Celosvětová krize vyvolaná katastrofou zvanou Y2K vyvolala hnutí, které se v lecčem podobalo hnutí ludditů koncem první poloviny devatenáctého století. Tehdy lidé rozbíjeli stroje, zejména textilní, které je - podle jejich názoru - připravovaly o práci. V prvních měsících roku 2000 občané rozbíjeli počítače.
V českých zemích proběhla akce více méně sametově. Nepříjemnosti vyvolané chaosem na železnici a v bankovnictví byly hlasem lidu přičteny jediné osobě, totiž Karlovi Berkovi, šéfovi Úřadu pro státní bezpečnostní systém, odpovědnému za přípravu České republiky na Y2K. Hned v prvních lednových dnech byl vyhlášen veliký "hon na Berku", který pochopitelně zmizel - jak se později ukázalo - už týden před koncem roku. Bylo to výraz spontánního hněvu, nic organizovaného, neboť nevycházely noviny a nevysílal rozhlas a televize, o internetu nemluvě. Nakonec byl Berka objeven ve vypůjčené chatě na Sázavě, obklopen konzervami a kanistry s petrolejem, kde spisoval, pochopitelně tužkou, elaborát nazvaný "Za všechno mohou moji podřízeni". Ve chvíli, kdy rozhořčený dav přikládal zapálenou zápalku k Berkovi zmáčenému petrolejem, dosahoval spis 112 stran.
I v českých zemích procházely davy kancelářskými místnostmi a násadami od krumpáčů rozbíjely monitory a computery. Bylo však zaznamenáno jen málo případů, že by někdo zničil svůj počítač. Jinak tomu bylo v takzvaném vyspělém světě. Tam naopak soukromníci šli příkladem a v jakémsi davovém fanatismu snášeli svoje computery na vysoké hranice uprostřed náměstí, kde je za aplausu davů buldozery rozjížděly na padrť.
Computer byl vyhlášen za veřejného nepřítele číslo jedna. K zuřivosti přispělo zjištění, že ve skutečnosti žádný problém Y2K nikdy neexistoval, že šlo o spiknutí softwarových firem, které si tak zvaný problém vymyslely, aby mohly "nápravou" získat multimilionové zisky. Musely ke své "práci" najmout tisíce neprověřených osob, a mezi nimi byli i hackeři, kteří nakonec skutečně způsobili to, co měl způsobit údajný bug Y2K.
Toto zjištění, bezvýhradně prokázané, neutlumilo hněv obyvatelstva. Naopak - přispělo to k obecnému přesvědčení, že veškeré computerové dění bylo jen špatnost a podvod, a je tudíž nutno se ho zbavit jednou provždy a do jednadvacátého století, které začíná roku 2001, je nutno vstoupit s kuličkovým počítadlem v ruce. Dokonce i logaritmická pravítka upadla do podezření, že jsou tak trochu počítač, a fundamentalisté je s oblibou lámali přes koleno.
Přirozeně že toto hnutí nemohlo mít dlouhého trvání.
Situace, v lednu a únoru katastrofální, se v jarních měsících začala zlepšovat a od začátku června probleskovaly zprávy, že ta či ona instituce používá počítačů. Docházelo sice opět k výtržnostem a útokům, jenom však ojedinělým. Na podzim se objevily první počítače znovu v prodeji a tentokrát už nikdo neprotestoval. Lidé raději ani nemluvili o tom, co se dělo na počátku roku, chovali se jako opilci po flámu, kdy je trápí hlavobol. No a když se ukázalo, že celé to běsnění bylo vyvoláno výrobci počítačů, kteří viděli příležitost k výměně veškerého computerového hardwaru, lidé se jen smáli a říkali: "To jsme zvědavi, co ti syčáci na nás vymyslí v roce 3000"!
Ondřej Neff