Elberfeldští koně, kteří dovedli násobit a umocňovat a kopytem vyhrabávali krátké vzkazy morseovkou (a žádní jiní koně po nich to nedokázali) dali příklad. Média referovala o intelektualizovaných koních, psech a prasatech i o prvních incidentech, zaviněných zvířecí prostořekostí.
Skutečné incidenty však vyvolali ochránci zvířecích práv. Zachovali se přesně podle zásady "ochraňováno budiž to, co je mediálně nejpřitažlivější". Začali hájit právo na přirozenost, jemuž se posměšně začalo říkat právo na tupost. Jedno jablko poznání napáchalo dost zla, nedejme jiným okusit zakázaného ovoce, hlásali. Jejich logem se stal plamenný meč. Slibovali, že tentokrát ochrání strom poznání lépe, než Boží zápověď v zahradě Eden.
Hnutí bylo zpočátku málo významné. Brzy však výzkumy přešly do stádia praktického využití. Intelektualizovaní psi se nepoužívali jen pro obveselování hostů na odpoledních párty. Upravený zvířecí mozek mohl spolupracovat s počítači a posouval jejich výkon do vyšší dimenze. Zvíře bylo zbaveno potřeby pohybu, jeho metabolismus upraven, mozek zapojen do počítačové sítě, čipy vesele komunikovaly s neurony -- a venku na ulici hřímala demonstrace ochránců zvířat.
"Proč jste nedemonstrovali před jatkami, kde se zvířata zabíjela a rozemílala do buřtů? Proč jste nedemonstrovali před továrnami na slepice, kde slípky prožívaly celý život bez pohybu v kleci a civěly na ubíhající pás s krmivem?" oponovali jim zastánci nové technologie. Argumentace se tentokrát míjela účinkem. Každý jedl rád buřty a pochutnával si na slepičí polévce, proto mu existence jatek a výkrmen slepic nevadila (pokud se nemusel dívat na filmové záběry zvířecích poprav). Zato "kombinovanou informatiku" chápal i v těch nejhrubších rysech jeden člověk z tisíce a slabé, pokud možno nulové znalosti jsou živnou půdou pro masové protestování všeho druhu.
Události vzaly nový směr vývoje od okamžiku, kdy do nich vstoupil element, kolem něhož se spor točil -- totiž zvířata sama. Některé skupiny intelektualizovaných zvířat se rychle radikalizovaly a ve spojení s undergroundem hlodavců začaly hrozit "přímou akcí", rozumí se terorem, pokud výzkum intelektualizovaných zvířat nebude dokonce urychlen. Strom poznání v zahradě Eden měl být očesán do hola a dalo se čekat, že v další fázi budou intelektualizovaná zvířata požadovat politická práva (proč ne, říká liberál) a nakonec kompanzaci za utrpení, dejme tomu, dvěstě tisíc let dozadu.
Pod tímto tlakem nadšení ochránců zvířat opadalo a také obhájci nové technologie neskrývali pochybnosti, zda tentokrát neměla Pandořina skčíňka zůstat zavřena. Do hry naštěstí vstoupila samoregulace. Z nevysvětlitelných důvodů byly všechny významné skupiny zvířecích radikálů napadeny vzteklinou a vychcípaly. Epidemie byla tak cílená, že o jejím záměrném šíření nikdo nepochyboval. Kdo za ní stál? To byla jedna z otázek, na něž se nikdy nenašla odpověď, a je to dobře.
Ondřej Neff