Sylvie patřila od útlého věku k protivníkům psychoskopu (viz Ikarie 3/96 a 7/96), přístroje, který dokázal dešifrovat neverbální komunikaci jedinců a odkrýval i ta nejskrytější místa v duši. Většina aktivistů se zaměřila na to, že jde o porušování soukromí. Sylvie na to šla jinak: čistě deduktivní metodou usoudila, že psychoskop je zneužitelný k vraždě, a po dlouhé době se jí to podařilo dokázat. Skoro.
Princip byl jednoduchý. Každý člověk má svá slabá místa. Kamuflování ho stojí značné úsilí. Pomocí psychoskopu bylo možno celkem snadno zamaskované slabiny odhalit, a pak dalšími metodami způsobit tak velký rozvrat psychiky, že napadený člověk spáchal sebevraždu nebo ho zkosila mozková nebo srdeční příhoda.
Voadenová nelitovala námahy a prověřila několik desítek tisíc majitelů psychoskopů. Přirozeně, že jí informatické vyhledávací programy byly ku pomoci, takže si snadno zjistila, kdo z majitelů psychoskopů se tak či onak dostal do kontaktu s náhlým úmrtím. Byla to doslova mravenčí kriminalistická práce. Podporu neměla Voadenová žádnou, naopak, když se přišlo na to, po čem jde, výrobci psychoskopu na ni aplikovali svůj vynález a rozkryli ledacos, co mělo zůstat utajeno.
Nakonec však bylo úsilí úspěšné. Voadenové se podařilo najít nájemného vraha, který přiznal, že zabíjel lidi speciálně upraveným psychoskopem. Stroj hovořil k oběti -- a volil taková slova a navozoval takové myšlenky, že se propracovávaly k těm nejkřehčím koutům psychiky. Vyluzoval i tóny -- z hlediska informatického to byla jeho nejzajímavější vlastnost.
Policie si vzala zločince do parády a ten přiznal, že hudba je pro smrtící účinek přístroje nezbytná. Slovo dokáže bolestně zasáhnout -- a někdy skutečně způsobí smrt. Ovšem jen v doprovodu s dalšímy výstupy poslouží jako zbraň.
Zásah policie přišel do okamžiku, kdy vrah připravoval zdokonalený model. Ten generoval pachové vjemy. "Asociase spojené s vůněmi jsou podstatně účinnější, než asociace hudební a verbální," přiznal zabiják před vyšetřujícím soudcem. Kdyby policie nezasáhla, mohl by vrah provozovat své řemeslo jako na běžícím páse. "Snížily by se ceny a zvýšila by se produktivita," pravil vrah suše.
Netajil se tím, že hovoří tak otevřeně jenom proto, že žádný soud na světě mu nedokáže vinu. Soudce by musel přístroj demonstrovat -- a stal by se sám vrahem. Navíc se funkční exempláře ztratily. Vyšetřování uvázlo na písku.
Jednoho rána byl muž nalezen v cele mrtev. Svědkové vypovídali, že celou noc slyšeli zvenku jakousi divnou melodii. Do podezření se dostala Sylvie Voadenová, avšak v jejím bytě policisté našli jen běžnou psychoskopovou soupravu a obyčejné směrové reproduktory, které se prodávají v každém specializovaném obchodě.
Do análů zakázaných technologií byl smrtící psychoskop zanesen jako vynález, o němž si nikdo nebyl jist, zda skutečně existoval. Navíc Voadenová se svou štvavou kampaní přestala. Dařilo se jí velmi dobře a lidé ji vídali, jak jezdí po městě luxusním autem, z jehož otevřených oken se linula divná melodie.
Ondřej Neff