Jasně si vzpomínám na učené disputace o tom, kam že se Cena Karla Čapka řítí. Většina z diskutérů-analytiků viděla na konci její dráhy údernici s kosou (a že neměli na mysli nikoho z grupy zemědělců) a společně hloubili úhledný hrobeček, aby po udupání hlíny za posledním ročníkem mohli svorně říci: já to říkal. Jenže jak to vypadá, CKČ, která zdárně přežila povětšinu dětských nemocí, i v pubertálním věku má velmi tuhý kořínek. A protože hrobeček už zaplácla mrtvola Nemesis (ještě ale nezatloukejte víko, možná že se objeví někdo s injekcí plnou financí a mrtvola vstane z hrobu - to říkám jenom proto, abych mohl tvrdit: já to říkal), despektici si budou muset zase rok počkat. Navíc se organizátorům (tedy Z. Rampasovi podle vzoru: Kdo to dělá, toho to je) podařilo vyříznout nádor chaotického nehonorovaného vydávání příspěvků, který v dobách divokého kapitalismu vypadal jako zhoubný, tím, že vyšla kniha MLOK 1997 sdružující nominovaná (a honorovaná) díla. S hodnocením tohoto sborníku jsem si dal načas, protože jsem očekával, že ho spláchnu jako nultého MLOKa 1994, v níž se mimojiné objevila i má povídka - ne, že by mi vadil střet zájmů (ta povídka je totiž geniální), ale byl jsem líný. Přestože mi lenost zůstala, tak mě organizátoři přinutili k vymačkávání písmenek z mozkových závitů.
V rámci objektivity (cha!) je třeba striktně oddělit hodnocení kvality jednotlivých povídek, protože za tu organizátoři nezodpovídají, od samotného zpracování knihy. To nasmůlu věrně zachovává tradici nezanesení třetích korektur nastolené MLOKem 1994 (interní informace, tzv. dabl-í), tudíž se zde objeví i nějaké ty hrubé chyby, ale u tohoto sborníku lze přihmouřit očka kvůli extrémně krátké době pro její vznik (cca čtyři měsíce - i když, kdo že je to ten tajemný Michal Stroma z doslovu Jiřího Kulhánka?). Pozitivní je, že grafické zpracování sborníku je skorem totožné s lejautem nultého MLOKa a že byl použit zúžený klíč 5k+5p+1r, který odrovnal podměrečná díla do tabulek nutících číst pouze názvy.
1r samozřejmě znamená román. Dlouho v této kategorii spolu bojovaly dvě díla, přičemž Hauserova Kniha o vydře vyhrála o pověstný flus pod botou před Narkou Richarda Šusty (nebrečte, stříbrnou Narku pravděpodobně vydá UF/Poutník). Vydra je typická hauserovina, která oplývá spoustou zajímavých vychytávek, infaltilních skečů a ujetých situací, v níž se hlavní postava Lešek (nápadně připomínající PH) pomocí alkoholu dostává do paralelních fantasy světů, aby v nich spolu s přidruženými opilci -interdimenzionálními cestovateli zažila svá dobrodružství. Hauser opět postavil na hlavu poučku, že důležitý je děj. Ale ten ostatně Monty Pythonové taky neměli (příměr ne nikoli náhodný).
Přestože byly uvedeno pouze prvních pět povídek, tak kategorie krátká povídka ukazuje, že je nejslabším článkem v CKČ a že v Čechách (resp. na Slovensku) nikomu moc nejde vymyslet, napsat a vypointovat krátký text do 7 normostran. Jen vítězná Noční návštěva Jiřího Pavlovského parodující zombijácké filmy vyčuhuje mezi ostatními jako šakinounýl v poli s bavlnou a připočítám-li mikropovídky z roku 95 a 96, tak tenhle hattrick katapultuje JP v neoficiálního vůdce tohoto speciálního políčka.
Největší boje se samozřejmě rozpoutaly ve střední povídce. Do zápasu se pustil známý toreador-veterán Jaroslav Mostecký s povídkou Jsem jen veš, odpustkáři! (o tom, kdo bude posledním zdrhačem z dodělávající Země) a vyhrál nad zdatně mu sekundujícím specialistou CKČ Pavlem Oblukem s Moby Dickem (sci-fi variací známého příběhu o velrybě šéfovi - v MLOKovi 1994 měl Zikkurat). Jinak sem patří v CKČ etablované vtipné, ironické, tedy celkem zábavné texty jako Nejtajnější zbraň Druhé říše Petra Stančíka (dokazuje, že nejlepší obranou není útok, ale katedrála) a Slizký mäsožravý mutant... Michala Hvoreckého (předvádějící zrůdně těžký život pulpového čtenáře) a trochu klasický a trochu více nudný Okamžik nasycení Davida Strupka (trochu hodně jsem nepochopil, kde je pointa).
That´s all, folks! Celkem 11 děl, které neúnavní porotci proseli, změřili, srovnali a vypíchli z chaosu zrn a plev, jež se bohužel žádné soutěži nevyhnou, a nakonec na ně vrazili štempl nejlepší. Je zajímavé, že přestože co text to jiný styl, tak sborník má svůj knižní genius loci (!) a zaručuji, že minimálně na 162 stranách se budete dobře bavit (počítaje v to i krátký doslov Jiřího Kulhánka) a na kolika z těch zbylých 117 stranách už záleží na vašem gustu.
PS: Tak přeci jenom jsem to vypotil, i když kdybych počkal 14 dní tak jsem mohl zase napsat to lakonické: skvělá a vyprodaná kniha. No příští rok budu zase línější - viděl jsem Se7en a vím jak na to.
Mlok 1997 - sborník vydaný k CKČ 1997, vydalo nakl. Nová vlna ve spolupráci s Rigor Mortis, Praha 1997, obálka Miroslav Dvořák, náklad 1400 ks, 280 str., cca 120,- Kč.
David HorákRM