Foglar to napsal jasně: "tajemný Em stoupá po schodech a chce od Tleskače ježka v kleci." Jenže to Tleskač neví, že Em je jen literární postava ztvárňující dospělého úchylu toužícího dostat chlapcům ježka do klece, Mažňák neví, že je literární postava, a tak se o půlnoci nechá od autora vylákat do věže, aby dokázal, že nejenže kolo těžší vzduchu ale i chlapec těžší než vzduch nepoletí, a čtenář neví, že v dětské literatuře umí lidské tělo při dopadu tak zvukomalebně šplouchat.
Avšak tajemný Em, se kterým vyrukovalo nakladatelství Saga, nemá žádné aspirace na největší ze žlutých špendlíků Velkého pinheada. Kdo tak trochu vidí do zákoutí Lattenbergovy produkce pozná, že toto jméno schovává nějakého českého - ještě neokoukaného - autora. A až poutníkovský Conan a Studna ghůlů odhalil jeho jméno. Ne není to Širokko, ale Leonard Medek, který po stopách Kulhánka míří mezi spisovatelskou elitu. Půlnoční jezdec je jeho knižní prvotina a je to tak trochu na knize znát. Zcela jasné zadání - napsat něco podobného jako je Sapkowskiho Zaklínač - pojal ještě více slovansky než AS a umístil děj do Ruska. Ovšemže to tam není přesně takhle napsáno, ale Moskva se jmenuje Roskva, Baltské království Baletské, Polsko Polensko, atakdále, což je zcela jasné vodítko. Jinak vše zůstalo při starém ožralovi Sapkowskim: jakmile se objeví nějaké tajemné kouzlo, přijede černý půlnoční jezdec, vlastním jménem Kosťa, čili Kostěj, a jde ho řešit. Děje se tak ve čtyřech kratších povídkách, v jedné novele a 12-ti stránkové dorážečce s pointou. O obsahu povídek se tedy nemá cenu moc zmiňovat, ne proto, že by byly špatné, ale protože mustr Zaklínače je notoricky známý. Co zaráží je, že autor tak vybroušeného Conana v krátkých povídkách ztrácí viditelně půdu pod nohama. Jsou podivně prosekané, jednotlivé záběry málo exponované a pointy málo výrazné. Až předzávěrečná novela rozlouskne tenhle oříšek. Leonard Medek není žádný sprinter, ale k ukázání svého spisovatelského umu potřebuje rozsáhlejší formu. A tak novela Nesmrtelná smrt, v níž proti celé grupě Půlnočních jezdců stojí mocná postava Chrastěje na ohnivém koni spolu s velkým nepřítelem finistem Sokolem (který na odpoutaného Chrastěje dává pozor - nebo měl by) a v níž se rozehraje opravdu rozmáchlý příběh boje mezi královstvími, silami a osobnostmi, no jak to v heroic fantasy má být, je jasně nejlepší a vysoce nadprůměrným textem z celé knihy, neřku-li ze ságovské produkce všeobecně. Leonard Medek si dokázal hned dvěmi knihami vydobít velmi slibné místo precizního spisovatele klidného stylu, jemuž nepřilípnete nálepku cyber, splatter, bio, action punku, a přece kvalita neklesne pod únosnou mez. Bude tedy zajímavé, jak si povede plánovaný román s pracovním názvem Runeroad, který připravuje Egon Čierny v edici Poutník.
Takže je doufám jasno - já volím Mažňáka.
Leonard Em - Půlnoční jezdec, vydal Arthur Lattenberg, nakl. Saga, Šternberk 1996, 1 vydání, obálka Petr Kaňák, 189 str., 75,- Kč.
David HorákRM