Posledně jsem slíbil dokončení seriálu o deflačních zbraních. Na ně budete muset ještě měsíc počkat, protože do seriálu se nám vklínilo aktuální téma. 17. května tohoto roku byl spuštěn projekt SETI@home. Pravděpodobně jste o něm slyšeli, nicméně pro pořádek připomenu, o co jde. Univerzita v Berkeley zastřešila projekt, na kterém se podílí mnoho institucí a jednotlivců. Toto je jeho proklamovaný cíl: je třeba matematicky analyzovat data získaná z radioteleskopu v Arecibu na Portoriku. K takové analýze je třeba disponovat nesmírně velkou počítačovou kapacitou. Tvůrci projektu se proto zaměřili na síť internetu. Na konci každého z milionů vláken této hodinu od hodiny rostoucí sítě stojí počítač. Kdyby se data získaná z radioteleskopu rozdělila do dílčích balíčků a pomocí internetu se tyto balíčky rozeslaly ke zpracování a kdyby bylo možno udržet pořádek, aby byl přehled, kam byl který balíček odeslán, a domácí počítače by tato data zpracovávaly a výsledky byly odeslány zpátky do Berkeley a tam dále zpracovány, vznikl by jeden obrovský rozptýlený superpočítač zaměřený na zpracování jedné superúlohy.
Nuže, 17. května byl tento projekt spuštěn. Píši tento článek o čtyři dny později - do projektu se zapojilo jen v naší zemi 1 750 lidí a za čtyři dny bylo hotovo 525 úloh, což si vyžádalo půl druhého roku počítačového času. Ve Spojených státech ke stejnému datu pracovalo 141 485 lidí, zpracovali 99 066 úloh - a to trvalo 371 let počítačového času. Projekt se v době, kdy píši, rozrůstá podle principu valící se sněhové koule.
Krásný příklad společného úsilí lidí - k této chvíli ze 199 zemí světa.
A teď pozor. 20. května v noci byl uveden v seznamu zúčastněných zemí Mars. Následujícího dne, tedy dnes, už v seznamu není - kdosi ho ze seznamu vyřadil. Už tento fakt by mohl vyburcovat přemýšlivého člověka k ostražitosti. Jaké že to děje se odehrávají v zákulisí? Jaké vlivy se zde promítají? Jde o omyl či žert, napravený bdělým webmasterem? Anebo jde o průlom nežádoucí informace, průlom, který byl vzápětí zacelen a zamaskován?
Otazníky se množí. Vzpomeňme na hvězdnou povídku Arthura C. Clarka Devět miliard božích jmen. Tam jde o to, že lámové z Lhasy objednají nejnovější typ počítače, aby jim pomohl vypočítat pravé boží jméno. Oni na úkolu pracují od úsvitu dějin a bude jim trvat ještě patnáct tisíc let, než spočítají všechny kombinace devíti písmen, přičemž žádné písmeno se nesmí za sebou objevit víc než třikrát. Jakmile bude pravé jméno Boha objeveno, nastane konec světa. Kdyby se tento úkol svěřil počítači, úloha by byla za sto dní vyřešena. Firma jim počítač postaví, uvede do provozu a po sto dnech, píše Clarke, "v míru výšin naposledy zhasínaly hvězdy jedna po druhé..."
Už vám svitlo? Co se to vlastně počítá na mém počítači, na vašem, na počítačích ve 199 zemích světa? Otazníky mi běží před očima jako stádo plašených muflonů. Arthur C. Clarke je muž, který stojí blíže kosmickým inteligencím než kdokoli jiný na tomto světě. Po desetiletí žije v ústraní na Srí Lance, se svým radioteleskopem umístěným na střeše domu. Bedlivě monitoruje paranormální jevy, ať k nim dojde kdekoli. Jako mladý muž napsal - z rozmaru - povídku Devět miliard božích jmen. Pak uplynula léta, nastal rok ozdobený magickou trojicí devítek. Hodiny odtikávají vteřiny zbývající do letopočtu, pro nějž prorok Nostradamus předvídal příchod neznámé síly z planety Marsu. A právě v tomto roce se soustřeďuje nevídaná výpočetní kapacita na propočítávání dat plynoucích z vesmíru. Jediné noci zazáří slovo Mars na monitorech, pak je odstraněno.
Podezření sílí, klube se jako semínko, z něhož vyrůstá jistota. Clarke nechtěl ve své povídce pobavit, on chtěl varovat. A to, před čím varoval, se stává skutkem. Celosvětový počítač pracuje na svěřené úloze v rytmu hodin, minut a vteřin. Je to technologie vedoucí ke konci světa. Už jste pochopili ten ďábelský záměr? I když já zde varuji, i když volám po zákazu technologie Armagedonu, tuto technologii nelze sprovodit ze světa. Džin vylétl z láhve. Obáváme se Y2K. Jaká to pošetilost! Časovaná bomba tiká ve screen saveru vašeho compu.
Dnes prší. Přestane, bude slunečný den, přejde v noc a vyjdou hvězdy.
Rozlučte se s nimi.
Už brzy nebudou.
Ondřej Neff