Já to prostě nechápu. A nebo mě ve škole učili blbosti o času a jeho vlivu na fyziologii a psychiku člověka. Ondřej Neff vydal nový román Tma a první, co mě napadlo, bylo, že i někteří mladí autoři se svými výpotky vedle tohodle textu působí jako stoletá babička, po které chcete, aby vám došla pro pivo po tom, co zdolala ve čtyřicetistupňových vedrech maratón po úbočích Himalájů.
Ondřej Neff jednou řekl, že spisovatel má jednou za život ten skutečný a pořádný NÁPAD. A já si dovolím tvrdit, že tahleta osudová chvilka padla na ON právě teď v románu Tma (a z doslovu je tak trochu patrné, že si to uvědomil). Každému bude jasné o co jde. Stačí říct, že ON rezpracoval nápad z náčrtku Potíže s elektřinou z Klonu 96 a popřípadně stejnojmenného ze sborníku Bůh, s. r. o. Prostě to udělá 17. dubna 1998 cvak a elektřina nefunguje. Není mi doteď jasné, jak to, že elektrony by nešly excitovat ze svých drah a proudit odněkud někam (doufám, že si to z hodin fyziky pamatuju správně), tenhle luxus stoprocentního vysvětlování si Neff nedovolil, prostě to konstatoval a v závěru přijatelně odůvodnil, ale nějak mi to během četby bylo úplně jedno. Tím cvaknutím totiž naše civilizace přestala fungovat, jak doposud fungovala. Najednou města nebyla příliš malá jen pro některé z nás. Nejdřív se o potřebu řešení přihlásily samozřejmě splašky. Následovaly takové ty věci jako jídlo, pití, přežít a tak. Všechno pečlivě zúženo na českou kotlinu, i tak dost velkou pro rozehrání vskutku plastického katastrofického scénáře. Ondřej Neff si vybral za hlavní postavy čtyři lidi (tři - mongoloidní Katku z toho asi vynechám), kteří dosah cvaknutí pochopili se všemi důsledky. Hlavní postavou je výzkumný pracovník Kryl, který je tak trochu svéráz. K životu elektřinu ani tak moc nepotřeboval, ale co mu to bylo platné, když žil v Praze a jíst a pít se musí. Ten to pochopil asi jako první. Hned za ním to pochopil fotr Hřivnáč, několikrát trestaný ožrala z předměstí, který zneužíval svou mongoloidní dceru Katku a mlátil manželku. Jak ON několikrát připomíná, nová situace z tohodle jinak zcela neužitečného člověka náhle udělala někoho, kdo může dostat příležitost. A Hřivnáč se v tom bordelu po cvaknutí dokázal velmi rychle zorientovat a příležitost naprosto zužitkovat. Třetím do party je Krylova milenka Markéta, které to dochází později než oběma dříve jmenovaným (což znamená její oddělení od iniciativního Kryla), ale i tak se dokáže o sebe postarat a v krizových chvílích použít mozek. Elektřina nejde a chaos začíná. Praha a okolí samozřejmě znamená i státní orgány, takže krizový štáb vlády Václava Klause začíná se zpožděním pracovat. První akcí je po Koukalově nápadu rekvírování bicyklů. Ale s postupujícími stránkami se rozpad společnosti zvětšuje a entropie utěšeně narůstá. Z Prahy se stává ten nejžhavější kotlík, v němž se vyvařuje póvl a adaptabilní jedinci získávají moc. Víc bych to neokecával.
Ondřej Neff nic neponechal náhodě. Původní skvělý nápad opevnil syrovým skoro až naturalistickým jazykem jištěným velmi přesvědčivým vykreslením všech postav a možností vývoje odelektrizované společnosti. Vznikl tak pro Neffa netypický román - někomu přišel jako dokument, mně osobně svou přesvědčivostí připomněl ty nejlepší fláky z tvorby Stephena Kinga, možná je v některých záběrech i předčil.
Tady už nestačí říct měli byste přečíst nebo podobné, určitě neúčinné plky. Román Tma je obrovskou událostí české sci-fi. Něco tak zásadního a zlomového jako Kulhánkův román Vládci strachu nebo Tvůrci času JWP. Když ne Tmu, tak co byste ještě víc chtěli?
Ondřej Neff: Tma, vydalo Milenium Publishing, Chomutov 1998, obálka Martin Zhouf, 264 str., cca 200,- Kč.
David HorákRM