IKARIE.net3...2...1...Books.czBooks.netCinemascopeTechnologieTexty + cenyIkarioTKMýty

BLUES BROTHERS 2000

"Bůh nás vyslal na misi", část druhá

Když v roce 1980 dopadla premiéra hudebně-destrukční komedie Blues Brothers komerční implozí, je málokoho by napadlo, že někdy vznikne nějaký druhý díl. Blues Brothers tehdy natočil jako svůj čtvrtý snímek filmový maniak a cameový specialista John Landis (předtím: Schlock, Kentucky Fried Movie, National Lampoon's Animal House, později např.: Americký vlkodlak v Londýně, Záměna, Špióni jako my, Oscar, Nevinná krev, Policajt v Beverly Hills III) podle scénáře, který napsal společně s Danem Aykroydem (později: Krotitelé duchů I-II, Špióni jako my, Slídilové). Ten si ve filmu také spolu s Johnem Belushim (později: smrt na předávkování) vystřihl ústřední duo Elwooda a Jakea Bluesových, maníků v mafiánských černých kvádrech, kravatách, kloboucích a brýlích, s neproniknutelnými pokerovými ksichty, ve kterých se neobjeví ani stopa emoce, ať se děje, co děje. Není nijak šokující, že Blues Brothers roku 1980 propadli: je to totiž hodně divný film.

Jsou v něm skvělé bluesové songy, ďábelské demoliční automobilové honičky, boží zjevení, američtí fašisté, Steven Spielberg jako daňový úředník, dívka, která se Jakea snaží zabít raketometem, plamenometem a karabinou M-16 a největší hromadná havárie policejních aut, jaká kdy byla natočena. Možná to byla některá z těchto věcí, možná žádná, možná všechny, nicméně něco způsobilo, že z Blues Brothers přes počáteční nulový rozjezd během let vyrostl regulérní kult. Kult takového rozsahu, že své autory po osmnácti letech neutuchající popularity vyprovokoval k druhému dílu.

Točit sequely ke kulťákům je vždycky problematická záležitost (jak ukazuje třeba případ The Rocky Horror Picture Show a Shock Treatment). Skoro nikdy se totiž nepodaří zopakovat ten zázrak, že se všechny nápady a scény jaksi samovolně propletou a utvoří kompaktní hmotu hodnou rituálního diváckého uctívání. Blues Brothers 2000 nejsou z tohoto pravdila výjimkou. Přestože Aykroyd a Landis pečlivě okopírovali většinu scenáristických postupů a grifů z jedničky (do té míry, že Blues Brothers 2000 jsou spíše remake, než druhý díl), přestože nové písničky jsou fajn, (i když tu není žádný hit typu Everybody Need Somebody), přestože tu hostuje James Brown, B. B. King, Eric Clapton a strašná spousta známých bluesmanů, jejichž jména mi vůbec nic neříkají, už to nefunguje, respektive funguje to jen částečně.

Asi nejhorší změnou oproti prvnímu dílu je fakt, že Aykroyd zemřelého Johna Belushiho nahradil hned třemi lidmi (John Goodman, Joe Morton, malý fakan J. Evan Bonifant), čímž došlo k silnému rozředění a situaci, kdy nikdo z celé skupiny nemá ten pořádný prostor na to, aby to nějak razantněji rozbalil. Ani další z těch málo scenáristických inovací není k lepšímu (proměna neofašistů a ruských mafiánů v krysy na závěrečném voodoo festivale je vyložená dějová prasárna). Nicméně: Lidé, kteří první díl neviděli, by se mohli docela bavit. Faktem ovšem zůstává, že všechno, co je na tomhle filmu dobré, už tu před osmnácti lety bylo a ve čtyřiadvacetikarátové kvalitě. Blues Brothers 2000 potvrdili teorie o nemožnosti umělého vytklonování kultu a zůstávají jen matným odleskem původního pravzoru. A co jste čekali? Krevety?

BLUES BROTHERS 2000, USA 1998. Režie: John Landis. Hrají: Dan Aykroyd, John Goodman, Joe Morton, Blues Brothers Band.

Štěpán Kopřiva