Blockout - to už jsem někde viděl, říkal jsem si. Sice to podle mého nemělo nic společného s černočernou obálku se jménem Jan Kovanic, pokračoval jsem v tom sobě-říkání, a určitě to nemělo nic společného ani s papírovou podobou. Pak jsem si sobě-odpověděl: jsi slepej jako patrona, ne Blockout ale Blackout.
Takže, Blackout - to už jsem někde četl, říkal jsem si. Sice se to podle mého jmenovalo trochu jinak, ale určitě to mělo něco společného s tím prokletým KLAP! (+ Od toho okamžiku se ve všech technických zařízeních na planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak jako dosud). Kouknul jsem se na dovětek a bylo mi to jasné: máme tu novou soutěž. Jmenuje se Tma Open, jejím generálním sponzorem je společnost ČEZ (které odteď nikdo neřekne jinak než "elektrická smrt") a jejím ředitelem je Ondřej Neff. A jak vznikla? Nevím to samozřejmě jistě, ale mám zprávu typu "jedna bába povídala".
Takže ta moje bába povídala, že Jan Kovanic patřil do grupy lidí, které si Onřej Neff vyhlídnul, aby mu v jeho rozepsaném románu Tma vychytala takové ty věci, jako že pravá ruka je ta, ve které se obvykle drží kartáček na zuby, ve slově mlíko se píše dlouhé měkké i a "po bradě" se skutečně nepíše "po bradje". No a jak už to bývá, jednou to Jan Kovanic se svou moudrostí přepísknul a pak padla osudová věta: Když jsi tak chytrej, tak si to napiš sám". To říkala ta moje bába a jak to vypadá, něco na tom bude, protože Jan Kovanic tedy sednul a napsal to sám.
A co asi napsal, je každému z vás předpokládám jasné. Akorát zvolil jiný typ hlavních hrdinů, Kovanic vhodil do ringu předem odhadnutelnou rodinu muž-žena-dcera-syn (ne Smolíkových), ale Rezkových, kteří jsou už svými zájmy předurčeni přežít (přirozená inteligence, karate a tak) a postavil je na druhou stranu barikády - do Telecomu. Po pravdě řečeno, osmdesát procent na kvalitnosti románu dělá mohutná dělostřelecká příprava, kterou provedl Ondřej Neff v jeho původním románu. A těch zbylých dvacet procent by už zvládnul kterýkoliv obstojný autor, který ovládá sloh a stavbu děje a má dost ctižádosti v těle, aby nepapouškoval Tmu, ale přišel s něčím vlastním. Jan Kovanic se snažil a kupodivu se mu to i z části povedlo. Jeho sloh je plynulý, což u neznámého autora vždycky překvapí (alespoň mne po katastrofální zkušenosti s Podrazem na informační dálnici od Jiřího Donáta) a dokázal přidat i pár věcí navíc. Určitě tím hlavním je zahraniční zkušenost Rezka jr. z Neměcka, Anglie a USA. Sice je to hodně schématické - Američani jednají podle příruček a Němci jsou zase takoví ti pedanti, kteří vsadí na dril a tak jim všechno v jádru funguje - a na ději je vidět, že si s ním autor moc hlavu nedělal a nevymýšlel nějaké vychytávky a komplikace, ale budiž za ten počin Kovanic pochválen. Pak je tu ta věc s Telecomem, kde máme možnost nahlédnout jak do zázemí tohoto příšerného molocha (vsadím se, že tam mají i vlastní protiatomový kryt, o němž Kovanic neví), tak i do toho, co se dělo naproti Baronovi. Tady opět Kovanic zvolil méně konfrontační styl, takže se tu nikdo nevraždí, nijak zvlášť se tu neintrikuje, šéfem skupiny se tady stává ten, kdo je inteligentnější a celkově to spíš připomíná události během nějaké středně velké katastrofy než představu nasazenou Ondřejem Neffem, tedy tu, že bychom se vrátili o pár století zpátky. Samozřejmě tam, kde má děj slabší místa, si čtenář znalý Tmy představuje, co se děje na druhé straně, co všechno tam Neff rozehrál, co se na blackoutovské hrdiny žene za masu násilí a je překvapený nad tím, jak to vlastně mají telecomáci v podstatě na háku (aspoň to potom sedí k tomu, že to v souboji s Baronem projedou). Hodně jsem přemýšlel nad tím, jestli menší bustr u Blackoutu je dobře nebo špatně. Z hlediska Jana Kovanice bych řekl, že dobře. Možná si intuitivně uvědomil, že v brutálním splétáním děje (extrémní situace, které hrdinové musí řešit) na Neffa nemá a tak se do toho nepouštěl. Hlavním rozdílem mezi Tmou a Blackoutem je tedy v tom, že zatímco Neff si hrdiny potrápil sám, Kovanic nechává hrdiny se potrápit s tím, co mu Neff připravil.
Každopádně celkově mne překvapilo, že mne román bavil. Ne že by to byl takový supr nářez jako ve Tmě, v každém případě bych doporučil si ji před tím přečíst, ale myslím si, že i samostatně by Blackout nevyzněl špatně. Je to přeci jenom katastrofička a ty všeobecně táhnou samy od sebe.
Jan Kovanic - Blackout, vyd. Grada Publishing, Praha 1999, obálka Matouš Přikryl, 224 stran, náklad neuveden, cena neuvedena (zjistím).
David Horák RM