Tak tu máme dalšího odchovance CKČ. Pavel Obluk už sesbíral pár prvních cen v kategorii román/novela a ochutil si to i nějakými druhými a třetími místy, takže je tu hodně velký důvod, aby si vystřihl svou první knihu a rozmnožil počet úspěšných českých autorů.
Posádku loďky jménem Vánek rozválcuje ruská nákladní loď, Vánek je tu od Greenpeace, Rusáci jsou tu od toho, aby se zbavili jaderného odpadu; pak je tady japonský rybář, který vytáhne divně plešatého tuňáka s chutí zakousnout se mu do ruky jen proto, aby rybář v křečích zemřel pár metrů od břehu - jo, Leviatan začíná celkem nevinně - a taky tady máme potopenou jadernou ponorku Vostok, velryby dělající kamikadze nájezdy na pláže nebo divnou zátoku, o níž místní domorodci tvrdí, že je v ní vahu, takže je blbost tam lézt a nechat se od vahu sežrat. Kdo přečetl nebo viděl více než jednu knihu popřípadně film (ten viděl, samozřejmě), je jasné, co že je to ten leviatan zač. Prostě lijeme, vypouštíme, schováváme do moře všemožný bordel, tudíž je jasné, že jednou něco z toho moře vyleze a ukousne nám to prdel. Tudíž vylezl leviatan (vlastním jménem hexon) a zdá se, jak to ve správné SF chodí, nestačí mu jenom lidské kýty. Popravdě řečeno je mu úplně jedno, co zdlábne, hlavně když je toho moc. Tohle tušíme my, ale neví to Trevor Graham, který šéfuje stanici pro výzkum delfínů. Začne mu svítat, když se tam objeví partička vojáků, zkonfiskuje mu stanici, radikálně ji přebuduje a přiveze s sebou nějaké vědce. A nakonec dotáhne jeden exemplář hexona.
Kdo četl Oblukův Zikkurat (Mlok 1994), je mu jasné, že nemůžeme čekat nějakou brutální akci á la Predátor nebo Godzilla (přestože úvodní sekvence tuhle doměnku hodně podporují). Obluk je totiž tradicionalista v tom nejlepším slova smyslu. Klasické SF příběhy z vymírající skupiny startrekovského typu (alespoň v těch delších textech), které mají za cíl odhalit jak co funguje. A Leviatan je přesně takový. Plave si v nádrži po vybydlených delfínech a kolem něj krouží skupina vědců, aby odhalili, co je leviatan zač, a v následujícím ději jak ho co nejrychleji zabít. Toť v kostce román. Zní to dost suše, ale nečekejte, že půjde jen o nezáživné tlachání nudných vědátorů. Obluk nezapomíná, že je potřeba čtenáři dát taky trochu té akce, takže startrekovský příběh chvílemi (hlavně v závěru) přechází do nabustrovanější formy, jakou známe například z Věci.
Tady vše OK - byť chvílemi jsem měl pocit, že některé závěry autor musel vědcům do hlavy nacpat spíš násilím - pořád se něco děje. Horší pro mne byl samotný závěr, tedy pointa. Problém byl v tom, že celý román je koncipován jako souboj nezničitelný hexon versus vynalézavý člověk, takže čtenář samozřejmě očekává ten proklínaný hepáč, kdy v poslední scéně hrdina s nohou na dodělávající nestvůře a s krásnou holkou po boku hleděl vstříc vycházejícímu slunci (ve zmírněné formě, ovšem). Ale to ne, leviatan zdrhne, aniž by se vědci něco dozvěděli, natož aby přežili a vy si jen spolu s mexičany smutně hledíte pod nohy a brumláte: "my byli podfůknutí." A přitom je tu několik autorských nápadů, které se objevují až ve finále, resp. domluvě, a které se podle mě daly střihnout do lehce akčního a vědecky vychytaného souboje jeden na jednoho, přičemž člověk samozřejmě zvítězí a s nohou a dívkou a takdále. To byste pak koukali, jak bych potom já a spousta dalších výskali nad parádně vystřiženým románem.
Kupodivu, o mnoho lepší je novela Vlny, která snad původně měla doplňovat knihu na správný počet stran. Opět klasická, tentokráte ovšem objevitelská, SF o pospolitosti lidí, žijících z ruky do huby na jednom ostrově, je přímo výukovým materiálem, jak se má napsat správná novela s pointou. Pro začínající autory tohoto typu literatury by to měla být povinná četba, pro nás ostatní by to měl být jasný signál, že Obluk na to má, přestože tahle knížka to na 100% nedokázala.
A jen tak mimochodem: neházejte odpadky do moře, škodí to našim kýtám.
Pavel Obluk - Leviatan/Vlny, vyd. nakl. Netopejr, Olomouc 1999, obálka David Spáčil, náklad 1800, 308 stran, cena 149,- Kč.
David Horák RM