Dětství končí v okamžiku, kdy přestáváme věřit na Ježíška a objevíme první vánoční dárek schovaný v šatní skříni za štosem spodního prádla. Později, jak dospíváme, všímáme si, že Santaklausové podupávajíc před obchodními domy jsou cítit rumem, a ještě později se stáváme obdarovateli, Ježíšky, a to už je naprostý opruz.
Legenda o Ježíškovi se však nevzdává tak snadno.
Mocnou podporu získala s nástupem Internetu. Na světové síti se objevilo mnoho e-mailových schránek pro Ježíška. Většinou šlo o reklamní trik: děcko napsalo Ježíškovi a šikula obchodník měl rodiče na háku, protože si k nim snadno našel podle e-mailové adresy cestu. V roce 2007 se objevil zcela nový fenomen: skutečný a nefalšovaný Ježíšek, respektive Santa Claus!
I v tomto roce děti mailovaly Ježíškovi svá přání. Ovšem tentokrát nenásledovalo obligátní "vážený pane, vážená paní, Vaše dítě... a to byste mu nemohli zkazit radost... dáváme množstevní rabat 10 procent při odběru za více než..." O Štědrém dnu se v ulicích velkých, avšak i menších, ba docela malých měst a vesnic objevily dodávky (na venkově dokonce motorové saně) a veselí pánové a dámy (vždy střízliví) nadělovali dárky. V této první Ježíškově sezóně docházelo ke komplikacím a nedorozuměním - protože rodiče se domnívali, že jde o obchod na dobírku a odmítali platit a upřímně se divili, že po nich nikdo nic nechce, dokonce nežádá ani podpis na dodacím listu. Ti ještě méně důvěřiví rodičové volali dokonce policii, aby zjistila, zda balíčky neobsahují bombu - a ona to byla mrkací panenka anebo rádiem řízené autíčko.
Dětská radost byla úžasná. Ten veselý pán či milá paní s balíčkem zdravili od Ježíška či Santa Clause - a pro příští Vánoce se domlouvali s rodiči, zda si přejí dodávku komínem nebo za okno. Znovu a znovu museli ujišťovat, že jde o bezplatný servis a že Ježíšek je skutečný Ježíšek Obdarovatel a za svoje dárky nechce vůbec nic, ani peníze, ani protislužbu, dokonce ani zvýšenou píli při docházení do kostela.
Na Nový rok byly noviny plné spekulací. Hned se ukázalo, že automobily i zřízence najala firma Ježíšek s.r.o. se sídlem v kterési africké zemi, kde evidence byla vedena vřezy do kůry banánovníků, které okamžitě po registraci firmy kácejí. Veškeré pohledávky byly hrazeny dopředu. Také zboží bylo řádně zaplaceno. Firma Ježíšek byla zřejmě nesmírně solventní a velkorysá. Následujícího roku elektronická pošta se div nezhroutila pod náporem e-mailů adresovaných Ježíškovi, a zdaleka je nepsaly jenom děti! A to už nastaly první protestní akce a první žaloby. Obchodníci pocítili zřetelný pokles zájmu. Kdo by nakupoval, když může dostat dárky zadarmo od Ježíška? Ze strany Ježíška to byl jasný dumping. Je nemorální dávat zadarmo něco, co stojí peníze, tvrdili obchodníci a odmítali jako demagogii protiargument, že Armáda spásy taky rozdává chudobným dětem dárky bezplatně.
Bulvární tisk vyhlásil obrovské odměny za vypátrání identity Ježíška. Lidé uzavírali sázky, co se z toho všeho vyklube: Reklamní kampaň Microsoftu? Praní špinavých peněz? Akt šílence? Spiknutí za účelem zničení maloobchodní sítě? Příprava na válku? Pěstování spotřebitelských návyků u nejmladší generace?
Konec byl prozaický. Velké obchodní sítě najaly nejlepší hackery světa, kteří vypátrali a sestřelili Ježíškův mailový server. Vánoce 2008 byly proto velmi smutné. Nikdo nikdy nepřišel na to, co za celým případem stálo. A nikdo nepřikládal víru finskému rybáři, který tvrdil, že viděl na nebi letět - velkou rychlostí - severním směrem sáně tažené šestispřežím a že se z nich ozývalo: "Fuck you, bastards!"
Ondřej Neff