Civilizační krize čtvrtého tisíciletí, planeta Země spolkla své vnitřnosti a lidstvo se rozprchlo na stovky planet, byl objeven pohon umožňující lety nadsvětelnou rychlostí, počítače si uvědomily vlastní osobnost, vypověděly člověku poslušnost a nadále s ním spolupracují (nebo ne) na základě dohody o vzájemné pomoci. Něco jako USA a Etiopie - a hádejte, kdo je ten silnější? Vesmírné roje Vyděděnců, společnosti, která se rozhodla existovat v pustém mezihvězdném prostoru, ohrožují okrajové světy pod správou Hegemonie a Technojádro, jakési společenství gigantických umělých inteligencí se snaží vytvořit svého vlastního boha.
Neznámou a nepředstavitelně důležitou proměnnou se stává vzdálená planeta Hyperion a cosi na ní. V údolí Hrobek Času se podivné stavby a la egyptská nekropole pohybují proti proudu času a zdá se, že co nevidět putování dokončí a vyvrhnou svůj těžko identifikovatelný obsah do přítomnosti. Mají zvláštního hlídače. Je to Štír, tvor komunikující pouze prostřednictvím utrpení svých obětí, potoků krve a hromad odpreparovaných mozků a vnitřností. Chromovaný kříženec Freddyho Kruegera a sekačky na trávu. Snad každé náboženství, co jich na světech Hegemonie je, ho dokázalo včlenit do své víry, náboženských mýtů a knih. Včetně kalkulací Technojádra.
Právě za tímto stvořením putuje skupina poutníků, aby získali odpovědi na své otázky. Je jich sedm, jak pěkné číslo. A nepřesné. Při svém putování líčí vlastní příběhy a dávají tak dohromady skládanku jejímž výsledkem je obraz celé civilizace a jejího problému. Konzul Hegemonie nesoucí v sobě odkaz společností zdevastované planety delfínů a plovoucích ostrovů, plukovník Kassad hledající své sexem prodchnuté nomen omen (woman), evidentně bláznivý a geniální básník se jménem a povahou Dionýsova společníka, starý filolog řešící Abrahámovo dilema s dcerkou, již Štír poslal nazpět časem a která se blíží ke svému narození stejně jako ke své smrti, namyšlený a záhadný templář ze světa, kde se ekologie stala náboženstvím a jehož bůh se jmenuje jako MacDonaldovic kočka, na morfiu závislý katolický kněz hýčkající ve svém organismu parazita znovuzrození a jediná žena, krásná Miss Olympia nesoucí s sebou ve žvýkačce přilepené za uchem svého kybernetického milence. Složení skupiny bylo předpovězeno a autorizováno Technojádrem. Podle legendy Štír splní jednomu z poutníků jeho přání a ostatní zabije...
Prokrista, Simmons na vylíčení svého eposu potřeboval dvě knihy a 1055 stránek, tak nevím, proč mně by se to mělo povést na jedné. Ale je to fantastické a je to skutečně epos. O co vlastně jde? O nesmrtelnost, její podoby a její cenu, o hypotetický zánik lidstva ve věčnosti a degeneraci,o tom, kdo je připraven vyhynout, aby udělal místo dalšímu omylu evoluce, kdo má právo stát se bohem, o poslední bitvě, ve které je největší zbraní čas. Příběh je vyprávěn souběžně v několika rovinách a na několika světech a postupně odhaluje naprosto nečekané rozuzlení, důvod všech problémů, jejich původce a jeho motivy. Ne úplně, Hyperion má ještě pokračování (Endymion a Vzestup Endymionu). Prostě odkrývá jen to, co čtenář potřebuje vědět, aby se necítil ukřivděný a mohl děj dál sledovat. Až na drobné vady na kráse. Například mírně kýčovité závěrečné pasáže obou knih (obě na stejnou notu), kdy skupinka v takřka hollywoodovském nasvícení a hlavně ozvučení odchází do dáli, respektive dalších dobrodružství svorně pějíc jistou odrhovačku americké naivní popkultury, mě dojaly. Být na místě autora, asi si to odpustím.
I překlad byl pro mě docela příjemným překvapením, méně pak už vazba obou knih. Klasický paperbackový rozměr tady není úplně to pravé ořechové. Vzhledem k šíři knihy se tenký hřbet láme a pak se pokoušejte knížku srovnat v knihovničce do řady s ostatními. Koukat se na to nedá. Jako by nakladatelství a priori předpokládalo, že čtenáři tohoto žánru jsou týpci přechovávající své poklady na dně prádelníku, ve staré krabici od hardwaru (což je částečně pravděpodobné) nebo na hromádce u postele (i to je trochu pravděpodobné, ale spíš proto, že jejich knihovnička má jen omezenou a momentálně dávno vyčerpanou kapacitu). Ale podle systému menší zlo je tento prohřešek odpustitelný. I když to z mě nepochopitelných důvodů dělají skoro všichni.
Dan Simmons - Hyperion, vydalo nakl. Laser, Plzeň 1996, přel. Jan Pavlík (překlad veršů C. Biedermanová), obálka G. Ruddell, upravil P. Bauer, 491 stran, 145 Kč.
Dan Simmons - Pád Hyperionu, vydalo nakl. Laser, Plzeň 1996, přel. David Záleský, Tomáš Zábranský, 564 stran, 165 Kč.
-psb-