Nikdy jsem neviděl Studnu. Neviděl jsem z ní ani polovinu, pět minut, ba ani ukázky, saundtrek nebo parodii. Prostě nic. Samozřejmě, že to zcela poznamenalo mé dětství, když jsem viděl kamarády, jak klátí rukou a říkají: "Pojď ke mně, bude ti stejně dobře jako mamince." a že se Studna zařadila na přední místo mých dětských traumat hned někam vedle dobře živeného strachu z atomové války a surovým obřím plyšovým hračkám bez hlaviček. Proto jsem k dalšímu pokračování nekonečných Conanovských dobrodružství Conan a Studna ghůlů od Leonarda Medka přistupoval s velmi osobními pocity. Skoro neznámý tvůrce sáhnul po Studni a zaměnil Zemana za Conana - no, divíte se mi.
Ale po prvním začtení se mé obavy rozplynuly, jako se kolem Conana naopak srocovaly. Conan se totiž v tomto díle ocitl v Himeliánách, kde se to nebezpečnými situacemi jen hemží. Hrozí válka s tsuranským národem, mezi horaly, kteří si získali Conanovy sympatie tím, že mu připomněli Cimmerii (trochu dost slabé zdůvodnění), se potlouká zrádce a po okolí provozují horskou turistiku nebezpeční ghůlové - což je docela prima begraund na pořádnou řežbu. A ta na sebe nedá dlouho čekat a Conanova strategická dušička hned v úvodu odsoudí celou armádu nejlepších žoldáků k osudu hranolků ve fritovacím hrnci.
Leonard Medek sice není žádný nováček (v nakl. Saga mu vyšla povídková sbírka Půlnoční jezdec pod pseudonymem Leonard Em, pravidelně se zúčastňoval souteže O nejlepší fantasy, kterou mimochodem tento rok vyhrál s novelou-románem Runeroad), ale přeci jenom natolik hladký styl vypravování, pečlivé vykreslování detailů a vytváření atmosféry hodně zaskočí. Takže ani tak moc nevadí, že LM nemá šejneblekovský hláškovací kombajn - jeho hlášky se odbývají v základní rovině ("...nový emír se většinou svými schopnostmi prosadil sám a nezřídka jeho prvním krokem na cestě k moci bylo odstranění předchůdce. O to váženější a obdivovanější pak byl, když se udržel na svém místě dlouho; Hárún Toba byl jedním z nejváženějších...") nebo že jeho pojetí akce není zběsile ovrdrajvové, ale precizně vykreslené s důrazem na to, aby se čtenář nikde neztratil a ani nepřestal mít přehled o všech aktérech (což na rozdíl od jiných autorů je maximálně velké plus).
Větší Medkovou slabinou je konstrukce příběhu. Medek však po bezchybném navržení hlavních záporáků ghůlů (poměr 1 Conan ku 3 ghůlům, aby to bylo vyrovnané) a vedlejších dějových linií bohužel zapomněl na správné atributy klasického akčního příběhu. Vyloženě odfláknul akční setap, pokud si ovšem nemyslíte, že sněhová bouře je Conanovi patřičným protivníkem. S prvním dějovým zvratem je naopak všechno v pořádku, když se zjistí, kdo že to vlastně Pán Snů je (ikdyž nechápu, proč tenhle meník má obě jména s velkými písmeny) a s naprosto bezvýchodnou situací hlavního hrdiny (Conan umře!) taky, ale zcela chybí druhý zvrat v závěru knihy a závěrečná bitva mezi Conanem a záporákem (tu si Conan odsedí na kusu šutru), což nepotěší. Že by na tohle všechno LM měl, ukazuje výtečně napsané dobývání skalní pevnosti, která se - ať autor chce nebo ne - pasuje na vyvrcholení celého románu. Přes tyto - a u Conana by se zdálo závažné - chyby všechno v tomto románu šlape jako promazaný švýcarský hodinový stromeček a že jde vlastně o chyby vám dojde, až když knihu dočtete a zamyslíte se nad ní - a i tak nebudete zklamaní.
Přestože to vypadá, že Egon Čierny z Poutníku má tu smůlu, protože mu Mustang skoupil zahraniční pokračování Conanových eskapád, tak tímto mu vlastně prokázal medvědí službu. Teď, podobně jako se na Nočních můrách v Elm Street odzkušovali noví nadějní režiséři, tak si na Conanovi může odzkušovat nové nadějné české spisovatele - a to u nakladatelství, které udělalo J. Kulhánka, zavání revolucí (už výběr autorů pro další knihy: J. Mostecký a znovu V. Ríša nedává pochyb). A tak si klidně tipnu, že Leonard Medek bude akvizírovat na titul nováček roku 1997 v Ceně Akademie.
Leonard Medek - Conan, Studna ghůlů, vydalo nakl. United Fans a.s., Praha 1997, obálka Les Edwards, náklad ?ks, 260 stran, 107,- Kč.
David HorákRM