Pokračovatelé Howarda jen zřídka dosahují kvalit svého vzoru a jejich Conan se mnohdy z původního barbarského bojovníka stává strážcem civilizace a humanismu. Bral jsem knihu Conan a nefritový amulet do ruky ne bez obav, že se dočkám podobných hrůzností, ale autoři mi přichystali opravdové překvapení.
Rovnou říkám, že jako heroic fantasy nemá knihu cenu číst. Je možné, že byla ušita horkou jehlou (co není, když je třeba stihnout vydání do Vánoc), autoři se s ní příliš nezatěžovali a prostě pokrývali stránku za stránkou, až se z klávesnice kouřilo. Na druhé straně ve mně ale po přečtení prvních stránek začalo klíčit podezření, že se jedná o parodii.
Posuďte sami. Conan na počátku díla vejde do lesa a tam v jednom krátkém odstavci zabije dva vlky, kteří mezi tím stihli napadenou ženu "na několika místech nepěkně pokousat." Vytáhlá dívčina vykazuje "první příznaky počínajícího ženství" a Conan jí hodí stříbrňák "mezi pučící ňadra".
Jak říkám, působí to jako story člověka, který si vyjde na procházku do parku a tam ho přepadne vzteklý jezevčík. Hrdina psa nezúčastněně zabil a šel zase dál. Cesta "místy respektovala i překážky, které už dávno odnesl čas. Její uživatelé však byli zřejmě natolik konzervativní, že je něco podobného vůbec nevzrušovalo." K Conanovi takový styl zjevně nepatří.
Takže čekám, až mi někdo (nejlépe jeden z autorů) řekne, jestli to mysleli vážně - a potom to dočtu do konce. Pokud je to parodie, pak ovšem mohla zajít trochu dál, příběh je tak na hranici. Nebo si z toho mohli autoři dělat legraci jen do té míry, aby si toho nevšiml i vydavatel? Špatný rezultát berte jako hodnocení z hlediska heroic fantasy. Jestliže byla záměrem tvůrců jemná ironie, pak by si kniha zasloužila určitě lepší.
A. S. Pergil, J. A. Poloni - Conan a nefritový amulet, vydalo nakl. Návrat, Brno 1996, obálka Libor Balák, 206 str., 98,- Kč.
Pavel Houser