Tak ho máme zase tady! Že už nevíte koho? Z toho si nic nedělejte, ale na pováženou to tedy je (ostatně osobně jsem také ani nedoufal, že se objeví). Ale přišel a s ním i zákon. Zákon, který jasně ukazuje, že ten, kdo se jednou upíše, tak musí znovu pokračovat až do zemdlení.
J. W. P. se vrátil!
Už tahle lakonická věta složená ze tří slov něco znamená. Z prvních úspěšných plněkapitalistických autorů do této chvíle zůstala pouze V.K.K., pro jejíž tvorbu mám zcela jinou škatulku, než že je to literatura (kulantně rečeno - ostatně to, že vydržela v Harlekýnu nejdéle ze všech SF autorů (klávesnice se bouří), je příkladem, kampak že asi tak patří). Návrat J. W. P. je o to chvályhodnější, když si uvědomíme, že má vlastní softwarovou (cyberpunkovou) firmu, ve které, kromě jiného, píše manuály.
A nyní k Hvězdným honákům, pokud jste doteď neuhodli, o čem že je to řeč. Řekněme si rovnou, že HH nejsou cybertvůrci času, ani Ken Wood - šílenec z kentucké láhve whisky. Ať chceme nebo nechceme (tohle je zrovna dost šílený začátek věty), J. W. P. se za tu dobu, kdy to na nás vybalil, přece jenom změnil. Je to znát nejen na Kenu Woodovi II, ale i čtvrtém pokračování Pražského průniku*Rox´n´Rolla*Kybernátora - Jackův konvoj, který mimochodem nebyl nic moc pro namlsané JWP-věrce. Takže zatím víme, co HH nejsou. Je načase říci, co jsou.
HH jsou vesmírná kovbojka, složená z několika velmi chytrých ingrediencí dávající dohromady 3 příběhy, které potěší každé srdce. První je srdce dětské (ne nadarmo je věnována Ondrovi W.P.) - klasické příběhy, jaké známe z kovbojek a které vždycky měly tu pravou sílu v jednoduchosti. Druhé je srdce čtenářské, které obdrží pořádnou dávku správných rekvizit (někdy HH připomínají Den nezávislosti od Emmericha svou bombastickou až megalomanskou rozmáchlostí - nemyslím v záporném smyslu), dostatečný příděl dějových scén i několik bezvýchodných problémů, ze kterých jsou hrdinové nuceni se všemožně vysekávat. Třetí srdce je určitě fajnšmekrovo a JWP-věrce. Přestože jsou příběhy vyprávěny stylem westernů, tak i pod ním stále prosakuje na povrch starý dobrý SpeedQuick-George W.P. V knize se objeví i místa, u kterých jakoby v porovnání s ostatním textem najednou J. W. P. zapnul forsáž a vybustroval příběh do cyberpunkového overdrivu. Objeví se také potěšující vtípky, jaké známe ze Spermadonny a komu se nebude líbit závěrečný souboj, akcelerující k naprosté tvůrčí ekvilibristice, je scifistický tupec.
Kniha je to dobrá. Upřímně řečeno (další z dalších šílených začátků vět) TČ nebo KW-1 byli lepší, ale to jsou i nad knihami, které od českých drápalů (že Andresi?) čteme dnes. Záleží jen na vás (a to je třetí a nejhorší začátek věty), jestli necháte J. W. P., aby vás provedl vesmírem, kde hvězdní honáci honí stáda mezi galaxiemi, a které na vás dýchnou vzpomínkami na příběhy kovbojek z dětství. Asi vám nic jiného nezbývá, protože jinak jste ten suchar bez fantazie s nohama na podnožce a Výňatkem z obchodního zákoníku v rukách (a to nemluvím o intoších, kteří by z HH nic neměli - jakožto z každého výtvoru, který jim předložíte). Vlastně není výběru.
Jiří W. Procházka - Hvězdní honáci, vyd. nakl. ALTAR 1996 (50% financováno TOM-computers), obálka Kája Saudek, 313 stran, náklad 5000 ks, cena 99,- Kč.
David HorákRM