Takto hovořili esejisté. Vojáci zvolili jiný jazyk:
Potvrzení, že mezihvězdné lety jsou možné, nás upozorňuje na zcela
nová bezpečnostní rizika. Invaze z vesmíru se přesouvá z rekvizitářů
iluzinových zábavních společností na displeje oráklů generálního štábu.
Na začátku tedy byla diskuse. Technooptimisté argumentovali, že pokud lze vůbec o nějakém riziku mluvit, existovalo tedy vždycky, údajná invaze z vesmíru mohla na Zemi dopadnout v době Périklově stejně tak jako v současnosti. Zdá se, že riziko invaze z vesmíru je tak malé, že nemá smysl s ním kalkulovat. Naopak, zvládnutí technologie mimozemských letů zvyšuje šance Země na obranu i v tom případě, že v hlubokém vesmíru číhá nějaká hrozba.
Fyzik Arnold Peskin postavil problém do zcela jiného světla. Podle jeho teorie objev nekauzální fyziky nepřišel do dané doby náhodou a nezávisí ani na předchozím poznání. "Vesmír dozrál," tvrdil Peskin. Jeho odpůrci srovnávali tuto teorii s polozapomenutou esejí Maurice de Boulignarda o tom, že Země byla skutečně plochá v době, kdy lidé na její plochost věřili, a byla i středem vesmíru a kulatou oběžnicí se stala až v jisté době přechodu.
"Ano, tak to bylo," přisvědčoval Peskin a nikdo nevěděl, zda to myslí vážně nebo z žertu.
Peskinova teorie měla ovšem vážné důsledky. Pokud vesmír skutečně dozrál k tomu, aby inteligentní bytosti odhalily tajemství jeho nekauzality, je lidská inteligence jediná, která to dokázala? Nenastaly galaktické závody, nestala se Galaxie otevřeným polem, do něhož se vřítí konkurenční týmy, aby si vykolíkovaly zábory a na styčných plochách svedly krvavé zápasy se soupeři?
To byl důvod, proč se zvedla ohromná vlna protestů. Méně informovaní lidé Peskinovu teorii překroutili. Tvrdili, že vědci svým neuváženým objevem uvedli svět do nebezpečí a že je nutno -- v krajním případě -- všechny zasvěcené vědce a techniky internovat, lépe popravit, jako to ve středověku udělali Číňané se staviteli zámořských lodí, aby uchránili Říši středu před nežádoucími kontakty s vnějším světem.
Vojenské kruhy podporovaly tyto nálady. Myšlenka internace jim vyhovovala -- už jednou se osvědčila, ve dvacátém století při vývoji atomové pumy, kdy nelepší a nejvíce svobodomyslní duchové ochotně souhlasili s životem v koncentračním táboře uprostřed pouště.
Málokdy byla nějaká technologie tak blízká zákazu, přinejmenším tvrdé reglementaci, jako na sklonku jednadvacátého století. Vojáci s vyholenými lebkami uzavřeli absurdní koalici s vlasatými liberály a vědci měli být jejich obětí.
Nikdo však nepočítal s tím, že vesmír je tak zralý...
Výpočty se nepodařilo uzavřít do trezorů.
Když je zopakoval první gymnazista na domácím počítači, druhý den měl návštěvu pánů v kožených kabátech. Ale to už džin byl z láhve venku a myšlenka se volně šířila od počítače k počítači, od jedné rozpálené hlavy ke druhé. Nová éra lidstva začala.
Ondřej Neff