GANDALF, VERZE 1.02

Radka Mertlová

"Nejmenuj ho!" řekl Gandalf, a na okamžik jako by mu tvář zaclonil oblak bolesti, chvíli seděl mlčky, starý jako smrt. "Dlouho jsem padal," řekl konečně pomalu, jako by vzpomínal jen s obtížemi. "Dlouho jsem padal a on padal se mnou. Obestíral mě jako oheň. Hořel jsem. Pak jsme se náhle vnořili do kyberprostoru. Něco takového jsem nečekal a nečekal to ani On. Byl jsem natolik překvapen, že než jsem se vzpamatoval a hotovil se na nepřítele zaútočit, byl již mimo můj dosah. Rychle se seznámil s naprosto cizím prostředím a vzápětí po něm nezůstalo víc, než pár náhodně rozstříknutých shluků binárních dat.

Rozhlédl jsem se a zjistil, že stojím v něčem ne nepodobném kaluži temporary filu. Nechtělo se mi brodit se slizkou břečkou tvořenou nelidsky zderivovanými konstantami a Riceovými limitami třetího řádu a rozhodl se, že si opatřím nějaký dopravní prostředek. Sotva jsem skončil s Phongovým renderováním zadního skla (nesnáším, když se sebemenší detail odflákne a člověk se pak pohybuje po světě s trapnou Gourardovskou texturou), už tu byly chlapi z bezpečnostního odboru Josefa Wahlera. Vy je znáte spíše jako Valar," obrátil se Gandalf k Legolasovi, který však jen neelfsky třeštil zrak a na poznámku nereagoval.

"Průnik, máme tu hlášený průnik, křičeli jak v multimediální aplikaci. Jejich velitel pak na mne vyjel, že ačkoli podléhám Meyerově oddělení, musím teď s nimi bezpodmínečně spolupracovat a co že jsem jako viděl jestli jsem něco viděl. Trochu jsem je potrápil s tím, že případná spolupráce závisí spíš na mé vstřícnosti než jejich přáních, ale to jen proto, abych dostál nevraživé tradici mezi Valar a Maiar, jak vy říkáte." Gandalf se v tu chvíli jen útrpně podíval na Gimliho, který v rozčilení začal trpaslickou sekerou ve snaze zakrýt zjevné rozpaky hyzdit svůj bujný vous.

"Ale to bylo jen tak pro formu, věděl jsem, že tentokrát jde opravdu do tuhého," pokračoval čaroděj. "A navíc, nechtěl jsem je příliš navztekat, určitě by na mne zase vytáhli tu neblahou příhodu s agentem našeho oddělení Sauronem a o to poslechnout si alespoň stomegataktovou přednášku na téma nespolehlivosti podřízených složek jsem opravdu netoužil. V rychlosti jsem jim tedy řekl co jsem věděl. To, že průnik způsobil právě BAyerův Logaritmicky Rekurzivní Ortogonální Generátor - BALROG, to je ještě více zachmuřilo, ale i zdravě nažhavilo. Velitel zamasážoval na Ústředí o palebnou podporu. Naskočil jsem na jejich cyklometrickou plošinu a vyrazili jsme."

Gandalf se rozhlédl po svých posluchačích. Gimli bledl, Aragorn zelenal a Legolas, Legolas žloutl. Jak podzimní listí. Čaroděj se zhluboka nadechl a pokračoval: "Čekal jsem, že použijí ČIChače, ale balrogova stopa byla tak jasná, že ničeho takového nebylo třeba. Velitel se mi ve svistotu dat z účtárny Panamerických lanovek, těsně před tím, než jsme rychlostí dosažitelnou pouze při vyšší než nejvyšší prioritě, rozehnali nekonečný zástup skřeT602ů a tiskařských SHOTků táhnoucích za sebou na vrzajících vozících tu tabelátor, tu zalamovací značku, tak těsně před tímto RUMrájem, po kterém jsem našel za košilí s ručně vyšívanými Fubiniovými integrály 2cet tamilských zavináčů a jednu zprava doleva napsanou ňesáb, a to nemluvím o 100dole, kterou jsme tak tak minuli, přesně v tu chvíli se mi velitel pokusil sdělit, že jsme v pěkné, ale opravdu pěkné binární kaši. Balrog totiž získal neznámo kde samodefinující tautologický operátor substituce, kterým se teď zuřivě ohání kolem sebe a mění naše strážní jednotky v ukoptěné a zchlíplé produkty firmy Microsoft, které pak jako stáda lumíků systematicky a přece bez rozmyslu plení oblasti volné paměti."

"V pištění varovných hlášení jsem takřka přišel o sluch a netrvalo dlouho a něco mi dokonce zakrylo výhled." I teď, při vyprávění, se Gandalfovi zazdálo, že je okolo až příliš hluku. Když si však všiml, že to si jen Gimli čistí dýkou mandle a Arathorn řeší empirickým způsobem problém zauzlených střev, nevzrušeně pokračoval ve vyprávění. "Vztekle jsem z očí strhl zkrvavený cár papíru stroze oznamující: System overload, Váš operační systém. Nestačil jsem se ani pousmát neskutečnosti celé situace a musel jsem se zahákovat na naštěstí poblíž zavěšený interrupt vektor 28, jinak by mne swapovací vlna tsunami odvlekla až na korbu právě přistaveného DMA transportéru. Bylo to opravdu o chlup, na chvíli jsem dokonce hleděl přímo do bezedných očí řidiče IO autoBUSu a pak bylo po všem. Pustil jsem vektor, který mi tak sqěle posloužil a rozhlédl se kolem. To bylo také jediné štěstí, jen díky tomu jsem neskončil pod lišáckými nárazníky těžkotonážního peněžně-dobývacího stroje Abraka Dabra Goldu. Znovu jsem se rozhlédl kolem sebe. Pusto a prázdno, kam až oko dohlédlo. Dokonalost pustiny rušilo jen několik Valar dofukujících definiční obory u svého vozidla a maličký BACill, který se ke hnal jako o život přímo mým směrem. Doběhl až ke mně a zazubil se od ucha k uchu až byly vidět mezery po eliminovaných proměnných a s bajty omluvy mi z ruky vytrhl zkrvavenou zprávu operačního systému. Pak si teprve všiml mé priority a značně znejistěl. "GOSUB?" zeptal se po chvíli mlčení. "RETURN" propustil jsem toho nebožáka.

Na několik mikrotaktů jsem měl pocit, že je všechno zdárně za námi. Jenže pak se seběhlo všechno najednou. Nenudím vás, přátelé?" zeptal se čaroděj, když si povšiml Legolasových očí obrácených v sloup a pramínku krve v koutku úst jindy tak sličného a upraveného elfa. "Velitel Valar zavelel nasedat, v tom si ale všiml, že se nám vozidlo poněkud scvrkává. Někdo se nás pokoušel komprimovat! Štítivě jsem si z kalhot ometal housenky Huffmanových kódů a surově jsem po nich šlapal v elfích botách. Zatracení ÁRiJci, řval jsem na celé kolo a vrhl se napříč tokem dat. Odneslo to naštěstí jen pár nedůležitých paměťových modulů a systém barvených palet. Od té doby jsem tedy Gandalf bílý."

Gandalf udělal dramatickou pomlku, ale Aragornovo chroptění spojené se zvuky bublající krve pocit dramatična zcela eliminovaly. Co se dalo dělat, nezbývalo, než vyprávět dál.

"Všichni Valar také přeplavali a to mi asi zachránilo život. Jen jsme dosáhli pevnější matrice, sesypala se na nás Devítka, po Šestsetdvojce nejstrašnější softwarový balík. Jednotliví jezdci měli osedlané křídlaté INTy z temné sféry HW a cynicky se nás snažili robustními vyhlazovacími algoritmy vyhladit do úplného vyhlazení. Valar odpověděli salvou z luků, derivační tětivy zadrnčely a na Devítku se sneslo mračno totálně hladkých funkcí. Jezdci však jako jeden program nastavili dvakrát Fourierovsky legované Dirichletovy štíty a střely Valar v nich beznadějně uvízly. Vůbec to s námi nevypadalo dobře a to se ještě na horizontální frekvenci 72 kHz objevil balrog. Odkopl jsem myloveacího daemonka, který se mi snaživě pokoušel dělit ponožky nulou a vyčaroval nakousnuté duhové jablko, vyhodil ho dostatečně vysoko a v kulminačním bodě ho zasáhl mocným kouzlem Primitivní Rekurze. Vzápětí celý prostor zaplnilo neskutečné množství replikantů původního jablka a já už jen hledal svůj oblíbený vektor 28. Před obličejem mi přeletěl zkrvavený cár papíru. Ještě jednou a uvidíš! Tvůj nasraný Operační systém, stálo na něm. Zlověstní INTi se samozřejmě zamaskovali a upadli tak do letargie a nazghulové zbavení schopnosti létat spadli na zem. Ještě než mi celou scénu odplavila swapovací tsunami zahlédl jsem, jak Valar decimované nazghuly dobíjejí Kladivy té nejtriviálnější Peanovy aritmetiky.

Zůstal jsem zase sám se svým nepřítelem. Už od začátku bylo souzeno, že se rozhodne právě mezi námi dvěma. Byli jsme v tu chvíli tak nějak z oči v oči, jak byste řekli u vás, můj milý Gimli, neboli face to face, jak bys snad řekl ty, smělý Legolasi." Při těchto slovech pohlédl čaroděj na oba zmiňované, po tom, co spatřil, se však rozhodl raději dovyprávět příběh se zavřenýma očima. "Balrog sice stále měl svůj obávaný substituční operátor, jenže jak se říká, kde nic není, ani substituce nebere, a tak mu byl operátor spíš na obtíž. I tak byl však ten zplozenec temných dob soupeřem nad jiné strašlivým. Vlastně jsem měl štěstí, že se opět objevil BACill. Na nic jsem nečekal a jediným mávnutím ruky, které však bylo tak rychlé až způsobilo rudý posuv, jsem ho přeměnil v modravého okřídleného Silikoně. Jako by mému oblíbenému Stínochlastovi z oka vypadl. Zatlačil jsem slzu dojetí a pobídl koně k nebesům. Ale bylo už pozdě, balrog se mě držel za patu a já ho tak táhl s sebou. V tom bojovém zoufalství jsem byl svému nepříteli jedinou nadějí a on nepřestával svírat mou patu. Snažil se mne zaklínat Fortranem, Cobolem i Adou, Eiffelem, Lispem i Smalltalkem, vykřikoval struktury Pascalu i švitořivé SQL, reptal v Prologu a útočil Basicem. Z posledních sil jsem odolával a upíral oči před sebe v naději, že konečně zahlédnu skrz sínovou mlhu Brány nebeské. A najednou, najednou, řeknu-li to s klasikem, tam ty nebeské Gates Billy. Zprvu jsem se zaradoval, pak jsem však pochopil, že do Ústředí se mnou balrog nesmí. Než však jsem se stačil vyděsit představou strašlivé apokalypsy celého kybersvěta, Silikoň Indigo Stínochlast už vjížděl do brány. Vše se zdálo být ztracené, odpadlíci z našich vlastních řad měli zvítězit. Ale nestalo se přátelé, tkanivo ponožek naleptané zákeřným dělením nulou nakonec přece jen povolilo, sesmekla se mi bota a pak už jsem viděl balroga jako rychle se zmenšující tečku mizící v bezedném chřtánu null device".

Domluvil a rozhlédl se po svých posluchačích. Jeden jak druhý leželi v tratolišti vlastní krve, zabiti vlastní zbraní vedenou vlastní rukou. Musel se usmát, dnes byl dobrý den. Saruman si urovnal na hlavě klobouk, spokojeně si zamnul ruce a vydal se zařídit pár nepříjemných záležitostí do Fangornského lesa.

Pozn. autora: Věty tištěné kurzívou jsou převzaté z českého vydání J. R. R. Tolkien: Dvě věže v překladu Stanislavy Pošustové.