Měl jsem dilema. Vypadalo asi následovně: přece jim to nevpálíš mezi oči hned v prvním odstavci, to by žádný recenzent neudělal, ten by si to schoval pěkně na závěr. A jestli to uděláš, jseš obyčejný srabík. A protože to dilema už nemám a jsem obyčejný srabík, vpálím vám to mezi oči hned v prvním odstavci: zapomeňte na všechny recenze, v nichž jsem tvrdil, že ta která kniha je strašná, protože teprve tahle kniha opravdu naplňuje slovo strašná do puntíku. Podraz na informační dálnici u mne osobně aspiruje na nejhorší český román, který jsem za posledních deset let četl. Tady bych klidně mohl skončit, ale vy určitě chcete vědět nějaké ty pikanterie z textu. Takže chutě do toho.
Hlavními hrdiny románu jsou Zdeněk, Leoš a okrajově Standa. Že vám tato jména nic neříkají? Co se dá dělat, víc z autora nevypadlo, protože zásadně všichni lidé vystupující v románu mají jenom křestní jména (Ahoj Břéťo, znáš tady Zdeňka? - a to jsem si myslel, že tenhle styl psaní vyhynul po meči, po přeslici i po komančovi), jediným kdo má příjmení je Petr Svoboda První, ale to je stejně jen virtuální ředitel, a tak ho nepočítám. A proč se tito 2+1 hrdinové producírují po stránkách tohoto románu, pominu-li fakt, že si autor chtěl honit triko a že chtěl vydělat na své představě, kampak že spěje svět pod vedením internetem odchované generace? Jde o to, že virtuální firma Neomedia, která má stovky externích spolupracovníků (Zdeněk, Leoš, Břéťa - a kdo tam ještě byl, Uďo?), dostane zakázku století od Spojených národů na virtualizaci Afriky a všechny tyhle jednojmenné pány pozve na recepci. Pánové spolu hovoří o své práci a zjistí, že to vypadá, jako by jeden z nich naprogramoval virtuálního ředitele, tenhle mu pro změnu napsal proslov a tenhle mu udělal prezentaci, a začne jim to vrtat hlavou a jak jinak, začnou pátrat, jak a kdo za tím ve skutečnosti stojí. Ha, řekl jsem si na dvacáté stránce, to by mohla být umělá inteligence; na třicáté stránce jsem si říkal, jo, to asi bude umělá inteligence; na sté stránce už jsem byl přesvědčený, jasně, to bude umělá inteligence; a představte si, co to nakonec opravdu bylo - to neuhádnete.
No dobrá, myslíte si, špatná zápletka ještě neznamená konec světa. Třeba to autor vyšperkoval perfektním vykreslením postav, nějakým skvostným slohem nebo technologickými fígly á la Tom Clancy. I vy naivkové. Docela bych autorovi prominul, kdyby postavy vůbec nevykresloval. Bohužel se do toho pustil a tak charakteristika postav v jeho podání je: měl manželku a dvě děti, jiný má skvělé stereo a nejen nástěnný ale i stropní displej a charakteristika pomocí děje?: jestli jde o Aleše (nebo Zdeňka) poznáte podle toho, že na něj zrovna vyšla řada v přímé řeči. Pak je tu ten sloh. Ne, že bych se zúčastňoval workshopistických seancí, ale po Podrazu už mám určité představy, jaké tam probírají texty. V obecných popisech zase až tak velký problém není (pokud vám příliš nevadí, že v jednom odstavci o pěti řádcích se třikrát objeví "už" a jednou "již" a o stránku dál a po vydatné večeři autor to samé zopakuje s nějakým jiným svým oblíbeným slovem). Horší jsou přímé řeči. Když hrdinové jednají s nadřízenými, vypadávají jim z pusy neuvěřitelně šroubované věty, které by žádný smrtelník nedokázal ani vyslovit, a když mají vyprodukovat nějakou zásadní psanou věc (o které autor navíc prohlásí, že jde o skvěle stylizovaný až slohově revoluční text), vždy se následně ukáže, že jde o obyčejný nudný pamflet. A tak z této trojice, zdá se, nejlépe dopadly technické věci. Tom Clancy to není ani náhodou, ani autor nepředvede žádnou dělostřeleckou přípravu, abyste si ve finále mohli klepat do hlavy a říkat si: no jo, že mne to nenapadlo, to dá rozum, že hrdina musí použít tenhle program (v Donátově pojetí: no jo, to se mu to zkoumá, když mu dá autor na každý problém minimálně dva programy na Síť a vždycky jeden je správný.), ale Donát v technickém směru znalosti má. Tak vidíš, říkáte si, přece něco pozitivního jsi z toho románu vydloubal. A já vám ještě přihodím: autorova představa budoucího světa je docela zajímavá. Tečka. Finito.
A teď nastává chvilka pro kardinální otázku: Jak naložit s takovýmhle románem? Z osobní zkušenosti mohu dát jeden případ použití. Dejme tomu, že máte před sebou nějakou hodně dlouhou cestu dopravním prostředkem a nemáte úplnou náhodou vůbec nic po ruce, čím zahnat nudnou chvilku. Vemte román Podraz na informační dálnici, kdekoliv otevřete, začtěte se do libovolné pasáže knihy a zaručuji, že do cíle dorazíte v příjemném komatu.
Jiří Donát - Podraz na informační dálnici, vyd. Grada Publishing, Praha 2000, obálka Vladimír Jiránek, 288 stran, náklad neuveden, cena 129,- Kč.
David Horák RM