Tohle by měl být první ze série z rozhovorů s českými autory. Jako prvního jsem zvolil čerstvého (ještě nezaschlého) dvojnásobného vítěze Ceny Akademie SF&F&H 1996 - Jiřího Kulhánka. Tudíž se ptám za vás:
Vyhrát je vždycky příjemné, pokud to zrovna není soutěž o to, kdo bude sněděn první. Ani výhra v kategorii Nováček roku mi nepřipadá neadekvátní - vem si, pro kolik jen lidí jsem nový a jak je to vidět na prodejnosti. A dvojité vítězství nevnímám jako omluvu, ale spíš jako poplácání po zádech, po kterém bude následovat, že to přece jenom bylo o tom, koho sežerou nejdřív.
Macešsky se ke svým povídkám rozhodně nechovám, protože všechno, co o nich tvrdím, je pravda. Jsou to experimenty, a snad až na Instanta ne právě dobře napsané. Ale v žádném případě je nezavrhuju - jen už nemají právo na život.
Já už si ty povídky moc nepamatuju. Radši.
Jedna povídka jako předskokan byla. (Nechce se mi o ní říkat, že byla úspěšná - ale když to neřeknu, řeknou, že jsem to neřekl; když řeknu, řeknou, že jsem náfuka (a to teda jsem).) Takže jeden úspěšný povídkový předskokan byl, jinak sis odpověděl sám.
Hezká obálka?
Kryptoskinhead nejsem, nemám baseballovou pálku. Ale rejpalové pozor, přemýšlím o motorové pile.
(Pozn. IA: Takhle to vypadá, když někdo cituje a neověří si to. V Interkomu jsem doslova napsal "Nepokládám Jiřího Kulhánka za nějakého kryptoskinheada...", což se nějak v paměti našeho kolegy pootočilo do opačného významu.)
Nemám hlavně na tuhle otázku. Snad leda kdybys mi chtěl vydat nějakou desku.
Vidíš, já jsem si vždycky myslel, že nejdůležitější je étericky průzračná drobnokresba lidského nitra, nadčasové myšlenky chvějící se na hranici samého Poznání, a hlavně Poselství Zanechané Budoucím Generacím. Ale na druhou stranu, když už se ptáš, pokud se najde dostatečně věrohodný důvod, může být vyvražděna i mateřská školka. (Výhradně v knize. V reálném světě (nebo nedejbůh ve filmu!) takový důvod neexistuje.) A co inspirovalo protivníky mých hrdinů? Ani ti nevím - prostě přišli. Přišli, aby zemřeli.
Na okraj: mrtvák není zombie, proto je to mrtvák. Jinak bych oblíbené a osvědčené slovo nikdy neměnil.
Skvělá otázka. Teď už mi nikdo neodpáře, že jsem CK psal podle Dne nezávislosti (NEPSAL, a navíc se mi ten film srdečně nelíbí).
Vládce jsem vymyslel v autě. Myšlenka byla náhlá a následující: proč by jednou upír nemohl být hodný, roztomilý a veskrze sympatický? A když jsem večer zapínal počítač, než se nabootoval, napadlo mne to nejlepší, co mne zatím vůbec kdy napadlo - jméno Slizoun Salazar. Toť veškeré vstupy k Vládcům.
Měl. Ale neřeknu.
Při psaní poslouchám zásadně hudbu ostrou (Dead Kennedys například). Filmy se mi líbí od Forresta Gumpa po Braindead. Knihy poslední dobou moc nečtu, přestože je stále kupuju. Kinga například. A českou SF+F. Na televizi se dívám co možná nejméně, snad jen Akta X si nechám ujít málokdy, taky S.O.S. bývá dost fajn a dokumenťáky na dvojce mám asi nejraději.
Oblíkací scéna ze závěru CK je Komandem (oblíbený to film) inspirována zcela rozhodně. Vždycky mi - přestože je tak efektní - připadala dost směšná. Na co sebou vláčet půl metráku železa, když stejně můžeš pálit jen ze dvou bouchaček naráz?
Ještě k inspiraci (vykrádačkám), protože k nim tvůj dotaz zřetelně směřuje (a samozřejmě mi neušel vyzmizíkovaný řádek u předminulé otázky): Když mi bylo asi patnáct, mé nejoblíbenější filmy byly druhý díl Mad Maxe a Romerův Dawn of the Dead. Tehdy jsem se na ně díval tak obden. Z těchto filmů jednoznačně vychází Cesta Krve a také jsem je tam oba citoval.
Pravda, jednou, za hlubokého mládí, jsem měl vyholené půl hlavy, nosil kanady a tvářil se drsně. To drsně mi vydrželo asi týden, vlasy dorůstaly déle, obliba punkové hudby zůstala dodnes.
Jistě chápeš, že na tohle si nemohu dovolit odpovědět.
Nechť každý píše, co chce.
Jak se jako Kulhánek můžu cítit jako sprinter?
Naznačit? Jsem kolem strany pět set něco. To ale neznamená, že toho kolem strany pět set něco deset nenechám. Třeba. Takže ta kniha zatím neexistuje, takže ani řeči o ní nemají smysl.
Proč ses nezeptal na oblíbenou barvu? A jídlo? To už celkem umím.
One-Way Ticket to Pluto. Nebo ještě spíš Ticket to Shit.
Pulp Fiction. Pravděpodobný život na Marsu. Knihy Michala Viewegha. Irský krém. CREW.