Jan Oščádal si zajamoval s mimozemšťany. Pokud by u toho byl Fox Mulder, jistě by přišel s nějakou ulítlou, nelogickou a reprezentativní myšlenkou a možná, že by se i přidal. Co by dělala Dana Scullyová, je otázka.
Jan Oščádal tedy rozehrál další partituru, která se jmenuje Emisar, v níž se kromě mimozemšťanů objeví i partička bývalých agentů Stassi, kteří s pravidelností diskotékových bubnů vykrádají banky, evropská odnož kolumbijské mafie, která řeší smrt svého člena (např. tak, že řežou nosy Turkům), ve vedlejší úloze se objeví kombinace nymfomanky s gymnastkou, která si pro trochu sexu dá i tu nohu za krk, Sokrates, Platón a zbytek starořecké (nebo římské?) filozofické kliky a tajemný artefakt vydávající pekelné zvuky - tedy, jak to poslední tvorbou JJO vypadá, klasická Jamova overtura postmoderních odkazů. Stejně klasická je prajednoduchá linie, na které celý román stojí - kdysi dávno za dob starověkého Řecka (nebo Říma?) přiletěl na Zemi ne zcela dospělý jedinec mimozemské rasy, která je samozřejmě o pár myšlenkových pater výš, a protlouká se dějinami, přičemž si vypůjčuje těla pozemšťanů (vždycky se mu podaří obsadit nějakého významného jedince, Napoleona například). Jenže jak on tak čtenář zjistí, že na Zemi není sám, že se to tady hemží MZ obchodníky, kteří právě mají zájem o ten prazvláštní artefakt, který zvučí, kdykoli se na něj šáhne. Na to člověk nemusí být Duchovný, aby věděl, že v Oščádalově podání to vypadá více než slibně - zvlášť mě vzala ta nymfomanka. Všechno rozjíždějí dédéráčtí bankoholici v příjemném akčním otvíráku s automobilovou honičkou a střílením, to vše vyšperkované trochou groteskových situací. A pak následuje klasický Jam.
Jenže něco tomu chybí a to i přesto, že od předešlé Oščádalově session Bratři, se kterou mimochodem vyhrál kategorii román v CKČ´94, se výrazně neodlišuje. Stejně jako v Bratrech JJO pečlivě vykreslil jednotlivé postavy, z nichž každá má svoji zálibu/návyk/zlozvyk, která postavu jasně určí (Peeru Hennigovi kromě obliby pro poslech klasiky tiká při vykrádání banky v hlavě interní metronom; jeho partnerka Elsa A. je machr přes zbraně; Řek Angelos zdědil po předcích seznam lidí, které musí zabít, atp.), přičemž každá postava je navíc z jiného kusu zeměkoule a chvílemi mluví svým rodným jazykem (Oščádal je někdy pěkně skoupý na překlad) - vymakané dialogy, pěkné detaily (např. Elsa A. nechce být u plánování akce, protože při samotné akci by ji nevybrané možnosti mohly mást), a evidentní narážky na všechno možné (“Ne, ne, to je Platón, je sice zvědavý a vlezlý jako veš, ale je to hodný člověk...Když prší, musí se mu říct, nejspíš kvůli těm makovicím, aby se šel schovat.”) - na plastičnosti prostředí se snad nic nemohlo zkazit, protože se vše odehrává v Evropě, i když podle některých popisů (třeba Paříže) by se daly dělat mapy - osvědčený Jamovský styl hřebenového vyprávění, kdy více jednotlivých linií myšlenek nebo monodialogů je do sebe zasekáno jako několik hřebenů, který tentokrát JJO navíc rozšířil i na celé odstavce - a jednoduchý námět. A v něm je podle mého ta chyba. V Bratrech byl děj ukradnutý od A. Christie (někdo nás vraždí a je to jeden z nás), což už samo o sobě se snižováním počtu aktérů zvyšuje čtenářský zájem, ale v Emisarovi je děj stejně nepůvodní (viz výše), ovšem schopnost sám o sobě zvyšovat čtenářovo napětí nemá. A bohužel, Jam na tuto důležitou věc také nějak zapomněl a jak začal vyprávět příběh na začátku, tak, sice vtipně&zajímavě&zábavně, ale bez nějakého vzrušení se s ním propracoval až do konce (pominu-li intermezza ze starověkého Řecka (nebo Říma?) a úlitbu v poslední kapitole, kdy se přeskakování mezi činnostmi jednotlivých postav zrychlí). Také závěrečná pointa, která v Bratrech, právě v kontextu se archetypovým detektivním příběhem, nečekaně udeřila z jiného směru, v Emisarovi vyšumí do prázdna a žádné překvapení se nekoná. Z pohledu Bratrů je Emisar přeci jenom malé zklamání, přesto, pokud bych musel hvězdičkovat, dal bych mu s klidnou myslí 3,5 z 5.
A teď odpověď na otázku z úvodu: Dana Scullyová by mimozemšťany pečlivě pozorovala a v pauzách mezi písničkami by prováděla lékařské analýzy.
Jan Jam Oščádal - Emisar, vydalo nakl. AF 167, Kuřim 1997, obálka Karel Soukup, náklad neuveden, 245 stran, 129,- Kč.
David HorákRM