U žádného živočišného druhu nevyvolala intelektualizace takové problémy, jako právě u psů. Obscénní povykování kocourů nikoho příliš nevzrušovalo - kdo by za nimi lezl po střechách a naslouchal jejich obhroublému dvoření?
Zato psi se od člověka nevzdalují, žijí v jeho blízkosti a jakmile intelektualizační aparatury byly přeneseny z laboratoří na výrobní linky a odtud do obchodů a domácností, vznikly nesnáze: psi, od věků přítulní a veselí kamarádi lidí se stali nesnesitelní.
Člověk navyklý na vítání věrného čtyřnožce byl šokován, jakmile ho po návratu domů hafan oslovil: "Kde ses flákal, ožralo?" a po očichání poznamenal: "A s kým jsi to byl, tohle není pach naší paní!"
Přirozeně že následovala vlna protestů a na výrobce byl činěn obrovský restriktivní tlak.
Přístroje první generace nepůsobily přímo na psychiku psů, takže sám pojem "intelektualizace" mohl být právem považován za pouhý reklamní trik. Šlo o pouhý převod "psí mluvy" do lidského slovníku. Vzhledem k omezené slovní zásobě psa to byly dokonce jednodušší aparáty než běžné tlumočnické pomůcky, a to byl důvod, proč se tato technologie tak rychle rozšířila.
Výrobci byli donuceni učesat slovník. Žádná hrubá, ba dokonce ani drsná, natož pak vysloveně sprostá slova nebyla povolena - ovšem na černém trhu se objevily aparatury přímo nabité tabuizovaným slovníkem. Kupovali je výstředníci a recesisté a docházelo k společenským skandálům, když kupříkladu na výroční schůzi správní rady Morganovy banky se objevil novofoudlanďák, který prezidentům a generálním ředitelům spílal do smradlavých kreténů.
Zákony byly zpřísněny, postihy přitvrzeny a jednu chvíli se zdálo, že jsou problémy zažehnány. Místo poznámky o flákání pes pronesl vítací větu "jsem rád, že ses mi vrátil, pane". Některým lidem se stýskalo po zpustlé mluvě aparatur první generace, avšak většinový názor se prosadil.
Jeden problém se však vyřešit nepodařilo.
Je třeba opět zdůraznit, že v této fázi ještě nešlo o zásah do psychiky, že šlo jen o převedení duševních pochodů psa do lidské mluvy. Psí nátura se všemi zažitými rituály zůstala nedotčena, včetně skandálně promiskuitního chování.
Dokud psi nemluvili, nikomu nepřipadalo divné, natož pak pohoršlivé, že se psi očichávají a že si vzájemně provádějí to nejnestydatější sexuální harašení, psi fenám i feny psům.
Jakmile však tyto skutky byly doprovázeny projevy v lidském jazyce, začali se ošívat i lidé svobodomyslní a nikterak puritánští.
Přístroje první generace, se slovníkem nasbíraným po přístavních krčmách, byly doslova šokující a není zde to správné místo, abych citoval, co všechno psi fenám říkali a co jim feny odpovídaly, pokud nebyly v eroticky příznivé náladě, a naopak jakými slovy roztoužené feny k sobě lákaly milovníka. Takové dialogy se hodí jen do pornografických periodik toho nejhrubšího zrna.
Jakmile došlo k úpravě slovníku, efekt byl možná ještě skandálnější. Co podotknout k dialogům typu "račte posečkat, rozkošná slečno, já vás okopuluji", načež fena odpovídala: "Ke kopulaci nejsem příznivě nakloněna a vítala bych, kdybyste se ubíral svou cestou" a on "já se však o kopulaci přesto pokusím" a tak dál, dokud páni od sebe neodtáhli na vodítku konverzující psy.
Jisté řešení přinesly až další pokroky v opravdové intelektualizaci psů, ovšem o tom až příště.
Ondřej Neff