U některých technologií vznikaly konflikty a aktivisté proti nim protestovali už v zárodku, ještě před realizací, dokud se o nich pouze psalo ve víkendových přílohách novin. Jiné byly akceptovány příznivě, mnohdy až s nadšením, a k pokusům o zákaz docházelo až mnohem později.
Takový byl osud systému odstraňování bolesti, tak zvaného painkilleru. Tento painkiller byl zpočátku vnímán jako pouhý zdokonalený už existující prostředek na tišení bolesti. Dosavadní prostředky tohoto typu byly založené na výrazně chemickém základě, byly to mnohdy drogy s nežádoucími efekty, z některých se naopak daly drogy pokoutně vyrábět.
Painkiller byl založen na jiném principu.
V lidském organismu spolupracovala elektronika s biologií, přesněji řečeno genetikou. Pro jednoduchost si lze princip představit tak, že jakýmsi očkováním došlo v organismu k určitým konstrukčním změnám. Jakmile proběhly a usadily se, člověk byl schopen nechat se ovlivnit elektronickou částí systému, která dokázala nejdřív oslabit a později zcela odstranit veškeré pocity bolesti, ať už lokálně (na příklad při ošetřování zubu u zubaře), anebo celkově.
Vynález byl - jak řečeno - zprvu přijímán jako vysvobození. Uvítali ho především lékaři, kteří vedli boj s bolestí v první linii. Spokojeni byli i kriminalisté - díky painkilleru bylo možno lépe kontrolovat výrobu narkotik - vždyť právě ve sektoru zdravotnictví unikala prakticky nekontrolovatelná kvanta omamných látek.
Protestovali zpočátku jen aktivně věřící křesťané, kteří se odvolávali na Písmo a tvrdili, že člověk byl Bohem stvořen k bolesti a nikdo nemá právo ho daru bolesti zbavovat. Jak by vypadal svět, kdyby někdo pomohl Pánovi na kříži painkillerem a on, místo aby volal, otče můj, proč jsi mě opustil, odešel ze světa s odrhovačkou na rtech!
Tyto varovné hlasy byly bagatelizovány, ovšem časem se ukázalo, že neprávem.
Člověk je spjat s bolestí víc, než si kdo myslel a hlavně, jeho morálka je založena daleko víc na obavě před bolestí, než na přirozeně dobrých vlastnostech lidské duše.
Brzy po masovém rozšíření painkillerů nesmírně vzrostla nehodovost na silnici. Lidi prostě začali jezdit jako blázni. Strmě stoupala i kriminalita, zejména ta nejvíce nebezpečná, tedy loupežná přepadení se zbraní v ruce. A naopak, oběti se bránily daleko zuřivěji než kdykoli před tím, takže u bankovních přepážek se často odehrávaly řeže, při kterých krev tekla proudem na obou stranách.
Potvrdila se tak slova slavného Maurice de Boulignarda, který tvrdil, že se člověk ani tolik neobává smrti, jako bolestné smrti, přičemž sama smrt, kdyby zaručeně nebyla provázena bolestí, by byla vcelku bezvýznamnou epizodou na životní cestě - pouhým spánkem bez probuzení, a kdo by se bál spánku?
Vládní orgány si začaly s hrůzou uvědomovat, že se podařilo definitivně otevřít jakousi Pandořinu skřínku a že painkiller je schopen ve svých důsledcích rozvrátit svět.
Zákaz nepřicházel v úvahu. Aparatura byla výrobně jednoduchá a vyráběla se v masovém měřítku na celém světě, takže produkci nebylo možné omezit, natož zarazit.
Život si však pomohl. Do módy přišel doposud okrajový druh sexu zvaný sado-masochismus, zkratkou S/M. Rozkošné mladé dámy se začaly zdobit rozbitými painkillery na zlatém řetízku, do prodeje přišly pilulky prudce zvyšující citlivost k bolesti a situace se zvolna začala vracet k normálu, zatímco z kazatelen zněla hřímavá slova odsudku této novodobé zvrácenosti!
Ondřej Neff