Tropickým vedrem rovníkové afriky prchá před steaku dychtivými kanibaly mladý belgičan, píše se rok 1960 a jeho zem opouští své koloniální panství. Ve skalnatém údolí se skryje pod cosi, co vypadá jako zlomek Stonehenge. Začíná bouře. Blesk shodou okolností uhodí právě do těch podivných narezlých kamenů, a v příštím okamžiku už je belgičan úplně někde jinde. Pochopitelě vám dojde, kde zhruba ten mladík skončil, vždyť Archimagos je pokračováním výborného díla Leonarda Medka Runeround a samo slovo zní podobně jako pojmenování bájné země v níž se příběh Runeround odehrával, Archipelagos, ve vesmíru ukrytý pás ostrovů - asteroidů, na nichž se mimo jiné rozkládá Saphiras Diadeima, království jemuž vládne dědic a jmenovec řeckého Thésea. Tomuto království teď hrozí velké nebezpečí a nepřichází z východu, jak jsme zvyklí.
Ten problém je právě Archimagos, a není to tentokrát žádný ostrov, ale nejmocnější z mágů a stix, což je víceméně eufemistické pojmenvání našich čarodějnic, celého Archipelagu. Sympaťákem byste ho určitě nenazvali. Nejenže je malý, tlustý a nepříjemný, ale navíc na svém podivném plujícím ostrově shromáždil bizarní, ale mocnou armádu, se kterou se snaží pokořit nejdříve Archipelagos a potom i matičku Zemi. Zatím se mu to daří, zejména díky magickým schopnostem, které má. Jeho příštím cílem je Sapfiras Diadeima…
Aby toho na to nebohé království nebylo málo, kdesi mezi mračny se vynořil další nepřítel, Karthaginci, které jachta Runeround a jmenovitě hlavní hrdina Karel pokořili během své minulé plavby. Velká flotila vedená obrovským plavidlem Molochainar a opatřená smrtící zbraní z Rumové hory míří k Sapfiras Diadeima s ještě krvelačnějšími úmysly než Archimagos. Problém, který Runeround způsobila, by měla její posádka honem rychle řešit a své řecké přátele ochránit, ale ouha, ono to nějak nejde. Bezejmenný kámen, který loď pohání vesmírem je tím už kapku unavený a nespolupracuje, takže sečteno, podtrřeno, situace se zdá být neřešitelnou. Na to mají ovšem ty sympatičtější postavy knihy našeho hrdinu koumáka Karla, jenže toho se někdo hned na začátku pokusil zavraždit.
Začíná útokem a končí bitvou. Archimagos je stejně dobrý jako Runeround, což se dá říci jen o mále pokračováních klasických příběhů fantasy - přestože to všichni autoři vědí, jen málokterý se udrží. Tentokrát se to vyplatilo. Obsahem je Archimagos víc než srovnatelný se svým starším bratrem. Je dějově více propracovaný, linie vyprávění jsou složitější, ale kompaktní, má bohatší strukturu vyprávění a pořád stejně originální nápady. Ne, aby to dávalo smysl, musel bych napsat jinak originální. Příběh rovněž využívá know-how, které si Medek vybudoval v Runeround. Netýká se to jen Karthaginců, do děje se vrací také Olav Troll a Eiseinheim, ostrov dobytý Runeround na její výpravě za vikingy. Naproti tomu kdo čekal vyprávění o nových dobrodružstvích jachty Runeround a její posádky, bude možná drobet zklamán, doufám, že ne moc. Dotyční se na stránkách knihy také moc neohřejí. Naštěstí to opravdu vůbec nevadí, děj si vystačí docela dobře s jinými hrdiny, příjemně plasticky vykreslenými i přesto, že jim občas zbývá jen pár hodin nebo pár stránek existence.
Ještě jedno srovnání mi dovolte, týká se obálky a pro nakladatele není tentokrát moc příznivé. Obálka Runeround byla perfektní, Ondřej Spáčil si s ní opravdu vyhrál, díky oběma nakladatelům, kteří Runeround vydali (kromě Klubu J. Vernea ještě Netopejr). Vzhledem k dobré pověsti obou nakladatelsví jsem čekal cosi podobného, takže mé rozčarování bylo opravdu velké. Na vydání Archimaga už se nakladatelství Netopejr nepodílelo, a tak plodná spolupráce s O. Spáčilem zřejně k mé velké lítosti skončila. Ne že by Juro Molčák maloval hůř, ale obě knížky si do knihovničky postavíte vedle sebe jen s estetickým přemáháním. Chápu, i když nejsem příliš nakoněn myšlence jednotné vazby knih nakladatelství Poutník (klub J. Vernea), ano, kniha má bílý hřbet a zadní stranu obálky. Budu si muset přetřít knihovnu na duhovo, bílá v bílé s občasnými písmenky vypadá jako zimní maskování. Ale nápis na přebalu, hřbetu i titul uvnitř opravdu svědčí o typografické impotenci, ať už to má na svědomí kdokoliv. Ani úprava vnitřku není stejná, ale to se dá přehlédnout tváří v tvář faktu, že knížky nejsou stejně velké. Bohužel, je to tak. To je na mínus jednu hvězdičku, i když kniha stojí za pět.
Leonard Medek - Archimagos, vyd. Klub Julese Vernea, Praha 2000, obálka Juro Molčák, 286 stran, náklad neuveden, cena 158,- Kč.
-psb-