UNIVERZÁLNÍ VOJÁK 2: ZPĚT V AKCI
Go go Goldberg
Echo posledního gongu ještě stále rezonuje sálem, věčná otázka, kdo je lepší, jestli Stallone nebo Schwarzenegger (Schwarzenegger, samozřejmě) stále zůstává nerozseknuta, v ringu pro akční hvězdy střední generace ovšem vypadá situace úplně jasně. Dolph Lundgren se už dávno smaží v béčkovém pekle, odkud ho nedokázal vytáhnout ani John Woo se svým televizákem Black Jack, Steven Seagal ve videoblitce Patriot hravě dokazuje, do jakého kanálu obezity a toporné pomalosti v akčních scénách může spadnout někdo, kdo kdysi svým elegantně úsporným zabijáckým stylem udával tón, takže ať se vám to líbí nebo ne, nakonec tu dlouhodobou řežbu na téma "kdo je lepší" vyhrál Jean-Claude Van Damme. Zůstal nejdéle na nohou. Je fakt, že ani jeho filmy z posledních pár let by nemohly sloužit jako výukový program "jak má vypadat áčkový projekt", neúspěšný pokus dobýt hongkongský trh Kontraband a vybraně neakční Legionář hovoří poměrně jednoznačně a dostatečně hlasitě, ani si nemusí brát megafon. Snahu navázat na svůj nejúspěšnější titul Univerzální voják (kterým se v Hollywoodu svého času poprvé uvedlo destruktivní duo Emmerich-Devlin - později Hvězdná brána, Den nezávislosti a Godzilla) je možné chápat jako Van Dammeův poslední zoufalý pokus odvrátit na chrbát těžce dýchající pád do videobéčkové Macochy a měkkých závějí kokainu. Vyžeňte ďábla ďáblem, říkával kdysi Jaroslav Foglar při svých seancích s malými hochy. Vyžeňte béčko béčkem, říká zase Jean-Claude Van Damme. Protože Univerzální voják 2: Zpět v akci je béčko jako řemen. To ovšem není důležité. Důležité není ani to, že režii dostal na starost debutující maník Mic Rodgers, bývalý kaskadér a že se moc nepředvedl (Van Damme pod jeho bezvědomým režijním vedením přehrává jako o život, akce je stříhána pomalu a staticky - s výjimkou závěrečné bojové scény, kde je bojová choreografie o stupeň vyšší než v celém zbytku filmu - a ani těch kaskadérských vychytávek, které si člověk od tohoto typu režisérů slibuje - viz. Vic Armstrong a jeho Čas pomsty - tu není moc). Důležité dokonce není ani to, že hlavního záporáka hraje Michael Jai White, kvalitní kung-fu negr s divadelně obřadnými gesty, představitel titulní role z filmu Spawn. Jediné, co je na tomto filmu důležité, je fakt, že tu hraje Bill Goldberg. Pokud teď marně listujete svou řídkou paměťovou přehazovačkou a všemožnými hereckými korány, musím vás upozornit, že močíte na špatný elektrický plot. Goldberg není herec, ale wrestlingová hvězda první velikosti, která v poslední době zastínila i slávu nesmrtelného Hulka Hogana (o takovému Mr. T či Sidu Justicovi ani nemluvě) a právě vtrhla do světa filmu. Dvoumetrová masivní hromada masa a svalstva s holou hlavou, zuřivým pohledem a wrestlingově přehnanými ksichty se sune celým snímkem coby druhý hlavní záporák, ale proti vůli scenáristů i režiséra se stává hlavní hvězdou filmou - což si uvědomíte vždycky ve chvíli, kdy skončí nějaká scéna s Goldbergem, na plátně se objeví Van Dammeův strhaný obličej a vy si uvědomíte, že už se nebavíte tak jako před chvílí. Goldberg se ve své postavě s příznačným jménem Romeo regulérně vyžívá a každým pohledem vzteklinou napadnutého nosorožce, každým neartikulovaným zavrčením dává najevo, jak je strašně brutální a záporný. Vždycky když ho Van Damme vykopne z okna, on letí dvacet metrů, dopadne na auto, kompletně ho rozfláká, pomalu se zvedne a temně zahučí "tohohle chlapa fakt nemám rád", celý kinosál zařičí blahem. Pokud máte nějaké buňky pro vychutnané béčkové padouchy, tank slyšící na jméno Goldberg vás zaručeně převácluje a vy budete z Univerzálního vojáka dvojky odcházet s příjemnějším pocitem, než by si tenhle film objektivně zasloužil. Doufám, že v dalším snímku už Bill Goldberg dostane hlavní roli - a pochopitelně vás neopomeneme informovat o další dráze tohoto nadějného talentovaného mladého herce, jehož zuřivá plešatá hlava má všechny předpoklady se vedle Leonarda DiCapria stát hlavní plakátovou ozdobou dívčích pokojíčků.
UNIVERSAL SOLDIER: The Return, USA 1999. Režie: Mic Rogers. Hrají: Jean-Claude Van Damme, Michael Jai White, Bill Goldberg.
Štěpán Kopřiva