My o vlku a Feist za dveřmi. Zase nemám proč nadávat. Volné pokračování Trhlinové ságy Raymonda E. Feista je tady. Takže mám šanci povysvětlit mou noticku o zlodějích a svatém Jakubovi. Nebyla tak úplně mimomísová, jak si všichni mysleli. Egon Čierny, zosobnění dotčeného nakladatelství jistě s žádostivostí pomyslel na spravedlivou Madonnu pálící nenechavé ruce, když jednoho dne vešel do knihkupectví a zjistil, že jeho nakladatelství aniž by o tom on sám věděl, vydalo knihu. Asi bych na jeho místě pomyslel na schizofrenii, protože nakladatelství poutník je vlastně on sám. Skutečnost je jiná, z mého hlediska horší.
Asi by mi zas až tak moc nevadilo, kdyby se ukázalo, že jeden z nestorů našeho fandomu je kapku vyšinutej, ale poněkud mě trápí, že má někdo takovou drzost a ukradne někomu hotové dílo, aby ho pak pod stejně ukradeným logem vydal. Buďme konkrétní. Ten někdo se jmenuje Václav Soukup, pro ty, kdož se ještě při vyslovení tohoto jména neodvrací (nebo nezvrací), je to distributor (mimo jiné) knih, bohužel výhradní distributor některých nakladatelství. Nejmenuji. A nepoužívám sprostá slova -- ani na pana Soukupa, i když by si je bezesporu zasloužil. On totiž knihu již přeloženou, po druhých korekturách, s již hotovou vnější úpravou skutečně vytuneloval (to se totiž dokazuje nepoměrně hůř než krádež) a vydal pod hlavičkou Poutníka. Egon Čierny je pak uveden v tiráži jako odpovědný redaktor, takže tímto mortyátem vysvětluji, že on není osoba, kterou hodlám tupit za podobu knihy.
Ale nedá se nic dělat, kniha je na světě, a ať už byly okolnosti jejího vydání jakékoliv, průměrného čtenáře bude asi spíš zajímat její obsah. Takže se raději nezastavujme ani nad tou promodralou ženštinou na obálce. Má kapánek zvláštní fyziognomii nebo jen někdo neumí kreslit? Nad čím se ale pozastavovat musím, to je mapka vpředu. Opět mi došel slušný slovník. Tahle mapa Midkemie se už několikrát objevila -- na stejném místečku ve všech čtyřech dílech ságy Trhlinové války. V o sto procent vyšší kvalitě. Tuhle hrůzu nejspíš někdo velmi neodborně naskenoval nebo ještě hůř -- jen tak ofotil. Škoda, protože tohle je jeden z mála případů, kdy tam ta mapa není úplně od věci. Pojďme raději dál.
Děj se posunul o hezký čásek kupředu, staré hrdiny jsme opustili křepčící nad svým vítězstvím už před více jak patnácti lety. A noví nám zatím dorostli. Jsou to pubertální dvojčata, potomci Aruthy z Krondoru a díky nešťastné situaci v rodině svého strýce -- nejvyššího krále Lyama -- také dědici trůnu království. Obohaceni na poslední chvíli tímto honosným titulem, vydávají se Borric a o něco mladší Erland na oficiální návštěvu do Velké Keshe, jižního souseda království a donedávna také úhlavního nepřítele. Císařovna má narozeniny. Bohužel se nejedná o návštěvu tetičky, která nadšeně zapíská nad čímkoliv s velkou mašlí a pohostí vás pudinkem. Císařovna je sedmdesátnice s charakterem Margaret Thatcherové a nároky a dvorem Ludvíka XIV. Jen mám pocit, že na dvoře tohoto francouzského monarchy ženy nosily více šatů a bylo tam méně intrik. Tím, co naši hoši musí řešit, je intrika N°1 -- někdo si myslí, že nejlepší dárek pro císařovnu by byly jejich hlavy na stříbrném podnose a snaží se svou představu uvést v život a to s vědomím, že za těmito dvěma makovičkami budou nutně následovat další, libovolný, velmi vysoký počet dalších. Nejde jen o blbý nápad, chystá se spiknutí hned proti několika korunám. A pokud princové nechtějí špatně a hned skončit, musí s tím něco udělat.
V tom jim ze starých známých pomáhá již plešatějící panoš Locklear a jistý James z Krondoru, dříve známý jako Jimmy Ručka. Vlastně už to ani není on. Mimo jiné proto, že se stihne hned na začátku knihy seznámit se svou nastávající a nahonem oženit. Celé mu to trvá tak čtyřiadvacet hodin, v tom ho poznávám. Jeho zlodějskou roli tu pak suplují hned dva noví: iluzionista Nakor, rozkošná postavička samorostlého filozofa s prázdným batohem plným pomerančů a ustrašený domorodý chlapec Suli Abdul, autorův nástroj na city čtenářů. Ještě mi zbývá představit Gaminu, Pugovu adoptivní dceru, která v Riftwar sáze figurovala coby pětiletá, takže ji bylo možné pokládat spíš za křoví v příběhu a plnohodnotnou postavou se stává až teď, a nájemného ochránce karavan, Keshana Ghudu Buléa. V prvním pádu to nevypadá tak hrozně, dotyčný se jmenuje Ghuda Bulé, má parádní šavli a notnou dávku sarkasmu nejen na její špičce.
Královská krev je docela příjemné pokračování Feistovy ságy, má dobrý nápad, příjemné zpracování a hezky se čte. Oproti Impériu jí ale chybí ta dokonalá plasticita charakterů, děj je trochu trhaný a ne moc do hloubky propracovaný, má zhruba schéma Stříbrného trnu -- malá skupinka lidí ztracená v zemi, která jim není zrovna přátelsky nakloněna. Ale vykreslení této země stojí za to. Já bych to nevymyslel.
Ale na druhou stranu bych dokázal popsat panu Soukupovi několik zábavných způsobů jeho skonu. Knize opravdu velmi ublížilo to, co udělal. Nevím, který pazdrát se to pak pokoušel zalámat, ale i toho bych chtěl dostat do rukou. "Řeky" v textu, špatné dělení slov a jiné typografické kopance -- člověku nad tím srdce usedá. Ale vrcholem je situace, kdy se dotyčnému zřejmě nedařilo zalomit řádek, a tak ho o bod zvětšil!!! Našel jsem zatím dva případy téhle prasárny, jestli najdu další, vypíši obžalovací spis a zatykač. Na oba.
Jenomže ať je to jak chce, knížka je na světě, a bylo by škoda si ji něčím takovým zošklivit. Není totiž vůbec špatná, ale to ti, jenž už Raymonda E. Feista znají, dávno vědí.
Raymond E. Feist: Královská krev. Přel. Robert Čapek. Obálka Don Maitz. United Fans, a. s. Praha 1998. 365 s. ? Kč.
-psb-RM