Připomenu, že v minulém čísle jsme hovořili o vynálezu profesora Vincenta Nakumy. Šlo o deflátor, tedy zařízení, které bylo schopno radikálním způsobem smršťovat hmotné objekty neživé i živé a pak je zpětně navracet do původní podoby. V populárních přednáškách vysvětloval vynálezce princip svého objevu na příkladu balónku: ve vyfouknutém stavu zůstává balónek - co se hmotného objemu týká - stejný jako v nafouknutém stavu. Jako každé přirovnání samozřejmě i toto kulhalo, protože vyfouknutý balónek je nefunkční, na rozdíl od balónku nafouknutého.
Pokusy o zákaz této technologie se děly od samého začátku, neboť démonizace vynálezu a technické novinky je oblíbená zábava značné části obyvatelstva a je to vcelku bezpečný prostředek ke zviditelnění. Později se však našly reálné důvody k pochybám o bezpečnosti Nakumova zařízení. Výrobci totiž začali řešit či spíš švindlovat své problémy s odpadem, místo bay ho likvidovali, deflatovali ho a skladovali ve "vyfouknutém stavu". A jelikož šetřili na kvalitních aparaturách a místo nich užívali hanebných napodobenin, deflatované skládky nekontrolovaně inflatovaly a to působilo stejně, jako kdyby v objektu vybuchla bomba.
To byl krok ke konverze deflátoru na zbraň.
Hrůza nastala, když se ukázalo, že deflatovaný objekt je možno inflatovat na dálku. Vědečtí komentátoři upozorňovali na fakt, že každá výbušnina je svým způsobem deflatovaná bomba - exploze není nic jiného, než okamžité nabytí na objemu a právě tato exploze dělá z výbušniny výbušninu.
Pomocí deflátoru a teleinflátoru bylo možno učinit výbušninu z čehokoli.
Bylo možno deflatovat - dejme tomu - železniční vagón, minimalizovat jeho objem na rozměry zrnka písku, toto zrnko někam vpravit a teleinflatovat ho. Přirozeně že toto "zrnko" mělo hmotnost původního vagónu. Stejnou metodou však bylo možno deflatovat - dejme tomu - litr vody do velikosti kapky, tu vpravit - dejme tomu - do lidského organismu a uvnitř odpálit - a onen litr vody nabyl ve zlomku vteřiny objem krychlového decimetru. To mělo samozřejmě devastační účinky.
Možnost "inflace na dálku" byla nejdřív diskutována v odborném tisku. Všichni zainteresovaní lidé si okamžitě uvědomili nebezpečí, jaké z této technické možnosti plyne a tentokrát se původně Nakumův vynález skutečně dostal na seznam zakázaných technologií.
V praxi to znamenalo, že technologie se nemuselo používat k žádným rozumným účelům, a všechny vlády všech průmyslových mocností světa horečně pracovaly na vývoji zázračné zbraně. Deflační bomby mohly být podstatně levnější než klasické bomby založené na výbušninách. Pracovalo se i na méně drastických variantách, například na deflačních minách, což byly zmenšené bariéry a zátarasy, které se inflatovaly v okamžiku, kdy se protivník přiblížil.
Třebaže se všechny tyto výzkumy děli v tajných, přísně kontrolovaných vládních laboratořích, vynálezu se zmocnilo podsvětí.
Od too okamžiku si nikdo nemohl být ničím jist.
Najedli jste se v restauraci, na chodníku s e k vám přitočil týpek, vrazil vám lístek do ruky a zmizel. Na lístku stálo:
MÁTE V SOBĚ DEFLATOVANÝ MELOUN. POKUD NESLOŽÍTE SUMU atd., atd., INFALTUJEME HO A VY ZEMŘETE ZA KRUTÝCH BOLESTÍ.
Byla to fikce nebo skutečnost, planá hrozba nebo vydírání založené na realitě? V tomto případě stačilo postavit se na váhu a mohli jste zjistit, zda v sobě máte pětikilový meloun nebo ne, anebo dokonce stačilo zapátrat v paměti, zda vám lžíce nepřipadala těžká. Teoreticky vzato však stačilo přimíchat - dejme tomu - do soli ve slánce pytlík deflatované rýže a ten sám o sobě, až by byl inflatován, by vám mohl způsobit kruté bolesti, eventuálně smrt. Naštěstí se našlo řešení - byly vynalezeny rezonanční identifikátory deflatovaných předmětů, ultrazvuk je dokázal bezpečně rozeznat. Obyvatelstvo si oddechlo, ovšem v té době až armáda začala zavádět deflační střelivo a na všechny námitky, jak to, že používá zakázané technologie, odpovídala, že všechny ostatní armády již také zavádějí deflační střelivo a je v zájmu národní bezpečnosti vyzbrojit bezpečnostní síly stejnou zbraní, jakou disponuje protivník.
Ondřej Neff