Máme novou štiku v českém rybníce. Jeho debutový román Jdi a přines hlavu krále vyšel ještě pod pseudonymem Jeremy Shackelton - zcela nepochopitelně, protože jeho jméno je už nějaký pátek značkou kvality. Druhý díl, přestože vyšel v prapodivném nakladatelství Netopejr (a zkuste se podívat třeba na použitý font), už nese autorovo pravé jméno. Jaroslav Mostecký se vykašlal na nějaký debutérský ostych a vyrazil na čtenářův solar rovnou trilogií. Vlčí věk se odehrává v době, kdy barbaři dobili Řím a Evropu ovládli seveřané a tak je jasné, že autor se rozhodl vsadit všechny devizy na akci.
Jak to vypadá, ani v druhém případě nenechal nic náhodě a i když použil dickfrancisovu taktiku, úvodní bombu dal také do názvu. Titul Lars, Šťavnatá lebka nejenže upoutá, ale také navodí spoustu zajímavých asociací (nutno podotknout, že skutečnost je ještě lepší). A Mostecký pokračuje v započatém útoku. Dvojice vikingů - budoucí dánský král Leif Olafson a jeho přítel Helgi Troll - se vrací z prvního dílu do Dánska s useknutou královskou hlavou. Jenže co Odin nechce, zrovna nastal rok množení draků a to je chvíle, kdy vykladači vůle ušatých hadů vyměňují stříbro za každou dívku, kterou mohou pro své hady dostat. Thoružel pro ně a Thorudík pro čtenáře unese Lars, Šťavnatá lebka Ulriku - Helgiho vyvolenou - a co se kvůli tomu semele, nemusím snad dodávat.
V prvním díle avizovaná ´heroic fantasy´ i tady dostává řádně na frak. O nějakých kouzlech se nedá ani mluvit, pokud za kouzlo nepovažujete zaříkadlo ´takkascravakkak´, u nějž ani není jasné, jestli funguje a pojem fantasy snad zachraňují jenom draci, kteří se ale stejně vyskytnou až k závěru románu. Celý text je tedy především "heroic" v pravém slova smyslu - všechny problémy se řeší mečem (nebo podobným pádným argumentem) ve stylu vikingských tradic - Leif a Helgi se prosekávají celým dějem (potkají mor, kleštěnce, bouři na moři, spoustu hadů, atd.) až k vekolepému finále. A po něm zaslouženě odpočívají stejně jenom proto, aby v posledním dílu rozjeli novou řežbu.
Přestože je JM brilantní vypravěč (nenudí ani nedějovými popisy) a dokáže přinejmenším sporné věci podat natolik přesvědčivě, že vypadají pravdivě, největší jeho slabinou jsou postavy. Problém komentáře děje hrdinou vyřešil (narozdíl od Kulhánka, který v Cestě krve obdařil hlavního hrdinu schizofrenií) rozeseknutím hlavního hrdiny na dva. Jenže Leif a Helgi jsou si natolik charakterově podobní, že se nedají od sebe rozeznat a stejně tvoří dvoujedinou postavu. Také s ostatními postavami si JM nepočíná právě nejdiplomatičtěji. Určitě je dobré, že pokud postava splnila v ději své poslání, je odhozena (mrtvá nebo jinak znehodnocená), ale v některých případech to působí až nepřirozeně. Navíc postava Mordreda, která na začátku románu vypadá na hlavního záporáka, je po krátkých peripetiích zapomenuta natolik, že se do konce románu o ní neobjeví ani zmínka a tudíž jeden z konfliktů románu je nedořešen (podle všeho to bude záporák trojky). Je ale třeba říci, že tohle jsou hnidopišské chyby na jinak skvělém, rychle odsypávajícím textu. Po přečtením románu (jedním dechem) se vůbec nedivím Poutníku, že JM svěřilo napsání dalšího z Conanovských dobrodružství, protože Vlčí věk připomíná rohožku, na níž si autor pucuje boty, aby mohl razantně vstoupit do Cimmerie. Každopádně, jestli scifisté mají akčního Kulhánka, tak uctívači fantasy mají v Jaroslavu Mosteckém jeho kvalitní fantasy obdobu.
Jaroslav Mostecký - Lars, Šťavnatá lebka, vydalo nakl. Netopejr, Olomouc 1996, obálka Petr Utěšil, 365 stran, 109,- Kč.
David HorákRM