Pokroky v medicíně a genetice poznamenaly závěr jednadvacátého století. Většina dosavadních chorob, neduhů a nedostatečností byla odstraněna a odsunuta do historie, a historie se podobala ve zpětném pohledu lidí nové epochy čím dál více kabinetu hrůz. Ráj samozřejmě nenastal, a pošetilý by byl ten, kdo by se domníval, že v roce 2098 nalezne ulice plné lidí tančících radostí, že se nemusejí obávat rakoviny.
Některé medicinální zákroky přinášely potíže, ba protesty. Do oblasti zakázaných technologií mohly spadnout i manipulace s tkáněmi. Nejdříve to byly tukové buňky a svalovina. Každý mohl tloustnout a hubnout podle libosti a potřeby chvíle a módy, totéž bylo se svaly - móda v několika sezónách stranila obicepseným ramenáčům, podruhé zase jinošské štíhlosti. Nové technologie způsobily, že žádná změna nebyla nezvratná - včera jste měli postavu Herkula, zítra jste mohli hrát roli zasněného básníka.
Potíže nastaly, když se podařilo najít prostředek, jak manipulovat i s kostními tkáněmi. Ukázalo se, že se s nimi dá dělat totéž, co s měkkými tkáněmi. Nastala velká "prokrustace" podle loupeživého obra Prokrusta, který na svém loži malé natahoval a velké zkracoval. Brzy bylo možno zasahovat i do lebečních kostí. Z lebky, této doposud tvrdé hmoty, která zásadním způsobem předurčuje rysy obličeje, se stala tvárná modelína.
Na podzim roku 2081 vypukl velký skandál, když zpěvačka Tornádo Lou zažalovala kosmetický salón Paradise za to, že svým zákaznicím upravuje lebeční kosti a samozřejmě i svalové a tukové tkáně tak, aby vypadaly jako ona.
Za Tornádo Lou, jejíž sláva poněkud opadala, stály velké peníze, ovšem ani Paradise nebyl bezbranný, i za ním stály neméně velké peníze poskytnuté bohatými paničkami. Soudní proces byl sledován globálními sdělovacími prostředky, protože jeho výsledek se měl stát precedentem pro obdobné případy. Tornádo Lou prostřednictvím právníků tvrdila, že salón Paradise jí prostě ukradl obličej. Právníci Paradise oponovali, že obličej každého občana planety je veřejný statek, a navíc se jim podařilo soudu představit ne méně než tři ženy, které svou podobou nápadně připomínaly slavnou zpěvačku. Kopie Tornado Lou, produkované v Paradise, mohly tedy být kopií kterékoli z těchto přirozených dvojnic.
Pro Tornádo Lou to už vypadalo špatně - ukázalo se však, že její stratégové počítali i s tímto úpadkem šancí jako s momentem, který umožní dramatický zvrat. Dokázali totiž, že Tornádo Lou nemá svůj vlastní obličej, nýbrž uměle vytvořený Maestrem Spidolinim, umělcem v oboru úpravy tváře. Nebyl to tedy obličej, který Tornádo Lou získala přirozenou cestou početí a zrodu, hry genů, výživy a vnějších vlivů bylo to umělecké dílo Maestra Spidoliniho, zaplatila za něj, byla jeho bezvýhradným majitelem, a tudíž byla majitelkou autorských práv na svůj obličej. Za daných okolností se salon Paradise dopustil flagrantního porušení těchto práv. Salon se nadále bránil tím, že jde o náhodu a že vytvářel kopie oněch dvojnic, avšak samy zákaznice se obrátily proti salónu: ony si objednaly a zaplatily obličej Tornádo Lou a ne nějakých ušmudlaných dvojnic!
V jednu chvíli to hrozilo zákazem technologie úpravy tváře - jelikož každá úprava mohla i nevědomky vést k napodobení obličeje někoho jiného kdekoli na světě. Soudce však rozhodl moudře: pokud někdo chce na svůj obličej uplatňovat copyright, musí si příslušné znamení velkého C v kroužku nechat vytetovat na čelo.
Technologie byla zachráněna a tetovacím salónům nastaly zlaté časy.
Ondřej Neff