Vážení přátelé, s hlubokým zármutkem v srdci vám oznamujeme, že přišel čas rozloučit se s naším drahým kamarádem Štírem… Protože sága Hyperionu se (zřejmě) uzavírá. Poslední díl Vzestup Endymionu vyšel před pár dny. Takže za mystifikaci se omlouvám, nikoliv pád ale vzestup je titulem posledního dílu Simmonsova fantastického eposu, v originále The Rise of Endymion. A je až neuvěřitelné, jak je název výstižný, bohužel jeho mnohoznačnost už do češtiny převést nešla.. Je to dáno nejen obsahem knihy, završením příběhu, ale i jeho inspirací, ať už to byla originální řecká báje nebo báseň skutečného Johna Keatse. Zvláštním paradoxem vychází v Čechách Simmonsův Endymion přesně dvě století po prvním vydání Keatsovy poémy se stejným názvem. Jak moc jsou potom promítnuty Keatsovy myšlenky do Simmonsova eposu není třeba zdůrazňovat.
Pan Simmons se při své práci inspiroval ledasčím, co nám neprozradil, a jen málokomu to došlo. Endymion byl totiž hrdina jedné řecké klasické báje, byl to sličný pastýř, do něhož se zamilovala Seléné, personifikace měsíce. Sestupovala k němu každou noc, aby ho mohla spícího pozorovat. Endymion se nakonec rozhodl, aby se nemusel své lásky vzdát, že bude navždy spát a snít o krásné Seléné. Zeus mu toto přání nakonec splnil. Analogie mezi protagonisty báje a Simmonsova příběhu je značná, stačí si vzpomenout na některé pasáže deníku Raula Endymiona v jeho vězení. A to není zdaleka všechno, doporučuji otevřít si nějakou kvalitní encyklopedii, pod jménem Endymion se toho skrývá hodně, pan Simmons je filuta, využil všechno snad až na Vrchlického. Ale koukněte se sami.
Vraťme se k příběhu. Putování Aeney, Raula Endymiona a A. Bettika se chýlí ke konci. Ale neroňte slzy, ten konec má bratru osm set stran ve dvou svazcích. A Štír mezi nás také zavítá. Měl jsem chuť přát si, aby zavítal také někam jinam, ale nakonec jsem to nechal být. Pan Ivan Reitmajer se totiž co se překládání týče moc nepolepšil (nebudu mu křivdit, trochu ano) a Faloutovic to taky pěkně odflákli. Ale nehodlám psát další obžalovací spis.
Opustili jsme hrdiny příběhu při jejich příjezdu na Starou Zemi, kde se Aenea hodlala věnovat studiu architektury. Respektive – v tomto místě končí Raulův deník. A teď pokračuje, líčí další putování, po světech a časem. Raul je nucen se od Aeney vzdálit a hledat Konzulovu loď sám. S ní pak odlétá na velmi bizarní planetu, kde Aenea, už podstatně starší, vyspělejší a mnohem tajemnější staví buddhistický chrám a učí lidi kolem, rozsévá nákazu, jak to označil Pax. Ano, tato teokracie se nadále snaží Aeneu zlikvidovat. A Jádro ji hodlá rovnou zabít. Je to rozdíl. Bývalý lovec Otec De Soya to pochopil. Příběh se stále víc zaplétá, věci se mění, odkrývají, příběh získává motiv. Aenea putuje po jednotlivých komunitách Paxu i Periferie a snaží se své myšlenky předat ostatním. Nastává nemilosrdný boj Paxu a Jádra proti jejímu hnutí, které se skutečně šíří jako nákaza, prostředky jsou nevybíravé. Cena vysoká. Pro Raula Endymiona až příliš.
Pokud jste během čtení Endymionu byli nervózní z nedostatku indicií, teď si přijdete na své. Z plochosti prostého vyprávění se znovu stává spletitý epos, jako byl Hyperion. Vyprávění má víc linií a ještě víc pravd. Všechny strany vysvětlují své cíle, motivy a prostředky, pochopitelně každá jinak, fakta jsou dost proměnlivá. Rozhovor UI Ummona s Aeneiným otcem Keatsem, který se stal základem chápání situace, se ukazuje jako velká fikce. Všechno má mnohem divočejší vysvětlení, za vším stojí ona Prázdnota Jež Spojuje a její zdroj.
Nicméně i přes sáhodlouhé vysvětlující monology jednotlivých protagonistů, pořád ještě zůstalo pár věcí, které malinko logiku nebo motiv postrádají. Protože v rámci opět amerického konce sice se hlavní linie příběhu završila, ale epizodky, lehké nadhození myšlenek, které se berou jako samozřejmost, postrádám. Některá tajemství prostě nadále zůstávají tabu, někdy vysvětlení postrádá logiku. Někdy se to taky v krku trochu příčí - v poměrně dost případech.
Takže ne, neodpoví to na všechna nerozřešená tajemství (dá se vůbec odpovědět na tajemství? – zadní strana obálky), ale stejně je to fantastické. Hlavně co se vykreslení kulis týče. Svět, který si Simmons vytvořil, je dokonale propracovaný, nekonečně barvitý, prostě až na hranice lidské imaginace. Čekám jen, kdy se toho někdo chytne a udělá z Hyperionu a Endymionu počítačovou hru. Dokonce jsem se o to vsadil. Chce se někdo přidat?
Vraťme se k obálce, její zpracování je rozhodně úsměvné. škoda jen, že je obrázek zase dost nekvalitně naskenovaný, byť ta "Endymionská" je horší. Copak to má Raul napsáno na zadku? Obálka není to jediné, co ke knize přináleží, o překladu už ale radši psát nebudu, už jsem se zmiňoval, že psát další mortyát jazyka českého nechci. Ale poznámku o inkompetenci odpovědných redaktorů a naprosté tuposti vydavatele v tomto ohledu si neodpustím. Je mi to líto. Silenus, Silena… a tak dále! Bůh vám to odpusť, já nemohu.
Dan Simmons: Vzestup Endymionu, sv. 1 a 2. Obálka Garry Ruddell, graf. úprava P. Bauer. Jaz. redaktor J. Faloutová. Odp. redaktor L. Falout. PERSEUS publishing, Plzeň 1999. 553 a 257 pp. 199,- a 159,- Kč.
-psb-