Člověk by řekl, že betonovější záruka skvělé akční podívané, než jsou ta tři jména, ani nemůže existovat. Bruce Willis, Jerry Bruckheimer a Michael Bay. První z nich se stal žánrovým symbolem (trojka Smrtonosných pastí, Poslední skaut) a svým kritikům vytřel zrak i solidním herectvím (12 opic), druhý díky svému skalpelově neomylnému produkčnímu instinktu vypustil do světa hity jako Top Gun, Policajt v Beverly Hills I-II, Skála, Con Air a na rozdíl od svého kumpána Dona Simpsona se mu povedlo neufetovat se k smrti, takže jeho jméno je dodnes zárukou patřičně explozivní podívané, a o třetím se hovoří jako o filmařské supernově nejtěžšího kalibru, která se po pouhých dvou titulech (Mizerové, Skála) prostřílela do elitní režisérské skupiny, kde dlí mužové, kteří točí stylovým volantem akčního žánru -- jako třeba John McTiernan nebo John Woo.
Jak ale praví známá brdská lidová moudrost, není všechno zlato, co se třpytí, či ještě lépe, jak praví známá krkonošská lidová moudrost -- co se třpytí, to je v řiti. Neboli: Zklamání je siamským soukmenovcem příliš nakynutého očekávání. To je zase známá boubínská lidová moudrost.
Ještě předtím, než se ale pustím do rozborky a sborky Armageddonu, bych rád řekl něco, na co byste měli pamatovat po celou dobu čtení této recenze: Armaggedon vůbec není špatný film. Po technické stránce je brilantně zvládnutý, je v něm všechno, co tam má být a neobsahuje žádné zásadní průjmy. To, co mu vytýkám, je, že není absolutně dokonalý -- a přitom výše zmíněná Svatá Trojka má na to, aby dokonalý akční film vytvořila. První věcí, která se tak úplně nepovedla, je rytmus. Po příliš dlouhé expozici, která je matným remixem náboru a výcviku ve stylu Tuctu špinavců, se sice tempo zrychluje -- ale je to akcelerace nevyvážená, která nepracuje se základním vzorcem krize -- úleva, ale snaží se zachovat víceméně rovnoměrnou rychlost po celý zbytek filmu -- to, že se to povedlo v Nebezpečné rychlosti Yostovi a De Bontovi, ještě neznamená, že se to podaří vždycky. Další tak úplně nevyladěnou věcí je to, že přestože je Bruce Willis jasně hlavní hrdina, musí se dělit o čelní místo v peletonu s Benem Affleckem -- což Willisovi užírá prostor natolik, že je v Armageddonu vlastně za pouhý hvězdný ksicht. A posledním problémem Armageddonu je -- podle mě -- prostředí, ve kterém se odehrává. Tedy vesmír. Teď přijde trochu rouhačský názor: Správný akční film by měl mít pozemské kulisy. Když explodují helikoptéry, bortí se budovy a létají hořící auta, je divák (mimo jiné) fascinován destrukcí zasahující věci, jež jsou všude kolem něj a jejíž rozsah si dokáže díky tomu okamžitě představit. Když explodují věci v kosmu, kde jediným měřítkem velikosti jsou vzdálené blikačky hvězd, když se bortí anonymní kusy skal, když létají "měsíční" terénní vozidla vybavená na sníženou gravitaci -- už to není ono. Schází tu podprahový kontakt s naší realitou (přesně to si uvědomil třeba George Lucas a právě proto pojednal vesmírné přestřelky v Hvězdných válkách jako stíhačkové souboje z druhé světové války).
Přes to všechno, co jsem tu teď na Armageddon nakydal, si doufám pamatujete, co jsem napsal výše: Armageddon vůbec není špatný film. Jenže problém je v tom, že člověka spíš než jasně čitelná sračka, na kterou stačí jen namířit recnzentskou brokovnici a zmáčknout obě spouště, víc naštve film, kterému k dosažení šesti hvězdiček chybí jen málo. Ano, tak to je. Přesně takhle to totiž říká jedna moravská lidová moudrost ze Šumavy.
ARMAGEDDON, USA 1998. Režie: Michael Bay. Hrají: Bruce Willis Billy Bob Thornton, Ben Affleck, Liv Tyler, Will Patton, Steve Buscemi.
Štěpán Kopřiva