v závěru povedlo (i když s těmi penězi to není vůbec tak horké). Pochopitelně, pouze o tomhle se nedá napsat 217 stran (znal jsem pár spisovatelů, kteří by to dokázali a ještě by jim za to lidi říkali, že jsou nadějní a talentovaní), a tak je děj prošpikován různými příhodami, které až hraničí s povídkovými útvary. To je podle mého názoru hlavní slabina knihy. Nejenže některé příhody jsou dost slabé až přiblblé (morálkou a lidstvím až příliš nadupaní Vlčí lidé), některé zase velmi dobré (Kněžka boha moru, Karavana hrůzy), ale pořád někam odstrkují to, co čtenář čeká (já osobně to čekal a žádal) -- tedy obrovské bitvy, soupeření velkých mocných, úskoky, lsti, vážná zranění a hromady mrtvol a mezi tím Conan, který se vším a všemi míchá jak s balíčkem karet. No náběh si na to PP udělali, když o šutrák mají eminentní zájem dva až tři mocní mágové a v závěru se jakási bitva uděje, ale to se k tomu Conan musí prokopat z jeho pohledu víceméně běžnými řuchandami.
Daleko zajímavější je výběr doprovodných postav a styl, kterým to je psané. Na Conanově pouti (bohužel, jinak se tomu říkat nedá) se k němu přidružují různé osoby -- samozřejmě, že jsou opakem Conana -- které nejsou jen pouhým příveskem, ale samostatně fungujícími a myslícími postavami a tak je vždy zajímavé, jak nesourodá dvojice Conan-někdo nějaký problém vyřeší. Prvním z nich je tlouštík Sabaudus, se kterým se Conan až nápadně dobře doplňují a v závěru reinkarnovaný bard Mumathin a svůdná úpírka D´nissa (mezi nimiž to parádně jiskří). S nimi se do Conanových příběhů dostalo něco, nad čím pravověrným conanofilům vstávají vlasy hrůzou -- Conan hláškuje. Tedy není žádnou hláškovací strojovnou jako Bruce Willis, ale třeba slovní přestřelka ze závěru knihy (str. 215) nejenže je pro něj atypická, ale na druhou stranu je tak výstižná, že jí sotva kdo kdy trumfne:
„Vtip... je lepší než legenda. Posluchači neusínají nudou."
„Conane!" zaradoval se Mum. „Ty jsi řekl něco moudrého?"
„U Croma," zaklel Cimmeřan. „Asi už potřebuju chlapa na rozsekání a ženskou do postele."
No, a napsané to taky není nejhůř.
Ve srovnání s ostatními českými conaniádami Cimmeřan a ohňodárce určitě nedostihl Conana a Studnu Ghůlů od Leonarda Medka (který je prozatím nejlepším Conanem z české produkce a bůhví jestli i z té ostatní), ale spíš se zařadil někam na druhou příčku ke Conanovi a nesmrtelnému od Vlada Ríšy.
A. S. Pergill & J. A. Poloni: Cimmeřan a ohňodárce, vydalo nakl. Návrat, Brno 1998, obálka Luis Royo, 1. vydání, 217 stran, 149,- Kč.
David HorákRM