Situace se radikálně změnila v první dekádě jednadvacátého století, kdy poznatky z oboru genového inženýrství (velmi proskribovaná oblast technologií) otevřely cestu k zásadním změnám tělesných funkcí člověka.
Až dosud byla trojice Dlouhý, Široký a Bystrozraký vídána jen v pohádkách. Genetika napříště umožňovala libovolně zasahovat do tělesnosti zvířat i lidí. A tak jsme mohli potkávat Dlouhé, Široké i Bystrozraké přímo v ulicích.
Celkem jednoduchými zásahy bylo možno zvýšit výkon zraku, rozšířit spektrální škálu, takže lidé s upravenou vizualitou viděli i v infračerveném oboru. Stejně bylo možno upravit i lidský sluch, to vše ve spojení se záznamovými médii a patřičnými výstupy, na tiskárnu či na Superinternetovou síť. Společenské důsledky byly veliké a rozhořčení úměrné velikosti. Dříve bylo možno ve křoví načapat šmíráka s obrovským infračerveným dalekohledem v rukou. Dnes se tentýž šmírák nenápadně procházel a svýma infračervenýma očima nahlížel i do těch nejtemnějších koutů, kde pro něho zajímavým způsobem stoupala teplota. Jeho druh-naslouchač stejně nenápadně sledoval šepoty a výkřiky normálním sluchem nezachytitelné. Soudy byly brzy zavaleny žalobami a parlamenty kvílely pod tlakem lobbystických skupin. Mezi nimi nechyběli ani výrobci pornografických artefaktů. O jejich výrobky upadl zájem, protože po celkem nenáročné operaci -- nenáročné finančně i medicínsky -- si každý zájemce mohl zpřístupnit "live sex" prakticky kdy se mu zachtělo -- od doby vylepšení "posílení zraku", takže bylo možno nejen nahlížet do tmy, ale také skrz zavřené dveře a zdi do síly patnácti centimetrů.
Zákonodárci byli bezradní. Nevěděli totiž, co zakazovat. Technologie "posílení zraku" totiž sloužila z pětadevadesáti procent těm, kterým byla původně určena, totiž především nevidomým, slabozrakým a nakonec i docela obyčejným brejlovcům plusovým a minusovým. Kde končila oprávněná žádost a začala všetečnost? Vždyť i donedávna slepec si chtěl užít a připlatil si na "infra" -- kdo mu mohl vyčítat, že se chce podívat na cosi, o čem dosud měl jen buď vlastní hmatové informace, anebo zprostředkované zvukové, z horké telefonní linky? Policejní statistiky navíc poukazovaly na to, že s rozšířením technologie nočního vidění klesá pouliční kriminalita. Zlosyn "skrývající se do hávu noci" definitivně patřil už jen šestákové literatuře staršího data. Nebylo žádného hávu noci, do něhož by bylo možno se ukrýt před infra-očima, před Bystrozrakými jednadvacátého století.
Jako už tolikrát, nová technologie se prosadila přes všechny protesty a nátlaky. Lidé si zvykli, jako si zatím zvykli na všechno a dokonce i šmíráků čili voyerů ubylo: kdo by se zajímal o tak všední podívanou!
Ondřej Neff