Jen jednu klasickou kulisu -- zpráchnivělé kosti matičky Země a postpubertální syndrom opuštěného dítěte -- a můžeme začít psát sci-fi. Jen málo z děl tohoto žánru je schopno existovat bez hysterického křepčení na kostech naší rodné planety. Většina to ještě vylepší "dalším" světem na pokraji kataklyzmatu. Snad žádný z románů postmoderny se neodehrává v klidné, spokojené a zdárně se rozvíjející společnosti. Ne, blízkost již druhého zániku nebo rozpadu civilizace dodává science fiction hybný moment. Autoři se prostě pro rozpohybování postav nemohou spokojit s ničím menším. Nejsem proti. Je ale otázkou, jakým způsobem a nakolik nechají do své copyrightem kryté společnosti nakouknout. Kolik kousků mozaiky dovolí čtenáři složit a v jakém okamžiku. Kámen úrazu sci-fi let devadesátých. Heslem je pokud možno vůbec nic. I Simmons je nesporně žákem této školy, ale svého úkolu se přesto zhošťuje dokonale. Minimalismus nepřekáží -- a laurem mu za to skráně věnčím. Prostě se mu to zase povedlo.
Endymion je volným pokračováním ságy Hyperionu. Staví na jejích základech, ale notně inovuje. Už není tak spletitý, Simmons se tu věnuje de facto jen jednomu příběhu a tomu, co s ním bezprostředně souvisí. Jediným, kdo nám přežil z "minula" je básník Silenus. Muselo ho to stát dost úsilí, od Pouti ke Štírovi uplynulo bezmála 270 let -- ale jemu je to podobné. Oh, pardon -- není jediný. Jenže dcera Brawne Lamii a počítači znovuzrobeného kybrida-básníka Johna Keatse se tenkrát účastnila ještě v těle matčině. A android se nepočítá. I Hegemonie se rozloučila, na hradila ji roztomilá teokracie Paxu se svou doktrínou věčnosti v podobě kruciformu pro své věřící a plazmovým dělem pro všechny ostatní.
Retrospektivním vypravěčem se stává jistý obyvatel Hyperionu, k smrti odsouzený lovec, onen Schrödingerův kocour, naivní chlápek se jménem nejen bývalého hlavního města planety, ale také jedné Keatsovy básně. A knihy. Aspoň se to neplete. Jde o Aeneu, dvě stě sedmdesátiletou, dvanáct let starou dcerku Brawne Lamii (no jasně, odskočila si do budoucnosti). Jak se zdá, honí jí úplně každý, a tak jí nezbývá než popadnout svého osobního strážce (moc se neosvědčil) A. Bettika a aktivovat zdánlivě mrtvé hyperprostorové Brány. Kniha je vzpomínáním na dětství téhle legendami opředené holčičky a na její putování, respektive útěk před vojáky Paxu, po v Hyperionu již představených světech. Poněkud se změnily, hlavně metamorfóza Sol Draconi Septem se svými ledovými duchy je osvěžující. Něco jako zabijáčtí Barbuchové ve velkém. I Štír tu trošku modifikuje své chování, jeho způsob komunikace se ale nemění.
Vcelku jde o důstojné i když ne tak fantastické pokračování ságy. Už tomu prostě chybí moment překvapení, ona unikátnost Hyperionu. A je to "jen" první díl celého příběhu. Nakladatelství má v edičním plánu uveden další díl s opravdu originálním názvem Pád Endymionu. Ale sprostě až na jaro 1999.
Jen ještě jeden DETAIL. Kdosi uvedený v tiráži by zasloužil odstřelit. Jeho iniciály jsou I. R.. Ano, překlad. Hluboké rozčarování. Dotyčný má potíže s pravopisem, slovosledem a koncovkami - a s dalším...Tak jen namátkou: ta slavná kaple se jmenuje Sixtinská ne Sixtýnská, pro Heraclita existuje česká podoba Hérakleitos, zrovna tak je Castel Sant Angelo klasicky Andělským hradem a Sholokov je jen anglická zpotvořenina jména Šolochov. Kdyby si pan R. přečetl Hyperion, jakože měl než se pustil do překládání, tak by to věděl. Jen namátkou. Str. 101 "...letadla se zvedají z Města básníků ..." To slovo, které jste hledal, je vzlétnout, pane Reitmayere.Str. 70 "...ne, pokud o tom se mnou bude někdo konzultovat..." Bez komentáře. I žák základní školy ví, že druhý pád jména Silenus je Siléna a ne Silenuse a slovíčko Pacem už je v této podobě úplně nesklonné. Pax, Pacem, latinu jste asi neměl. Str.125 " ...pocit závrati nepodobný zvedání žaludku..." Hádám, že to opravdu ne. Kapitoly z inženýrství vesmírných plavidel: "...na zadních gaučích lodi"(str. 246) a "...Aenea zůstala stát v rohu" (str. 247) Kulaté místnosti! Podobně jako loď spíš zažehla než vzňala fúzní motor. Znovu bez komentáře: "...tři metry pod povrchem vřící vody"(str. 257), "O jednu zeď se opírá standardní kancelářské vybavení s klávesnicemi, monitory, ...a servírovacím stolkem s konvicí na kávu a rohlíky."(str. 447), "...opatrně pokládá chodidla a míří k..."(str. 125)... A mnohé další. Prostě..."při jakémkoliv odporu vás uvedeme do bezvědomí"(str. 237) Je mi líto, pane Reitmayere, máte další nedostatečnou.
Dan Simmons: Endymion. Přel. Ivo Reitmayer. Vyd. nakl. Perseus, Plzeň 1998. Obálka Gary Ruddell. Graf. úprava obálky Petr Bauer. 222,- Kč.
-psb-