MATRIX
Lžíce neexistuje
Je to tady. V období totálního akčního suchopáru, kdy jediné, co se točí jsou romantické komedie o mladých lidech, kdy se i ostřílení profíci stáhli a McTiernan točí lupičské remaky (Aféra Thomase Crowna) a John Woo špionážní thrillery (Mission: Impossible 2), kdy je člověk vděčný za každý výstřel z brokovnice, za každý kopanec do hlavy, za každou explodující tříkolku, když už ne auto, přicházejí bratři Wachowští, V Podstatě Neznámí Tvůrci Odnikud a přinášejí totální smažbu, akční film tohohle roku (pokud Renny Harlin se svýma lidožroutskýma žralokama v Deep Blue Sea neudělá vyložený zázrak). To za prvé. Za druhé - i když je mi jasné, jak hodně blbě to zní - Matrix je akční film, který zasytí i hloubavého diváka. Zkrátka dokonalý obsah v dokonalé formě. Tak si to proberme. Určitě si myslíte, vy ťulpasové, že teď máme rok 1999. To určitě. Ve skutečnosti má letopočet najeto o nějakých dvěstě let víc a vy, stejně jako všichni ostatní lidé na Zemi, ležíte ve své slupce s fyziologickým roztokem a přímo do mozku vám praží cyberspace. Takže vůbec nevíte, jaký se píše rok, kde ležíte a co se ve skutečnosti děje, protože si myslíte, že žijete v roce 1999 svůj úplně normální život. Ano, chápete to dobře. Svět kolem vás není skutečný, je to pouhá virtuální realita. Přesněji řečeno Matrix. Chcete důkaz? Každý z vás už určitě zažil pocit dežavý, dojem už jednou viděného. To je dočasný výpadek Matrixu, kdy jeho harddisk na několik sekund nestíhá a tak do vašeho mozku zkopíruje už jednou použitý prožitkový soubor. Nejlepší na tom je, že nemáte šanci se nikdy nic dozvědět, ani se z toho dostat. Pokud nejste vyvolený. Vyvolený ví (respektive ze začátku tuší, teprve později ví), že to kolem nás není pravá skutečnost. Vyvolený ví, že nic z toho, co vidíme, vlastně neexistuje - třeba ani ta lžíce, kterou právě držíte v ruce. Vyvolený ví, že to, co neexistuje, se dá ovládat. Proto vyvolený dokáže skákat ze střechy jednoho mrakodrapu na střechu druhého, přestože je mezi nimi několik desítek metrů, proto se vyvolený dokáže vyhnout kulkám, když po něm někdo začne střílet, proto vyvolený dokáže udržet ve vzduchu padající helikoptéru, protože ví, že helikoptéra, stejně jako lžíce, neexistuje. Fascinující premisa, ad absurdum dotažená představa cyberpunkového věrozvěsta Williama Gibsona (z jehož terminologie ostatně slovo "matrix" pochází), navíc servírovaná v dokonalém vizuálním balení, které v sobě spojuje hi-tech speciální efekty americké akční školy s hongkongsky vychytanou kung-fu choreografií (hyperkinetické soubojové sekvence měl na starosti proslulý Yuen Wo Ping, který je podepsán pod takovými fláky Once Upon a Time in China režiséra Tsuie Harka či Drunken Master 2 s Jackiem Chanem). Chladně cyberpunková poetika zrcadlových brýlí a pokerových tváří. Tisíce vystřelených nábojů, souboje popírající fyzikální zákony a narážky na druhý příchod J. Krista. Opravdu nemám, co bych tomuhle filmu vytknul, Matrix mě prostě dostal. Vizuální a nápadová smršť, která působí naprosto bezchybně a vyváženě, navíc totálně sugestivně. Spolu s Odplatou je to nejlepší film, jaký jsem letos v kině viděl a pokud Hvězdné války nebudou ultrageniální (což se dozvím za chvíli, ve chvíli, kdy píšu tuto recenzi, mě od jejich shlédnutí dělí zhruba hodina a půl), také tím nejlepším filmem tohoto roku zůstanou. Pokud máte nějaký odpor k akčnímu filmu, překousněte ho. Pokud máte nějaký odpor ke SF žánru, překousněte ho, rozžvýkejte, spolkněte a vyzvracejte. Nenechte si Matrix ujít. Stojí to za to.
MATRIX, USA 1999. Režie: Wachowski Brothers. Hrají: Keanu Reeves.
Štěpán Kopřiva