Původně jsem chtěl použít nadpisu "Nad Narkou se blýská, viry divo bují", ale řekl jsem si, že zase ne až tak moc lidí z fandomu je kosmopolitně založeno, a třeba by díky tomu nenadzvedli obočí a neřekli si, tohle by stálo za to koupit. A to by byla škoda.
Všechno to nezačíná na planetě Narka, ale na Zemi, kde se objeví mimozemšťané se zajímavou nabídkou. My vám dáme kosmické lodě, které mohou létat v hyperprostoru, řekneme vám o pár pěkných planetách, které by šly zalidnit, a dáme vám i návod jak lodě stavět, ale za to chceme, aby nikde o nás nepadla ani zmínka, a abyste jednu z planet obydleli cca sto miliónem dobrovolných osídlenců bez použití moderní techniky. Lidem, jak jinak, se to zdá výhodné, protože emzácké požadavky jsou směšné. Vypustí do odborného světa jistého profesora Trekinse s úžasnou teorií hyperprostoru, jistá firma KosmoFlotila postaví hyperlodě a osídlování může začít. Pět "náhodně" objevených planet s lidem příznivým prostředím se začne zalidňovat. Na planetách jako Katovna (planeta plná nerostného bohatství a trestanců) nebo Ravenang (takový ráj za odměnu zasloužilým pracovníkům) to jde v pohodě, ale se to u Narky (alias Nového Edenu) se všechno nějak sype - a že je to zrovna ta planeta, o kterou mají MZ zájem, nemusím snad dodávat. Aby ne, když nemá žádné zpeněžitelné zajímavosti, a i to poslední, co by se tady dalo provádět - zemědělství - se i s různě geneticko-klonovanými fauno-florovými upravenci rovná ruské ruletě s revolverem, který má bubínky narvané jedovatými zvířaty, nebezpečnými rostlinami, efektivními viry, psychojedy a halucinogeny (skoro feťákův ráj, ale všechny oblbováky mají dost drsné vedlejší účinky), přičemž hlaveň máte v puse a mačkáte spoušť jako šílený - takže na těch sto miliónů lidí to zatím nedá ani náhodou - jeden přibyde, dva zemřou. Tak trochu čtvrtá planeta smrti.
No a v tomhle sebevražedném prostředí se pohybuje hlavní hrdina Tarmin. Seznámení s ním nezačíná nijak čtenářulibě. Vytáhnou ho z díry bez hygienického zařízení a odsoudí ho k smrti. Jenže to by nebyl hlavní hrdina, kdyby nepřelezl přes první čtyři stránky, takže se ukáže, že ho jistý Ditr, který chce koupit nové odrůdy genově zmanipulovaných zemědělských polotovarů, prodal kvůli penězům Transplanu - agentuře, která pohotově vyerejsuje vědomí majitele těla, a pak tam nastěhuje nějakého napakovaného starocha. Tarmin mu zdrhne k jistým mnichům, kteří mu oznámí, že ho neprásknou (během té doby, co zdrhal, se zjistilo, že Tarmin má skvěle zachované geny bez vážnějších poškození a je na něj vypsaná docela vysoká suma), ale budou za to od něj chtít, aby se stal jejich agentem a díky jisté speciální schopnosti se dostal do zločinné organizace KosmoFlotily a bořil ji zevnitř. A Tarmin na to kývne, takže se děj začne rozjíždět do vysokých otáček.
Richard Šusta je pro mě docela neznámý autor, ale s Narkou dokázal v CKČ 1997 obsadit druhé místo v kategorii román-novela (hned za Knihou o vydře Pavla Housera). A Egon Čierny si jeho román vzápětí zabukoval, což bylo dobře, protože tím rozšířil svou stáj českých autorů (vedle cynického akčňáka Jirky Kulhánka, precizního profesionála Leonarda Medka, postkatastrofického Vladimíra Šlechty a přímočarého vypravěče Jardy Mosteckého) o polohu tvořitele světů. Richard Šusta popisuje příběh stručným a jednoduchým stylem a napodruhé mne dějem na několika místech hodně překvapil. Samozřejmě že pár slabin Narka má: nijak zvlášť povedené akční pasáže (i když jak kdy - třeba od probíjení se Čelem vichrů až po rozmrazení je vyprávění excelentní), docela hodně překlepů i chyb, a především závěr knihy se mi zdál takový uspěchaný, jako by to Šusta už už chtěl mít za sebou - a je to škoda, protože měl hodně zaděláno na ten pocit, kdy po přečtení románu máte neodolatelné nutkání ho začít číst znovu.
Ale když to pěkne shrneme na jednu hromádku, dostaneme skoro 500 stránek s perfektní obálkou a důkaz, že i v jádru neznámý český autor se může prosadit s hodně nadprůměrným románem. Jo, Narku si kupte.
Richard Šusta - Narka, vydal Klub Julese Vernea ve spolupráci s vyd. Netopejr, Praha 1999, obálka Kevin Jenkins, 487 stran, 169,- Kč.
David Horák RM