"Takže vy si chcete koupit faendra?" zopakoval Ivo, aby řeč nestála.
Oslovený nepatrně přikývl a nespustil oči z velikého okna zabírajícího celou stěnu. Za ním byla voliéra pro faendry. Hejna těchto úžasných tvorů poletovala po kleci, lezla po pletivu a shromažďovala se u misek s krmením.
Ivo dokončil kontrolu všech dokladů a povolení a vrátil Riordanovi jeho kartu.
"Všechno je v pořádku," řekl. Zákazník se mu nelíbil. Nedůvěra, s jakou si prohlížel zvířata za oknem, neukazovala na zaníceného chovatele. Získat falešné povolení už dnes není žádný problém. Kdo ví, na co faendra potřebuje!
"Jakou chcete barvu?"
"Zelenou," odpověděl Riordan roztržitě a vzal si kartu.
Ivo doplnil poslední údaj do formuláře v počítači a převedl zákazníkovy peníze na účet Farmy. Potom zmáčkl červené tlačítko na stěně a řekl: "Tony, došel bys pánovi pro zeleného faendra?"
Ošetřovatel se vkolébal do místnosti. Měřil dobré dva metry, měl mohutnou medvědí postavu a pomalé pohyby. Holou lebku s malýma očima a nepřívětivým výrazem doplňovalo tetování na nose a části čela. Byl to tvar kostního výrůstku, jaký mají na hlavě Faendři.
"Přepravku," natáhl před sebe ruku v kožené rukavici.
Riordan ukázal na velkou plastikovou bednu s dvojitými dvířky z hustého pletiva. Tony si ji vzal a bez jediného slova vyšel z místnosti.
"To tam půjde jen tak?" uvědomil si zděšeně Riordan.
"Nebojte se, nic mu neudělají," ujistil ho Ivo.
O chvilku později mohli spatřit Tonyho u vstupu do voliéry. Prošel dvojitými dveřmi, protáhl za sebou objemnou přepravku, dveře pečlivě zavřel a zůstal stát mezi faendry. Potom se pomalým krokem vydal k domku přilepenému ke stěně voliéry. Bezpochyby proto, aby zákazník odchyt dobře viděl.
Faendři se před Tonym zdvihali, kroužili kolem něj, ale jinak si ho nevšímali. Trochu to připomínalo snový tanec. Tony se zastavil, položil přepravku na zem a beze spěchu otevřel dvířka. Zůstal v podřepu a čekal. Světle oranžoví, žlutí, lahvově zelení, temně modří i rubínově červení faendři poletovali kolem něj, sedali si na zem a zase vzlétali. Konečně se jeden Tonymu zalíbil. Lesklé články břicha a krku měl žlutozelené, záda a hlavu tmavší. Hmyzí nohy s drápky a ostny na holeních svítily jasnou zelení. Přistál na zemi, složil čtyři blanitá křídla a otočil hlavu po Tonym. Ten zdvihl ruku a obezřetně jí máchl jen kousek od faendrovy hlavy. Zvíře udělalo dva poskoky směrem k přepravce a zastavilo se.
Dlouhý ještěrčí ocas sebou zakmital, Tony ještě jednou pohnul rukou, skoro se dotknul faendrových zad a jeho žlutozelený svěřenec poslušně skočil do bedýnky. Tony opatrně zavřel dvířka a chtěl vstát.
Se zabzučením dvou párů křídel přistál na uchu přepravky nádherný temně rudý Faendr. Tony strnul a chvilku se na sebe jen dívali. Faendrovy oči pod klenutými nadočnicovými oblouky jiskřily jako černé diamanty, Riordan ze své bezpečné pozorovatelny mohl viděl každý detail na jeho dlouhé hlavě, elegantní výrůstek na plochém čele, štěrbiny nozder i tři lesklé články jeho "nosu".
Tony nesmírně pomalu zdvihl ruku k faendrově hlavě, jejíž zakončení svým utvářením připomínalo hmyzí zadeček. Teď se zachvělo a vytvořila se na něm malá štěrbinka. Riordan si živě dokázal představit, jak z ní za okamžik vyletí tenké žahadlo a udeří ošetřovatele do tváře. Faendří jed byl pro člověka smrtelný.
Tony mávl rukou, jako by ve zpomaleném filmu zaháněl dotěrnou vosu. Rubínový faendr ho neuštkl, ale kupodivu klidně odletěl do zadní části voliéry. Ošetřovatel vzal přepravku a odchycený Faendr stál za chvíli před svým kupcem.
"Líbí?" zeptal se Tony a začal si stahovat rukavice, "je váš. Musíte být opatrný, faendři oddělení od stáda jsou velmi agresivní. Všechno co vidí ze své klece považují za své teritorium, každého vetřelce se snaží zabít. Musíte mít všude dvojité husté pletivo nebo sklo!"
Riordan kývnul a opatrně uchopil přepravku. Faendr uvnitř lezl po dvířkách a zvědavě prostrkával žahadlo skrz mříže, dvaceticentimetrová mezera od druhé pletivové stěny mu však bránila kohokoliv zasáhnout.
"Díky moc," řekl spokojený zákazník a odnesl si vytoužené zvířátko k autu. Držel ho v natažené ruce co nejdál od těla a neustále ho nedůvěřivě pozoroval.
"Co si o něm myslíš?" zeptal se Ivo, když Riordanovo auto zmizelo.
"Nemá Faendry rád. Bojí se jich," konstatoval Tony, "určitě to není chovatel."
"To mi taky došlo. Povolení od nich sice měl, ale to nic neznamená. Nejspíš se s ním chce jen chlubit přátelům!"
Ráno seděli Ivo s Tonym v malém domku faendří farmy, popíjeli kávu a pozorovali praktikantku Jo, jak roznáší krmení faendrům. Všichni obyvatelé voliéry seděli na zemi a vyhřívali si v raním slunci záda. Štíhlá Jo s kuklou na hlavě chodila mezi nimi a sypala do misek krmnou směs. Do poklidné idylky vpadlo zadrnčení videofonu.
"Který blázen může volat takhle brzo?" zavrčel Ivo a stiskl tlačítko spojení. Nesnášel spěch jako všichni, kteří měli co do činění s faendry.
Na obrazovce se objevila tvář jejich včerejšího zákazníka.
"Musíte mi pomoct," vychrlil ze sebe rozrušený Riordan, "někdo mi v noci ukradl mého faendra. Mám strach, aby se něco nestalo, můžete ke mně přijet?"
Tony se napil kávy, odložil hrnek na stůl a řekl: "ano. Uvědomil jste policii?" a aniž by čekal na odpověď, přerušil spojení.
"Páni, ukrást faendra!" podivil se Ivo, "o tom slyším poprvé. Proč by někdo takovou nebezpečnou věc dělal?"
Tony pokrčil rameny a odešel do garáže pro auto.
Riordan na zazvonění zvonku už netrpělivě čekal. Vstal a šel návštěvníkovi otevřít.
Před kovanou bránou stála hnědá dodávka s modrým nápisem Faendří Farma na boku a obrázkem faendra ve stejné barvě. U sloupku se zvonkem postával hromotluk Tony a mračil se na malou kameru.
"To jsem rád, že jste tady," pokusil se Riordan o úsměv.
"Víte už něco bližšího?" zeptal se bez pozdravu Tony a prohlížel si zahradu s domem.
"Bohužel ne. Nikdo o ničem neví. Policie je ochotná najít jen toho zloděje, o faendra se musíte postarat vy. To víte, bojí se ho! Je to přece jen smrtelně nebezpečné zvíře, agresivní a kdyby mu ulétlo, může se snadno stát neštěstí. Myslíte, že ho najdou včas?"
"Kde jste ho měl?"
"Nahoře," odpověděl Riordan a přestal se snažit o konverzaci. Vedl Tonyho přes halu, po skleněných schodech, skrz několik pokojíků do malé krychlové místnosti.
Byla celá vymalovaná bíle, bez jediné ozdoby. Uprostřed stála klec z dvojitého pletiva s jedním bidýlkem. Dvířka byla otevřená dokořán, zavírací mechanismus poškozený.
"Takhle jsem to ráno našel," ukázal Riordan.
Tony obešel klec kolem dokola.
"Dost ošklivé místo pro faendra," poznamenal, "proč ho máte tady?"
"To bylo provizorní," vysvětloval rychle Riordan, "chtěl jsem ho dát do haly, ale skleněná výplň ještě není hotová. Já si ho ani nechtěl pořídit, nemám faendry rád, ale vsadil jsem se s kamarády z klubu, že ho u sebe snesu celý týden.
A teď mi ho někdo ukradl. Myslíte, že mi dokážete pomoci?"
"Zatím ne. Pokud je faendr někde v kleci, nejsem tu nic platný. Nejdřív se musí najít ten zloděj, potom faendr. Nemáte tušení, kdo by to mohl udělat?"
"Ne, to opravdu ne," ujistil ho Riordan.
Tony si ještě prohlédl zavřené okenice, prázdnou misku na krmení na dně klece a odešel.
Chtěl z auta zavolat na Farmu a oznámit, co viděl u Riordana, ale Jo ho předešla. "Nazdárek, Tony!" zahlaholil její maličký obrázek z palubního videofonu, "byl jsi u Riordana? Mám tady čerstvé policejní zprávy, našeho faendra už našli. Teda spíš toho zloděje. Faendra ukradl, jenže to ňák nezvládl a faendr mu ulít. Uštknul ho, chlapík je mrtvej. Je to nějakej Morgens, teda byl. Posílám ti jeho adresu, měl by mít dům na kopci nad Riordanem, tak tam zajeď, ano?
Faendr by měl být u nás dřív, než na někoho zaútočí."
"Díky, Jo," rozjel se Tony na udanou adresu, "Riordan říkal, že se o faendra vsadil v nějakém klubu, nebyl tam ten Morgens taky?"
"Podívám se."
Přítomnost policie se dala poznat podle tří černých aut, několika mužů v uniformách a mnohonásobně většího hloučku čumilů. Obrázek faendra na autě měl přímo magický účinek, lidé se před ním rozestupovali a pustili Tonyho až k policistům.
"Vy jste z té Faendří Farmy, že ano?" zasalutoval Tonymu malý strážník, "tu bestii tady zatím nikdo neviděl, ale musíte ji dostat dřív, než zabije někoho dalšího. To víte, musím chránit lidi!"
"Tak ať jdou pryč," poradil mu Tony, "můžu vidět toho zabitého?"
"Samozřejmě, ale za momentík," strážník odběhl ke svým kolegům a vysvětloval jim, že za bezpečnost tady teď odpovídá ten chlápek z Farmy a že mají civilisty odklidit do bezpečí. Uprchlého faendra při tom vylíčil jako obrovského zuřivého a nebezpečného netvora. Na ulici za chvilku nebylo ani živáčka.
"Tak pojďte," vrátil se k Tonymu a pospíchal k sídlu, které se svou honosností trochu podobalo Riordanově rezidenci.
Mrtvola ležela na mramorových dlaždicích v hale. Byl to mladý černovlasý muž, tvář a zápěstí pravé ruky měl fialové a nateklé.
"Ráno ho našla manželka," vysvětlil druhý hubený policista, "S Riordanem se znali z nějakého klubu, ale proč by kradl faendra, to nevím."
"Riordan se prý vsadil..." nadhodil Tony.
"Že bude mít faendra u sebe, co?" dovtípil se policista, "Tak to je potom jasný. Morgens mu chtěl překazit sázku, jenže něco zkazil. Ta potvora mu utekla a zabila ho."
"Faendři nejsou potvory ani bestie a těžko mu mohl utéct!"
"Jak to?"
"A z čeho? Vidíte tu nějakou klec nebo přepravku?"
"No to ne," přiznal policista, "ale třeba dal tomu faendrovi náhubek. Nebo ho něčím uspal!"
Tony jen vrtěl hlavou: "Dávat faendrovi drogy nebo náhubek může zkusit jenom sebevrah. Morgens ho vzít nemohl, musel to být někdo jiný! Pak by to ale nebyla nehoda."
"Že by Riordan?"
"Ne, ten by s faendrem takhle nemanipuloval, bojí se ho."
"No, to zjistíme později. Teď se pokuste chytit toho faendra, ať tu nemáme další mrtvolu!"
"To bude problém," uvažoval nahlas Tony, "faendři se zdržují jenom na místě, které považují za své teritorium. Tam také zabíjejí. Kdyby ho opravdu někdo ukradl, faendr by se vrátil ke své kleci u Riordana. Jenže on zaútočil, jako by jeho území bylo tady. To je divné."
"Chcete říct, že tu někde je?" zděsil se malý strážník, "že tu na nás číhá?"
"To nevím. Kdyby bylo jeho území tady, nejspíš by zůstal v hale. Jenže tu není a ke své kleci se také nevrátil. Může se schovávat někde v okolí. Vybral jsem Riordanovi takového mírného, plachého faendra."
"Ta vaše mírná potvora zabila člověka!" rozzlobil se policista, "najděte ho a potom si můžete zkoumat, co považuje za své teritorium a co ne."
Tony se podrbal na tetování na nose.
"Řekněte lidem od Morgensova přes Riordanův dům až k řece, ať se zavřou doma a nevycházejí. Tenhle faendr je z nějakého důvodu zmatený a nechová se tak jak by měl. Mohl by zaútočit.
Zajedu ještě za Riordanem, protože je možné, že se k němu Faendr vrátí. Kdyby ho někdo viděl, zavolejte mi!"
Tony vyšel před dům. Viděl odsud celé údolí, vilky v zahradách a dole u řeky střechu Riordanova sídla. Stromů, keřů a jiné zeleně tu bylo víc než dost a v nich se mohl uprchlý Faendr bez problémů skrýt, jeho barva mu v tom jen napomáhala.
Tony nasedl do své dodávky a rozjel se liduprázdnou ulicí.
"Ahoj, Tony," ozvala se ve videofonu Jo, "víš co jsem zjistila? Ptala jsem se Spolku chovatelů extraterestriálních zvířat na povolení k nákupu faendrů a víš, co mi řekli? Člověku jménem Ben Riordan nikdy žádné povolení neudělili a ani o něm nikdy neslyšeli! Kvůli tý svý sázce riskoval pěknej malér! V tom klubu je spousta lidí, z týhle oblasti je to Riordan, Morgens a nějakej Trevis, co má vilu za kopcem. Ten mrtvej Morgens nebyl zrovna oblíbenej, lezl ostatním členům klubu za holkama. Myslíš, že mu to někdo mohl udělat schválně?"
"Nevím, tohle je práce policie. My musíme najít faendra."
Dům napůl skrytý v zahradě a obehnaný vysokým, ozdobně kovaným plotem vypadal naprosto nedobytně. Teprve po třetím zazvonění se malá kamera pohnula a z reproduktoru ve sloupku se ozvalo: "Co chcete?"
"Promluvit si s vámi."
"Našli jste faendra?" změnil se naštvaný hlas na zvědavý.
"Bohužel ne. Faendr ulétl. Je možné, že se k vám vrátí."
"Vážně? Moment, za chvíli jsem u vás."
O chvilku později vyšel Riordan z domu a už cestou k bráně se rozhlížel po stromech.
"Ten má z toho faendra opravdu hrůzu," pomyslel si Tony.
"Proč si myslíte, že se sem vrátí?" zeptal se Riordan, ale vrata neodemkl.
"Je tu u vás doma," zněla odpověď, "stačí mu půl hodiny, aby si všechno kolem sebe zapamatoval a prohlásil za vlastní. Můžu dál?"
Riordan se místo odpovědi ohlédl za sebe.
"Tím chcete naznačit, že už tu nejspíš je? Já jsem nic neviděl, spíš zůstal u toho zloděje. Kdo ho vlastně ukradl?"
"Váš bývalý známý Morgens. Faendr ho zabil."
"Vážně? To je mi ale opravdu líto. Měl vědět, že je to nebezpečné zvíře, než mi ho vzal!"
"Neměl bych nic říkat, ale zatím to vypadá, že ho nevzal. Spíš mu ho tam někdo nastrčil."
"A to jako kdo?" zeptal se Riordan.
"Nemám tušení," pokrčil rameny Tony, "Nejspíš někdo z klubu, možná ten Trevis, co bydlí nedaleko. Vymyslel si sázku, aby měl faendra po ruce a až by se stalo neštěstí, v podezření byste byl vy, protože je to váš faendr."
Riordan se po Tonym nedůvěřivě podíval, chvíli o něčem přemýšlel a pak vyhrkl: "A víte že máte nejspíš pravdu? Tu sázku skutečně navrhl Trevis. Nikdy neměl Morgense rád a tak mu pustil do bytu mého faendra!"
"To není tak jednoduché," zchladil jeho nadšení Tony, "Kdyby to udělal tak, jak říkáte, faendr by se k vám urychleně vrátil. Můžu jít k vám?"
"Proč?"
"Zjistit, co se dá dělat, aby vás faendr nenapadl."
"Stačí, když zavřu okna a dveře a počkám, dokud ho nechytnete."
"To je pravda," souhlasil Tony, "ale pro to chycení musím vědět, jaký měl faendr výhled. V těch místech ho budu také hledat."
"Okno vede k řece."
"Já to potřebuji vědět přesně. Dlouho vás nezdržím."
"No, dobře," souhlasil konečně Riordan a odemkl bránu. Dovedl Tonyho k faendrovu pokojíku, ale než ho tam pustil, ještě se zeptal: "Musíte sem opravdu chodit? Co myslíte, že tady najdete?"
"Důvod, proč se váš faendr chová tak trochu podivně."
"Protože je to faendr!" zavrčel Riordan, "a pospěšte si s tím průzkumem, nemám na vás celý den." Odešel a zabouchl za sebou dveře. Tony si chvíli prohlížel klec, potom začal zkoumat malá tlačítka vedle zavřených bílých okenic. Prvním se otevřelo okno a ukázalo výhled na zahradu a říčku v údolí, druhým se zhasnula světla. Tony obrátil svoji pozornost ke kleci. Vnější i vnitřní dvířka byla spojená a otvírala se zároveň, jednoduchý zámek někdo rozbil. K pantům byl připevněn malý mechanismus. Po chvilce zkoumání přišel Tony na jeho účel. Když byl zámek odemčený, dala se jím klec otevřít na dálku. Faendra nikdo neukradl, to bylo jisté, někdo ho pouze pustil z klece. Tony jenom nechápal, jak může osoba, která ze své vily ani nevytáhne paty, přesvědčit faendra, aby letěl k Morgensovi a choval se tam jako doma. Dokud na to nepřijde, nemá nejmenší šanci zjistit, kde je chudák faendr teď.
Prošel celou místnost několikrát kolem dokola, ale kromě čistě bílých stěn už nenašel nic. Riordan byl mimo podezření, navíc by určitě neriskoval návrat rozzlobeného faendra, kdyby se něco nepovedlo. Vždyť z něj má takový strach...
Vtom Tonyho napadla znepokojující myšlenka: "Něco by mohlo být ještě mimo tuhle místnost!"
Došel ke dveřím, otevřel je a opatrně vyhlédl ven. Riordan nikde nebyl. Nejspíš si jen na chvilku odskočil, protože ještě před chvílí přešlapoval přede dveřmi.
Tony nemusel hledat dlouho. Na stěně hned vedle dveří, napůl skrytá rámem obrazu, byla připevněná malá krabička. Tony sundal našedlý plastikový kryt a stiskl vypínač, který byl pod ním.
Původně bílá místnost se úplně změnila. Díky holografické projekci na všechny čtyři stěny se Tony ocitl před honosným domem. Okna i dveře byly otevřené a byly vidět všechny pokoje. Ten dům patřil Morgensovi a na mramoru v hale, který tak krásně zobrazovala holografická projekce, teď ve skutečnosti ležela jeho mrtvola. Vzadu za Tonym vrzly dveře a vešel Riordan se zbraní v ruce.
"Koukám, že už jste na to přišel, ještě jsem to nestihl demontovat," dodal skoro omluvně. Tony se nenechal vyvést z míry.
"Pěkně jste tomu faendrovi zamotal hlavu. Myslel si, že je to jeho teritorium, ale když jste ho pustil ven, uviděl své území nahoře na kopci. Letěl tam a zabil prvního člověka, který se mu připletl do cesty. Shodou okolností to byl právě Morgens, kterého jste potřeboval zabít. A teď to zmatené zvíře někde poletuje a nejde mu na rozum, jak může mít stejné teritorium na dvou místech zároveň!"
"Problémy vašeho faendra jsou mi teď úplně ukradený," řekl Riordan, "Morgens si za to může sám, měl mojí holku nechat na pokoji! Vy se nejspíš utopíte v řece nebo se vám stane jiná nehoda. Po vás se stejně nikdo shánět..." najednou zmlkl uprostřed věty, strašlivě zbledl a vypoulil oči.
Tony věděl proč, bzučení čtyř blanitých křídel zaslechl už před chvilkou. Otevřeným oknem vmanévroval do místnosti zelený faendr. Riordan cosi neartikulovaně zařval, upustil zbraň a vrhl se ke dveřím, které předtím neprozřetelně zavřel.
Faendr zakroužil kolem klece a zavěsil se ve vzduchu před Riordanem.
"Nech mě!" zaječel Riordan, uskočil ke zdi a schoval si obličej rukama. Faendra ten prudký pohyb podráždil a z článkovaného "nosu" vylétlo tenké žahadlo.
Riordan upadl a na rukou mu naskočily červené skvrny, které se rychle zvětšovaly. Faendr obletěl místnost a do oka mu padl Tony. Ten se ani nehnul. Zvíře opsalo o něco menší kruh.
Tony se přikrčil a nesmírně pomalu zdvihl ruku. Faendr teď kroužil těsně kolem jeho hlavy. Při dalším obletu se mu postavilo do cesty Tonyho předloktí, světle zelený Faendr zpomalil, ještě několikrát mávnul křídly a usadil se na ruce. Riordan přestal křičet.
"Pomozte mi," zaprosil.
Pokusil se vstát, ale nohy ho neposlechly, jak jed začal rozežírat nervové tkáně.
"Jediný způsob, jak získat jejich důvěru, je stát se faendrem," usmál se Tony. Faendr na jeho ruce přešlápl a začal si drápkatou nožkou čistit křídla.
"Pomozte mi prosím, vždyť já umřu!"
"Mám v autě protijed," začal pomalu Tony, "možná vám pro něj dojdu."
"Hned!" zařval Riordan. Jeho ruka se proměnila v neforemnou fialovou bouli. Tony mlčel. Faendr se zaobíral svými křídly.
"Přece mě tu takhle nenecháte," slabikoval Riordan, jak mu dýchání dělalo stále větší potíže, "vždyť to je vražda!"
Tony kývl a zvíře na jeho ruce ten pohyb přesně zopakovalo.
"Faendři jsou královská zvířata a já nesnesu, když se zneužívají k něčemu tak nízkému jako je vyřizování účtů."
Tony vrátil Faendra do klece, sešel k dodávce pro sérum a když se vrátil, píchnul injekci Riordanově mrtvole a zavolal policii.
Na Faendří Farmu se snesla noc. Tony, Ivo a Jo seděli v malém domku u voliéry, pili pivo a sledovali televizi. Čas od času přiletěl nějaký Faendr přilákaný světlem, zachrastil drápky o sklo a zase odletěl.
"Nebezpečný faendr, který dnes ráno uprchnul z domu Benjamina Riordana, byl již odchycen a našim spoluobčanům tak nehrozí žádné nebezpečí," ujišťovala sličná komentátorka z obrazovky. "Obětí jeho smrtelného jedu se stali dva lidé. David Morgens, který se podle původních zpráv pokoušel zmíněného Faendra ukrást, a Benjamin Riordan, který zemřel navzdory podání protijedu pracovníkem Faendří Farmy."
"Myslel jsem, že to sérum účinkuje," poznamenal Ivo, "když se dá včas."
"Smrt Davida Morgense ovšem nebyla nehoda, nýbrž úkladná vražda zinscenovaná Benjaminem Riordanem. Faendr, jeho vražedná zbraň, se však posléze obrátil i proti němu. Policie se k případu zatím odmítá vyjádřit, ale nám se podařilo zjistit, že..."
"Použít Faendra k vraždě je ale hnusná věc!" řekl Ivo.
"Je to barbarské, " pomalu kývl hlavou Tony. "to uznávám. Ale zpackat takovou vraždu je ještě horší. Když už je něco takového nezbytné, musí se to provést pořádně, jak se na faendry sluší."
Povídka je zveřejněna s písemným souhlasem autora (nebo jeho zástupce) a nakládání s ní podléhá platnému znění autorského zákona.
Dílo, které bodovalo v soutěži O cenu Jima Dollara.