STAR WARS: EPIZODA 1 - SKRYTÁ HROZBA
Hereze na dvou normostranách
Jsou otázky, které člověku nedají spát. (Pak jsou také zvuky, které člověku nedají spát, jako třeba zvuk patnácti totálně ožralých sbíječek v půl čtvrté ráno nebo řev plicně naboosterovaného, po neckingu prahnoucího kojence v tu samou hodinu, ale o to teď nejde.) Ty otázky, které člověku nedají spát (pak jsou tady pachy, které člověku nedají spát, například když vaše romantická snoubenka nemůže najít WC, plaše se vydělá do šuplíku se spodním prádlem a vy na to přijdete až po dvou týdnech), tedy ty o tázky, které člověku neda (no a pak jsou tady další věci, které člověku nedají spát, jako například fakt, že vám někdo uřezal křovinořezem nohy i ruce a vás ty hnijící pahejly tak strašně bolej, že vůbec nemůžete zamhouřit oka, ostatně někdo vám upižlal i oční víčka, takže-). Nový odstavec: Jsou otázky, které člověku nedají spát. Existuje život po smrti? Je vesmír nekonečný? Proč ve všech filmech Joea Danteho hraje Dick Miller? Bylo to bílé na Hančině bradě, když mi ve čtvrtek otevírala dveře, opravdu jogurt? Proč nešla skříň v její ložnici otevřít? Může být první díl Hvězdných válek stejně tak dobrý jako ty tři předchozí? Komické je, že na všechny tyto Zásadní otázky existují poměrně jasné odpovědi. Ne. Jo. Protože je to jeho kámoš. Nebyl. Protože tam byl schovaný chlápek s jogurtem. Ne. Pro ty nechápavé poslední odpověď ještě jednou, v replayi: Ne. Nelze přece očekávat, že něco tak geniálního, jako je trilogie Hvězdných válek, legendární díly čtyři až šest, půjde zopakovat. Komickou věcí číslo dvě je, že i když jsou všechny odpovědi, včetně této, v podstatě dané, lidé tomu nechtějí věřit. Chtějí doufat, chtějí se válet v bublifukových duchnách iluzí. A já vám říkám: VYSERTE SE NA TO. Radši nedoufejte, protože pak nebudete zklamaní. Samozřejmě, neznamená to, že by Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba, byl špatný film. Je to velice dobrý film, ale z přestřelky s tak monstrózně kulatým kultem, v jaký Hvězdné války během dvaceti let své existence stačily vyrůst, musí odejít nutně jak řešeto. A teď proč tomu tak je, respektive proč to na mě tak působí (tváří v tvář Hvězdným válkám, jedněm z nejlepších filmů, jaké jsem v životě viděl, snad ani nemá cenu nějak markýrovat objektivitu). SW: EI-SH není určená pro mě, proto ten pocit jak po výprasku. Je určená dětem okolo deseti let a tomu George Lucas, onen génius, v němž se filmařské vizionářství (soustavná práce na nových trikových a zvukových technologiích) zmixovalo s unikátním vypravěčským darem a s marketingově strategickým talentem Billa Gatese, podřídil naprosto všechno. Pryč je dospělejší humor prvních Hvězdných válek (který reprezentovaly třeba cynické hlášky Hana Sola), pryč jsou bizarně vyhlížející emzáci, pryč je ponuře rezonující osudová dramatická klenba, temná strana síly je přítomna jen ve stopovém množství. Zbyl jen rozdováděný humor komických pišišvorů, mimozemské zjevy, které jsou designovány tak, aby nebyly slizké (Jabba the Hut se díky tomu jen cameově mihne) a aby si je děti v podobě plyšáků okamžitě oblíbily, a příběh je - ve srovnání s předcházejícíminásledujícími díly - jednoduchý a plochý jako hruď matky Terezy, když její popel vysypete na stůl. Když to trochu přeženu, Lucas vlastně natočil disneyovku. Totální vizuální obžerství, kdy každý záběr je nějak trikově upravován, vás samozřejmě celou dobu nepustí ze svého svěráku, ale že bych šel na první díl Hvězdných válek podruhé, potřetí, počtvrté, popáté, pošesté atakdále, jako jsem absolovoval předcházející části, to si nějak představit nedokážu. Takže má rada (pokud o ni stojíte, pochopitelně) je: jděte na to. A vezměte s sebou takový to malý, divný, co máte doma, myslím, že se tomu říká děti, ty z toho budou hin. Ale pokud žádné nemáte, tak si je kvůli tomu nedělejte.
STAR WARS: Episode I - Phantom Menace, USA 1999. Režie: George Lucas.
Štěpán Kopřiva