Tak za prvé – Runeround je dáma. A to ne jen tak ledajaká, Runeround je bachratá dřevěná nádhera, která se plaví místy, o nichž se vám určitě ani nesnilo - hlavně proto, že na ně má autor copyright. Prostě, Runeround je přesně to, co šikovný kreslíř zobrazil na obálce.
Ale abychom na to nešli od prostředka. Hlavním hrdinou je jistý Karel (ale klidně jsme mohli zůstat u Leonarda, místy to z toho až křičí), který jdouce se osvěžit dvěma, třemi doušky zlatavého Prazdroje do jisté bubenečské hospůdky, lkaje nad tím, že právě ztratil práci (na rozdíl od svých kolegů v ČKD dostal nejen plat, ale i odstupné!), potká v ní svého budoucího zaměstnavatele, jistého pana Kaie (zkuste si to napsat po anglicku, pátrání po jeho identitě mi i přes velké množství uvnitř rozesetých narážek vydrželo téměř do konce knihy, asi stárnu), osobu, na první pohled trošku mimo tento svět, respektive mimo jeho časové souřadnice. Pan Kai milého Karla i s jeho kocourem najme jako plavčíka na loď Runeround. V tomto žánru člověka ani neudiví, že milá loď stojí v suchém doku uprostřed Žižkova. Ona totiž vodu nepotřebuje, Runeround létá, a aby vojenským radarům nemátla čipy, opustí rychle atmosféru a vydá se na dlouhou plavbu tím, co osádka lodi nazývá Aithérosphaire. A kdesi v prostoru, který znal Aristoteles, ale současná věda nikoliv, leží Archipelagos, oblast ostrovů plujících ve vesmírném tichu, ale nikoliv prázdnu. Naopak, je tam na můj vkus docela zabydleno. Vešly se tam totiž všechny Medkovy verze bájí, mýtů a náboženství, na které si člověk vzpomene. Aigeovo plémě, kyklopové, pterodaktylové (nebo jejich blízcí příbuzní), Féničané, monopodi, Vikingové, biblické postavy a potvory a … a pochopitelně piráti.
Karel je pak prototyp správného hrdiny, oproti dřívějším Medkovým postavám má mozek, a to docela bystrý. V posádce Runeround zastává roli chytrolína, který vždy lodičku včetně sebe sama vytáhne nějakým nápadem z maléru. Proto taky získal přezdívku Abaxos, koumák. Jediné, z čeho nestihl utéct, je láááska. Takže Runeround jako kniha končí na můj vkus až příliš okatým happyendem. Runeround je velmi pěkně napsaná a pečlivě promyšlená záležitost, která jistě klíčila dlouhou dobu. Je to příběh sice drobet dějově nevyvážený, ale nápadově bohatý. Vraťme se k tomu za druhé – Leonard Medek je až nechutně sečtělý. Ne, klobouk dolů, dokázal ze sta různých šuplíků vytahat náměty, postavy a útržky příběhů a složit je dohromady v nesmírně originální vyprávění, aniž by byť jen jednou překročil hranici toho, nač je čtenář ještě ochoten přistoupit, a toho, co je ještě ochoten autorovi sežrat. Bohužel téměř hmatatelně tu oproti tomu ční limit rozměrového obsahu knihy, oněch třistatřicet stran je na takovou spoustu nápadů málo, a tak některé jsou nad příběhem jen zlehka nadhozeny, občas chybí zápletce hlubší vysvětlení, děj druhé části knihy je hodně zrychlený. A končí tam, kde vlastně začal – v hospodě.
Protože nejsem ctitel Barbara Conana, kniha mě vlastně upoutala hlavně velmi pěkně zpracovaným přebalem, který plně – na rozdíl od většiny ostatních – odpovídá obsahu. Tak skutečně vypadá Runeround a taková je atmosféra světa, ve kterém se pohybuje. To, že si občas musí zaskočit na Zem pro čerstvé zprávy, jen zvyšuje poetičnost příběhu oproti všednosti secondhandů a masových konzerv. Poetičnost nebourá ani styl, který se od Barbara Conana příliš neliší, je stále úsporný a akční, aniž by opomíjel nebarbarovské popisy a ilustrace děje. Runeround je prostě strašně příjemné čtivo a vítám, jásám a skáču dva metry dvacet, že se chystá druhý díl. Jindy bych vás napínal skeptickými odhady, kdyže a zda jestli pokračování vůbec vyjde, ale protože jsme se s tím recenzováním drobet opozdili, mohu pouze doporučit, že pokud jste dosud Runeround nečetli, skočte si do knihkupectví tak ve čtvrtek a kupte si zároveň i Archimagos, druhý a jak doufám neméně půvabný díl a přečtěte je naráz. Určitě potěší.
Leonard Medek - Runeround, vyd. Klub Julese Vernea Praha a nakladatelství Netopejr, Olomouc 1999, obálka David Spáčil, 335 stran, náklad neuveden, cena 149,- Kč.
-psb-