Náš seriál o zakázaných technologiích bližší i vzdálenější budoucnosti vstupuje do čtvrtého ročníku. Loni jsme se především zabývali soudními procesy a jejich hlavními protagonisty, kteří usilovali cestou práva dosáhnout zákazu té či oné technologie.
Až dosud jsme si všímali technologií, jejichž pozitivní či negativní dopad byl přinejmenším sporný. Do oblasti zakázaných technologií však spadají i takové praktiky a vynálezy, které vnímáme i z hlediska přirozeného práva jako podvod, eventuálně jiný druh kriminality.
Široké pole pro "kriminálníky v bílých rukavičkách" skýtá informatika. Machinace s finančními transakcemi a krádeže dat jsou staré jako informační technologie sama. Ovšem nové druhy kriminality nastaly, jakmile do informatiky vstoupily nové prvky, zejména umělá inteligenci a komplexní hodnocení dat.
Už na přelomu první a druhé dekády jednadvacátého století vznikly první informatické spiritistické salony. Jejich majitelé nabízeli důvěřivým zákazníkům přímé spojení se záhrobím. Princip byl jednoduchý. Zákazník poskytl výchozí informace, tedy údaj, s kým chce v záhrobí komunikovat. Následoval sběr informací, vyhodnocení a následné vykonstruování "virtuální bytosti". Při další návštěvě salonu mohl zákazník spatřit tvář zesnulého (hologram), mohl ho slyšet (hlasová rekonstrukce) a mohl s ním i komunikovat (umělá inteligence).
Přirozeně, že iluze byla porušena právě tou nepříjemnou prodlevou mezi zadáním a druhou návštěvou. Obyvatelstvo bylo pod tlakem sdělovacích prostředků, které se snažily vysvětlit, že jde o podvod. Naopak -- zpravidla ve stejných sdělovacích prostředcích se vždycky našlo dost úplatných pisálků, kteří balamutili obecenstvo žvásty o tom, že osobnost člověka se smrtí neztrácí a že zůstává na věčné časy v podobě elektromagnetického či "metionového" či jakého záření a že je pak snadné toto záření vhodnými technickými prostředky zachytit, zpracovat a tak umožnit pozůstalým komunikaci.
Nešlo o to, kde je pravda.
Šlo o to, čemu chce veřejnost důvěřovat, a značná část -- už tradičně -- dává přednost líbivé lži před drsnou pravdou.
Vývoj techniky šel podvodníkům na ruku. Nové a nové generace procesorů, zvyšování rychlostí, zlepšování interface, především pak hologramických projektorů, to vše umožnilo odstranit prodlevu mezi první a druhou návštěvou, takže někdy od roku 2015 se objevily první "direct-online" salony a o několik let později tuto službu běžně nabízeli zprostředkovatelé pohřbů!
Záleželo na místních zákonných úpravách, ovšem v mnoha státech světa bylo běžné, že pohřbu se účastnil sám nebožtík -- s ním se už neloučil funerální řečník, nýbrž naopak, z nebožtíka se stávala hlavní postava pohřbu, obvykle čiperná, veselá, optimismus a humor bohatě rozdávající.
Šlo o monumentální podvod a slušní lidé se proti němu obraceli s odporem. Mimo zákon stály tyto praktiky všude tam, kde církev, ať už jakákoli, hrála rozhodující roli. V USA to byli mormoni v Utahu či protestanti v "biblovém pruhu" států středozápadu, přirozeně že v Itálii a Španělsku. Zato ve svobodomyslném Holandsku se pohřby staly díky elektronickému spiritismu vyhledávanými společenskými dýchánky, kde alkohol tekl proudem a "zkrocené drogy" se hrnuly po lopatách.
Fenomén elektronického spiritismu měl brzy hrát v tolika zemích tak významnou úlohu, že se k němu vrátíme příště.
Ondřej Neff