Za vynálezce podvodné praktiky zvané "inovační gradualismus" je pokládán legendární Bill Gates, informatik z dvacátého století, který zmizel za nejasných okolností ze světové scény ve třicátých létech 21. století když - podle jedněch - vstoupil na nebesa, podle druhých odletěl s Ufony (čímž konečně přiznal, co je zač) a podle třetích se stal zenovým mnichem a ztratil se v některém z klášterů na Hokkaidu.
On byl první, kdo přišel s principem výroby chybného produktu, podporovaného masivním marketingem. Zákazník který naletěl, měl na vybranou: buď přejít na jiný produkt (přičemž si nemohl být jist, že i ten nebude infikován důmyslně vykonstruovanými chybami) opět za plnou cenu, anebo platit celkem mírné poplatky za postupně, čili graduálně dodávané opravné záplaty. Jakmile byly chyby odstraněny, Gates nabídl za zdánlivě rozumnou cenu nový produkt, opět infikovaný chybami, a proces se mohl táhnout do nekonečna.
Princip se uplatnil nejdříve v oblasti softwaru, v níž se Gates stal nekorunovaným králem. Zákazníci se stali zajatci plně závislými na vůli a nevůli výrobce, stali se jejich rukojmími. Osvědčila se zásada, že skutečně dokonalý zločin je ten, který jako zločin nevypadá: vražda která je okamžitě identifikovatelná jako vražda je spackaná vražda, to věděli mistři zločinu od dob vražednické rodiny Borghiů.
Inovační gradualismus se plně uplatnil až v druhé polovině jednadvacátého století, s nástupem technologie výroby androidů. U těchto výrobků software splynul s hardwarem, jedno od druhého nebylo možno oddělit. Koupě androida byla velmi nákladnou investicí. První výrobce androidů, firma R.U.R., v krátké době zkrachovala, protože jejich výrobky fungovaly sice primitivně, leč bezchybně: byli to nezničitelní umělí lidé s limitovanou inteligencí a omezenými funkcemi za dostupnou cenu. Tato komerční politika se ukázala jako zcela chybná. Androidi firmy R.U.R. byli nezničitelní, leč tupí otroci, kteří vykonávali přesně to, co slibovala příručka uživatele, nic více a nic méně.
Na to záhy přišli konkurenční výrobci a uvedli na trh zcela jinak koncipované modely pod sloganem "otevřený systém". Ve skutečnosti to znamenalo, že zákazník získal nevyzpytatelnou potvoru, každou chvíli přestupující zákony robotiky. Výrobce poskytoval zákazníkovi tak zvanou podporu. e skutečnosti to znamenalo, že výrobce pečlivě udržoval stupeň chybovosti androida na tak zvaně snesitelné úrovni. Podobně jako ve dvacátém století Gatesova firma, i výrobci andoridů v pravidelných intervalech poskytoval "záplaty", jimiž omezoval chybovost v jedné oblasti (motorika, poslušnost, vyjadřovací schopnosti) a současně vkládal do systému chyby nové, které bylo nutno v následujícím kroku opět odstraňovat novou záplatou.
Přirozeně, že organizace na ochranu zákazníků na tuto praktiku záhy přišly a pokusily se proti ní bojovat. Inovační gradualismus byl odhalen, jeho původci demaskováni, a ochranáři se pokousili prosadit, aby se tato praktika dostala na seznam zakázaných technologií.
Kupodivu se ukázalo, že ochranáři měli jen nepatrnou podporu veřejnosti. Nedokonalí androidi, pomocí záplat posunovaní z jedné úrovně chybovosti do druhé, měli pro zákazníka větší citovou přitažlivost, než modely tak zvaně dokonalé. Nedokonalý android byl zdrojem drobných, leč snesitelných nesnází. Lidé měli znamenité konverzační téma. Ohlašované záplaty byly vždy středem zájmu a debat. Lidé se na ně těšili, kritizovali je, navrhovali nové. "Nedokonalost je zábavná," to byl základ filosofie inovačního gradualismu. Lidé se nechali okrádat, protože je to bavilo a také proto, že nedokonalé výrobky jim dávaly prostor k naději na zlepšení, což produkty bezchybné by nikdy nedokázaly.
A jistý starý mnich, zřejmě nesmrtelný, v temné cele jednoho z klášterů na Hokkaidó se tomu tiše usmíval.
Ondřej Neff