Posledně jsme rozebírali tak zvanou izolační metodu při léčení chorob: aby byla vyloučena možnost druhotné nákazy, léčení lidé a rekonvalescenti byli od poloviny jednadvacátého století uzavíráni do izolovaných kesonů; aby tam nepřišli o rozum, metodou psychické stimulace a podnětů virtuální reality byli udržováni v dobré náladě. Bohužel, lidé dovedou zneužít čehokoli a do kesonů se hrnuly spousty simulantů a taky těch lidí, kteří podplatili doktory. Našli se dokonce i neodpovědní jedinci, kteří se záměrně nechali infikovat, aby si pak půl roku lebedili ve virtuálním ráji.
Závěr 18. sympozia Světové lékařské federace z 18. září 2067 byl jednoznačný:
"Je nutno přivést peklo do toho ráje!"
Psychostimulace a virtuální realita měla napříště přivést do kesonů i nelibé pocity, jako je hlad, úzkost, strach. Lékaři se učili mixovat libost s nelibostí v závislosti na průběhu choroby: dokud nemocný skutečně bojoval o život, lékaři ho podporovali pozitivní psychostimulací. V důsledku technického omylu se však na klinice v Leedsu přišlo na to, že za určitých okolností naopak negativní psychostimulace podporuje léčbu - jako by člověk mobilizoval svoje síly, aby čelil uměle vyvolaným nepříjemnostem, a to má blahodárné důsledky pro jeho stav.
Do medicíny vstoupilo zcela nové odvětví, mezi lékaři posměšně zvané limbologie. Zkoumal se vztah mezi tělesným stavem a přirozenými a nepřirozenými vjemy. Ukázalo se, že vztah je do značné míry individuální: určitý soubor psychostimulačních vjemů pomáhal jednomu pacientovi a naopak škodil druhému. Limbologové poukazovali na to, že je třeba pacienty před uložením to psychostimulovaného stavu v kesonu prošetřit, aby bylo možné stanovit náležitou mixáž pozitivních a negativních vjemů. Brzy se však ukázalo, že takové skenování už nemocného člověka přináší zkreslené výsledky. Je třeba skenovat lidi zdravé, takový byl jednoznačný závěr.
Proti tomu se však zvedla vlna odporu.
Ke všem citlivým datům, která jsou uložena v přísně střežených databankách, avšak ne dosti přísně střežených, protože z nich neustále data unikají, ke všem těmto datům má přijít ještě to nejdůležitější, totiž otisk naší duše? Rozhořčeně se ptali protestující.
Je to nutnost, podobná jako očkování proti nakažlivým chorobám, odpovídali limbologové. Proti očkování také protestovali - mnohdy i význační občané, jako na příklad světoznámý spisovatel G.B.Shaw, který nazýval očkování "drzým nesmyslem".
Nezdálo se, že by bylo možno dojít dohody. Metoda "mixáže" byla v mnohých zemích zakázána a právě tam exponenciálně rostla míra korupce medicinálních zaměstnanců. Tam, kde byla mixáž povolena, rostla korupce a další kriminalita v ústavech opatrujících naskenovaná data. Zdálo se, že není žádné řešení této patové situace. Technologie, která měla zásadním způsobem pomoci trpícím lidem, se stala zdrojem kriminality nevídaného rozsahu.
Jako vždycky, našlo se řešení ze zcela nečekané strany.
Byl to znovu po bezmála dvou stech letech Ford, který se vrátil k něčemu, co se opustilo někdy kolem roku 2010, totiž k sériové výrobě. Z jeho továren se linula záplava tak zvaných pelíšků. Šlo prakticky o kesony, ovšem byly klasifikovány jako "relaxační lůžka". Mohl si je koupit každý za sumu nepřevyšující výdaj za domácí kino. Armády právníků si lámaly hlavu nad fíglem, který by umožnil produkci a prodej pelíšků zakázat. Nejlepší duchové planety veřejně protestovali proti zneužití medicíny. Vše bylo marné, dokonce dvojnásob marné poté, co se ukázalo, že lidé trávící většinu času v pelíšku nejsou nikdy nemocní, takže obecně vzato, zdraví lidu se radikálně zlepšilo.
A navíc už nebyly návaly v metru. Haj hou.
Ondřej Neff