Pojem "legální zločin" je prastarý. Označují se jím činy, které sice odporují obecnému právnímu vědomí, avšak nelze je stíhat, protože jsou v souladu s literou zákona. Jejich pachatelé obvykle jednají na základě detailních znalostí práva a svůj čin dovedou procpat skulinami v houštině těch podivně pokroucených liter, jimž se říká paragraf.
To, co vzniklo začátkem jednadvacátého století v Severní Americe a po krátké době přešlo i do západní Evropy až po hranici Aše, patří do oblasti technologií jen okrajově, pokud vůbec nějak. Šlo o zajímavou právní kličku, nebo také, chcete-li, o módu, stav ducha, společenské hutí. Nicméně v pozadí se přece jen skrývala technologie a proto případ do našeho seriálu patří.
Pokroky v informatice a dohlédací technice způsobily dramatický pokles zločinu a obrovským byrokratickým aparátům represivních orgánů hrozilo povážlivé krácení finančních zdrojů. O dvě tři desetiletí později to vedlo k prodeji práv (Ikarie 4/96) a k tezím o optimální kriminalitě (Ikarie 6/96, obé viz Neff: Klon'96) a to, co se dělo počátkem století k těmto inovacím vedlo, zatím jen ve skromné, zárodečné formě.
Ukázalo se totiž, že v populaci existuje velmi specifická skupina osobností. Podobně jako masochisté touží po tom, aby byli fyzicky týráni, jsou mezi námi lidé toužící po to, aby byli okradeni, přepadáni, v krajním případě vražděni. Tito viktimisté, jak se jim začalo říkat, se vyznačovali krajně skeptickým vztahem ke světu a akt zločinu vykonaný na jejich osobě vítali, protože ho chápali jako potvrzení jejich světového náhledu.
Viktimisté, jakmile ubývalo zločinu, vytvořili velmi militantní skupinu, prosazující právo na oběť -- v souladu se základním lidským právem volit svobodně styl svého života.
Viktimisté našli porozumění u členů zbytků rozprášených zločineckých tlup. Tito donedávna pronásledovaní gangsteři, zahnaní do přítmí občanského života všepřítomným informatickým dohledem, zakládali po celé Severní Americe a později i v západní Evropě firmy. Ty byly zpočátku vedené jako "konzultační kanceláře" a akty zločinu byly nejdřív pouze simulované. Viktimisté však trvali na tom, že mají právo na řádné okradení, plnohodnotné znásilnění a dokonalé zavraždění. Konzultační kanceláře se proto proměnily na regulérní firmy typu "Robbery inc.", samozřejmě s důkladnou oporou ve stávajícím právním systému.
Tento vývoj pochopitelně vyvolal značnou pozornost tisku. Polemika se točila kolem otázky, do jaké míry má člověk právo nakládat se svým osudem a zda volání jeho duše má přednost před l literou zákona, když jiné zákony mu svobodu zaručují! Liberální zákonodárství na východním pobřeží Ameriky se postaralo o několik pěkných precedentů, kdy zaměstnanec některé "Robbery inc." vykonal kvalitní loupež či násilný čin na viktimistovi a na nátlak viktimistových právních zástupců byl v plném rozsahu osvobozen.
Liberální publicisté si pochvalovali, že další tabu padlo a sféra lidské svobody se významně rozšířila. Pochopitelně nastaly komplikace když se ukázalo, že někteří lidé se k viktimistům přihlásili z nerozumu a když pak byli okradeni, namítali, že takto si to nepředstavovali!
Soudní spory se táhly po mnoho let a přirozeně že největší prospěch z celé věci neměli nakonec ani viktimisté, ani jejich trýznitelé, nýbrž právníci. Konec celému poprasku učinil teprve pokrok technologií virtuání skutečnosti. Simulátory dokázaly každému vyvolat ten jeho vytoužený ráj a viktimista mohl být okrádán třeba desetkrát denně, aniž došlo k nepříjemnému střetu s paragrafy.
Ondřej Neff