Jak už to bývá, jestliže doteď bylo prakticky šlechtuprosto, teď začíná být (a ještě bude) lehce přešlechtováno - a to nemyslím pouze na dvě knihy Projekt Berserkr a Ostří ozvěny, ale na další dva texty, které se Šlechtovi přesunuly z kolonek "Rozepsáno" a "Dopsáno" do kolonky "Prodáno" nebo jak ji má nadepsanou. Prostě máme se na co těšit, protože ani Ostří ozvěny nepolevuje z ničeho, co ze sebe Láďa dostal už ve svém debutu.
Stále se starým známým a úspěšným Gowery Finkem se Láďa Šlechta posunul o pár roků dál od událostí z Projektu Berserkr. K ruce dal Pěnkavovi novou a opravdu charismatickou osobnost - obra Oggerda Orlosupa - a šoupnul je i s konvojem povozů na státní cestu, která vede od centra Bornnu ke koloniím v znovuosídlených historických územích. Možná se zdá, že převážet sekery, rádla, pily, ingoty a tak, je docela zívačka, jenže tentokrát se v pralesech usídlili divné bytosti, okcianové, které si nemyslí, že kolonie ve znovuosídlených historických územích je dobrý nápad. A tak už na stránce 15 se čtenář dočká rozehřívací bitvy. Gowery i Oggerd se probijou až k pevnosti, která chrání kolonii, ale tam zjišťují, že na ni okcianové už také párkrát zaútočili a stačí ještě jeden mohutnější útok a kolonie natáhne brka. Toho si je vědom i plukovník Janszoon, šéf pevnosti, takže udělá jednu částečně logickou věc. Rozkáže Gowerymu a Oggerdovi, aby se vypravili zpátky do Borrnu, kde mají předat zprávu o situaci v kolonii a donutit úředníky k vyslání vojska (což ovšem kolonii nemůže pomoci, protože vojsko by nepochybně dorazilo už k ruinám), a přibalí jim na cestu svou mladou ženu Dariu a syna Franka. Jeho úmysl je jasný. Dostat svou rodinu z místa předpokládané sekané, i když to, co na ně při cestě s Gowerym čeká, k podobné řezanici nemá daleko. Gowery totiž nemůže do Borrnu stejnou trasou, kterou do pevnosti přijel, protože ji hlídají okcianové, ale musí se vydat po stezce přes hory, kterou zdá se moc lidí předtím raději nevyužívalo. Prostě ani tentokrát se v románu nebude šetřit s bitvami, šarvátkami a jinými infarktovými situacemi.
Láďa Šlechta dál doluje ze svého nápadu z postnergetického světa. Tentokrát, oproti Projektu Berserkr, ovšem zadrnčel víc na strunu, která se týká pozůstatků válek, takže sice se hodně bojuje, ale mnohem víc se objevuje a používá mozek. Už v úvodu nahazuje otázky kolem bytostí okcianů, o kterých se v centru buď hovoří jako o neexistujících nebo v krajním případě jako o divných Rusácích (aspoň tak mi to přišlo).
Jinak všechny věci, které jsem chválil i propíral jako nedotažené u Projektu Berserkr zůstávají. Samozřejmě, že odpadá poznámka k akčnímu set-upu, ten zde je, bohužel na druhé straně Láďa ubral plyn v závěru, kde přestože hrdinové jsou řácky naklepaní, jenom je dát na pánvičku a na mírném ohni opéct do křupava, tak pointa je o další mírný kousek slabší a o mírný kousek více odhadnutelnější. Ovšem samotný příběh je mnohem konzistentnější (bráno od té chvíle, kdy hrdinové vyrazí na cestu do Borrnu) a po nějakých neobratnostech, neřku-li chybách, se zaprášilo. Prostě, v něčem je román lepší než Projekt Berserkr, v něčem si pohoršil. Ale pořád je to český nadprůměr.
A ještě abych nezapomněl, tohle je varování: pokud se chystáte koupit knihu a máte nějaké vysoké estetické cítění, budete plakat. Ale to už je problém nakladatelství Golem Ríša. Tahle potíž asi bude muset vyhnít.
Vladimír Šlechta - Ostří ozvěny, vyd. Golem Ríša, edice IKARIE, svazek 16, Praha 1999, obálka J. Patrik Krásný, 200 stran, náklad neuveden, cena 130,- Kč.
David Horák RM