Jméno Jaroslava Štěpaníka mi nic neříkalo do té doby, než jsem si úplně vzadu nepřečetl stručný medailon autora a zjistil, že patřil do party autorů, kteří se podíleli na sbornících Návrat na planetu Zemi a Vesmírní diplomaté, což v době 80. let byly prakticky jediné české sborníky, které dokázaly z mozku vypláchnout hutné nánosy kalu zanechané tvorbou sovětských SF autorů. Tudíž můj zkraje mírně negativní přístup ke knize Projekt společnosti Paradise, kterou sice na přebalu vydavatelství pěchuje do škatulky "kombinace sci-fi a politického thrilleru", ale zcela jasně jde o antiutopii, se změnil v pocit, že jednou za rok mne jedna antiutopárna od autora-záchranáře nezabije (zvlátě poté, co se Josef Pecinovský s románem Sinusoida 26 vrhl do žánru klasického SF). No, nezabila.
Antiutopické světy jsou notoricky známé a stačí říci jen pár názvů, které jsou v knize uvedeny komplet vekými písmeny - jako LABYRINT (městská aglomerace), SYSTÉM, ŘÍDÍCÍ CENTRUM a ÚSTŘEDNÍ POČÍTAČ (ten řídí přes terminály vše ve městě), ROZPIS (kalendář určující setkání dvou jedinců různého pohlaví za účelem sexu), CENTRÁLNÍ TELEVIZE, OBYTNÉ BUŇKY a samozřejmě SPOLEČNOST a její ŘÁD. Hlavním hrdinou je pětatřicetiletý Patrik, který se kdysi seznámil s jakýmsi dědou, jenž ho naučil základy karate a který teď ve chvílích maximální nudy vyráží ven z LABYRINTU, aby si v ruinách okolo města zchladil žáhu na agresivních členech pouličních gangů. Jenže výlety za město přestávají Patrikovi stačit, a jelikož samotný SYSTÉM/OBYTNÉ BUŇKY mu nedovolují prakticky jinou zábavu, začnou se mu v hlavě mlít kacířské myšlenky ohledně ŘÁDU a SPOLEČNOSTI. Byla by tu ještě ta zábava určovaná ROZPISEM, ale když nadejde po měsíci zase doba sexu, Patrik díky chaosu v hlavě do seznamovacího formuláře nabuší požadavky, které zmatou SYSTÉM natolik, že k němu vyšle psychoanalytičku. Patrik ji horkotěžko odpálkuje těsně před tím, než se mu ozve jediná zájemkyně. A nestane se nic jiného, než že se oba do sebe neuvěřitelně zamilují (Božíčku...). Problém je v tom, že Tereza, jak se dotyčná jmenuje, druhý den odlétá se společností Paradise na Planetu snů. A tak Patrik hned ráno žene do kanceláře Paradise a objednává se také na cestu na neznámou novou planetu, kde lidé žijí podle přírodních zákonů. Ale nic není takové, jak to na první pohled vypadá, tudíž jeho výcvik karate teprve nyní dojde svého plného uplatnění.
Bohužel, i přes to, co jsem o autorovi napovídal na začátku, marně přemýšlím nad jedinou věcí, která by na románu mohla působit kladným dojmem. Projekt společnosti Paradise je evidentně prošlá věc, která byla aktuální někdy kolem roku 1985. Z toho důvodu jsou všechny ingredience mírně navilé. V úvodu, kdy nás autor seznamuje s tím, jak to všechno funguje, jsem si jenom říkal: "znám, zkrať to, znám, zkrať to, tohle taky znám,..." Než se dostane k nepřesvědčivému zamilovávání se hlavního hrdiny do Terezy, uběhne nudných padesát stránek. Pak tedy dojde na nějakou akci proti SPOLEČNOSTI, ale co se bude dít víte na několik stránek dopředu, přičemž se opět ozve "znám, zkrať to,..." Samotný boj v závěru (hlavně vzhledem k ospale probíhajícím událostem předtím) trochu vytrhne z letargie, ale pointovací pecka nejenže se nekoná, ale samotné završení románu je natolik logicky kulhající, že lze už jen zavrtět hlavou. Navíc postavy včetně hlavního hrdiny jsou mdlé a nijak zvlášť sympatické. Opravdu, ať šťourám jak šťourám, na žádné pozitivum si nevzpomenu. Pokud bych to měl srovnat se stejně antiutopickou Pláství jedu Josefa Pecinovského (kterou to až příliš připomíná), tak Projekt společnosti Paradise je o několik desítek pater hlouběji.
A tak vzhledem k nostalgii k autorovi říkám: "Promiňte pane Štěpaníku, snažil jsem se, ale nedal jste mi jedinou příležitost."
Jaroslav Štěpaník - Projekt společnosti Paradise, vydalo nakl. Doplněk, Brno 1999, obálka a grafická úprava [Q7200], první vydání, náklad 1000 ks, 212 stran, 105 Kč.
David Horák RM